Super-Cizinec

Krůčky kupředu

Cítil jsem se jako vyměněný, ačkoliv rozleželý a v určitých místech namožený, přesto s výbornou náladou jako na obláčku. Pořád se mi náš společný večer přehrával v hlavě a způsobovalo mi to příjemně nepopsatelný tlak na hrudi, jenž mi ochaboval hrdlo a vzrušení v podbřišku, které zalívalo teplem mé břišní dutiny. Ale musel jsem se odprostit od mých představ, na ty ještě přijdu později s mojí milovanou.
Po rychlé pozdní snídani jsem se odteleportoval za Larou.
„Já se hrozně omlouvám, byl jsem hrozně unavený –"
„Bastiane, nemusíš mi rozvádět, proč jsou dva mladí dospělí zamilovaní unavení. Jen jsem si s tebou chtěla popovídat zase po nějaké době, jenže musím zrovna někam odběhnout a potkala jsem také Davida. Ten by tě teď spíš uviděl raději."
„Aha, mám nějaký průšvih?" zarazil jsem se a trochu jsem znejistil. Pořád jsem ten respekt vůči němu měl, ačkoliv jsem tehdy před tímto životem měl problém někoho respektovat bez strachu. Před Davidem jsem chtěl vypadat v nejlepším světle kvůli mému vztahu s Flórou.
„Nezněl tak, ale netuším, co ti bude chtít."
„Takže neví, že jsme..."
„Neboj, nic jsem o vás neřekla, ale jak znám šéfa, nic mu nikdy neunikne. No však víš. Ale už musím letět. Běž hned za ním, pa." Pohladila mě vroucně po rameni, jako by byla moje starší sestra.
„Ahoj." Ploužil jsem se tedy chodbou jako spařený. Žádná teleportace. Hlavou mi běželo hodně scénářů, co s ním budu řešit. Zaťukal jsem na jeho kancelář a zaslechl jsem ihned, jak mě pozval dál neutrálním tónem.
"Dobré poledne."
„Ahoj, Bastiane. Posaď se prosím. Už jsi snídal?"
Jeho otázka mě dostala a jsem si jist, že to ví. „No... už jo, teď jsem byl za Larou a -"
„Ovšem. Říkala mi, že ses zpozdil. Zastavíš se za ní pak během dne. Chtěl jsem s tebou také prohodit malou konverzaci."
„Dobře." Byl jsem nervózní. Nechtěl jsem se cítit, že se mu zpovídám z lumpárny, ačkoliv to bylo úplně zbytečné.
„Prý jste byli včera s Flórou na výletě."
„Ano..." zatrnulo mi. Jak to věděl, když jsme to nikomu neřekli.
„Ehm, váš výlet trochu nabral pozdvižení," ukázal na tabletu oblíbenou sociální síť s fotkami.
Jejda! Někdo z těch ostatních turistů se samozřejmě pochlubil námi na sociálních sítích, jak jsme se tam s nimi fotili.
„No, bylo to dost neplánovaně... původně mě chtěla Flóra zahojit tady, ale já jsem ji chtěl vzít někam do přírody, aby se nevyčerpala. Vyhojila mi modřiny." Povytáhl jsem si triko, aby mu to ukázal. „Pak jsem ji vzal na krásné místo, aby se nemusela unavit šlapáním do toho kopce, ale nedošlo mi, že tam nebudeme sami a ..."
„To mi je jedno, co zamýšlíte, možná příště můžete vyrazit spíše jako obyčejní smrtelníci. No, chtěl jsem se tě zeptat, jestli máte tuhle fotku někde spolu, kde jste sami?"
Zaskočil mě, ale balvan z krku mi odpadl. "Jo jo, v mobilu mám nějaké... nechali jsme se od nich vyfotit..."
„Pošleš mi je?"
„Co s nimi chcete dělat?" byl jsem mimo.
Zřejmě jsem ho svou nevinou nechápavostí pobavil. „Asi bych si nějakou vybral a pak nechal tady na stole zarámovanou, víš."
Rozesmál jsem se nervózně. Myslel jsem, že si ze mě utahuje.
David měl již neutrální tvář. „To nebyl vtip, chtěl bych tu mít jenom dceru s jejím partnerem."
„Ou, aha..."
„Bastiane, cítím, že na tebe působím asi tvrdě, ale můžeš se uvolnit. Máš dobré výsledky a k naší Flóře se chováš hezky, ochraňuješ ji, nic po tobě nechci špatného ani ti to nemám za zlé."
"To rád slyším," oddechl jsem si. "Určitě vám je hned pošlu." Sáhl jsem pro telefon v kapse a několika překliky jsem mu to přeposlal do mobilu.
