Slečna Dokonalá a Její Bratři

31. Kapitola

Incident s Jasonem byl jen jednorázová věc. Přesto, když jsem přemýšlela o tom, jak se to stalo, jsem nemohla uvěřit, že jsem to skutečně udělala já. Praštila jsem ho. To bylo jako zatracená scéna z filmu! Nikdy předtím jsem nikoho neuhodila. Ne takhle. Co se to se mnou děje?

Každopádně Jason mě teď nejen ignoroval, ale začal se mi i vyhýbat. Byla to příjemná změna po všech těch týdnech chlubení a předstírání lásky s Lavinií přímo před mým nosem.

A co se týče Lavinie... Samozřejmě mi jí bylo pořád líto a tak, ale ukázalo se, že je ještě otravnější, než jsem si myslela. Nedokázala jsem v sobě najít ani špetku sympatie vůči ní nejen kvůli bývalému vztahu s Jasonem, ale také proto, že prostě nebyla typem člověka, kterého bych si mohla upřímně oblíbit. Byla to jedna z těch holek, zdánlivě bez osobnosti, které umí jen komentovat vzhled ostatních lidí a na jeho základě se k nim tak chovat. Byla jsem ráda, že je Lavinia starší než já, a že jsme spolu neměly žádné předměty. Protože vážně... je mi úplně jedno, že má někdo mastné vlasy nebo pupínek na čele. Proč bych se o tom měla bavit?

Blížil se Valentýn a já si byla víc než jistá, že ho strávím plněním nějakých kvízů typu "Jaký by měl být tvůj budoucí manžel?" a podobných depresivních věcí. Naštěstí se mé plány změnily. No, přítele jsem stále neměla, ale ukázalo se, že 14. února mají narozeniny dvojčata. Nemohla jsem si pomoct, ale usmála jsem se při pomyšlení, že Tony (který je asi nejméně romantický člověk, kterého znám) se narodil právě v tento den.

Protože jsem samozřejmě neměla vlastní peníze a bylo mi nepříjemné říkat si o ně Vincovi, rozhodla jsem se, že můj dárek pro kluky bude vlastnoručně dělaný dort. Použila jsem stejný recept jako na Vánoce, jen jsem ho trochu upravila a přidala víc vrstev. Vzpomněla jsem si, že jim můj dort moc chutnal, a tak jsem doufala, že ho ocení ještě jednou. Samozřejmě se mi nepodařilo jim ho zatajit. Zdánlivě se tenhle dům mohl většinu času tvářit prázdně, ale kdykoli jsem se pokusila něco udělat, aniž by o tom bratři věděli, najednou byli všichni kolem. Shane okamžitě zjistil, že peču dort, a když se na mě tím odzbrojujícím způsobem se usmál, přiznala jsem, že je pro něj.

Kromě něj byla v plánu i večeře. Bylo to podruhé, co jsem se všemi bratry šla do restaurace, a už jsem skoro zapomněla, jaké to bylo. Pro tuto příležitost jsem si vybrala inkoustové šaty s dlouhým rukávem a velkou mašlí na prsou. Byly opravdu krásné, jen jsem je normálně nenosila, protože mi připadaly příliš elegantní. Vlasy jsem si natočila do vln a dala si na rty trochu lesku. Tentokrát jsem vedle svých bratrů vypadala mnohem lépe než minule. Pořád jsem nebyla tak nóbl jako oni, ale dělala jsem pokroky.

Když jsem vešla do garáže, skoro všichni už tam byli. Stáli kolem Tonyho nové motorky a obdivovali ji. Musel to být jeho dárek k narozeninám. Vypadala impozantně.

Přistihla jsem Vinceho, jak se na mě dlouze dívá. Trochu mě to znepokojilo, ale snažila jsem se to ignorovat. S mým oblečením přece nemůže mít žádné problémy. To on mi ho přece koupil.

A pokud se bavíme o vzhledu... Vince vypadal jako milion dolarů a opravdu bych se nedivila, kdyby jeho oblečení spolu s doplňky stálo něco, co se tomu blíží. Jeho černý oblek skoro křičel: "Jsem šitý na míru a stál jsem majlant!". A ostatní bratři na tom nebyli o nic hůř.

Stejně jako minule jsme se rozdělili na dvě skupiny. Tony a Shane si vzali motorku a já s ostatními jsme jeli ve Willově autě. Restaurace, kde jsme měli rezervaci, vypadala velmi luxusně. Myslím, že to bylo poprvé, co jsem byl v tak drahém podniku. Teda myslela jsem si, že to musí být drahé, protože na jídelním lístku nebyly žádné ceny. Pro mé sourozence to, ale nebyl žádný problém.