Chvilku dumal nad tím, co jsem mu poslal, i když to byly asi jen tři fotky. „Tak jo, děkuji. Moc vám to sluší. Možná to můžou použít i naše PR na stránky. Zvýší to zase naši popularitu u veřejnosti, i když u vás dvou hlavně zvlčí váš klub mladých fanoušků, co jsem tak zaslechl." Uchechtl se s rýpnutím. Jak je vidno, neuniklo mu ani to, jak nás dávali dohromady už od počátku. "Ještě by to chtělo vaší společnou civilní fotku, jo? Kdybyste chtěli, můžu vám zařídit fotografa."
„Páni, to je od vás super. Um, Davide, vy tedy víte, že spolu chodíme."
„A ne snad? Pochopil jsem to špatně? Bylo mi z vašeho chování od počátku jasné, že nejste obyčejní parťáci ale spříznění partneři. Kdybych se vsadil tehdy, že to tak dopadne... Více schopného muže pro svou dcerku bych stejně ani nepohledal."
Málem bych z jeho slov odpadl ze židle.„Páni, jsem velice potěšen, že jsem vás nezklamal." Vyhrkl jsem, protože jeho autorita a to, že Flóru vychovává jako dceru pro mě znamenalo hodně a chtěl jsem se mu zavděčit.
V jeho tváři přeskočil vroucný úsměv. „Poslední věc, než tě propustím. Nemohu vám tady nabídnout žádný společný větší pokoj, jako tady mají ostatní páry. Pokud o to oba stojíte, díval jsem se do plánů stavby a je v našich možnostech vám udělat skrz společnou zeď, která dělí vaše pokoje, průchod nebo libovolný otvor, co si budete přát."
„Wau, to by bylo dostačující a určitě to oceníme oba. Promluvím si o tom s Flórou."
"Dobře, domluvíme se tedy společně později. Zatím se měj." Podali jsme si ruku, ale pak mě za ni stáhnul k sobě a dostal jsem ještě krátké obejmutí. Nebudu lhát, měl jsem trochu na krajíčku.
-
Leželi jsme spolu na břiše na trávníku mého balkonu, dotýkali se boky a odpočívali po odpoledním tréninku.
Bastian mi ukazoval záběry ze svého prvního telefonu, kam pořídil videa a snímky v době, kdy zjišťoval, jak naše století funguje a já ho ani neznala. Pouze mě začal nenápadně sledovat. Bylo zajímavé, jak ho fascinovaly věci a detaily, které sama nevnímám jako podstatné nebo zajímavé. Jsou všední. Nehledě na to, že při procházení tam měl zase strašnou spoustu mých fotek, které někde postahoval z internetu. Pokaždé jsem mu za to věnovala ironický pohled a on se hrozně nesměle culil. Ke všemu mu zrudly i uši.
Vzápětí se snažil odvést pozornost. „Zase ti lehce zesvětlaly vlasy. Z té tmavé zelené a hnědé." Dotýkal se prsty mých pramínků vlasů, až mě pohladil po hlavě. „Většinou, když jsme spolu takhle v klidu, co jsem vypozoroval..."
„Dělají to často podle mých emocích. Takže mě dost prozrazují a tys to docela prokouknul. Moc to neovládám -"
Přerušil mě. „To nevadí. Moje schopnost něco tajit, je také ta tam a jsem zcela průhledný... Alespoň se nemusím bát, že mě zase tvoje vlasy budou ohrožovat nebo spíš mě k tobě stahovat," zasmál se.
„Víš, tehdy jsem se hrozně divila, že tě mé květiny, ať tady nebo v pokoji, nezadržely nebo nijak neprozradily. Většinou mě upozorní, aniž bych je zrovna ovládala. Často je to jako šestý smysl, ale ty potvůrky nic bez mé obezřetnosti nepráskly. Nechaly tě procházet se mi po pokoji, jako by se nechumelilo. Na tebe nijak nereagovaly... nechápu proč?"
Uhýbal pohledem, když jsem o tom mluvila. Stále se za to styděl, ale nezakrýval to. „Rád bych ti na to odpověděl, ale netuším. Samotného mě to také tehdy překvapilo, měl jsem vypozorované, že tě chránily a při prvním kroku do tvého pokoje jsem čekal to nejhorší." Najednou mi přišlo, jako by se ztratil v myšlenkách a rozvíjel tuhle část dál. Začal to rychle ze sebe sypat. „Tehdy mě ale hrozně bolelo, že jsem nevěděl, jak si tě získat a byl jsem horlivý. Věděl jsem, že je potřeba být trpělivý díky pár článkům, které jsem si načetl. Jenže ty jsi spala u sebe v pokoji přímo přede mnou, tak roztomilá, spící při tlumené lampičce, což mi umožňovalo na tebe alespoň zblízka vidět. Já trpěl, protože jsem tě nemohl probudit dotykem, zneužít té křehké situace. Pak si vzpomenu na to, jak jsem s tím vnitřně bojoval a pak jsi mě –" zarazil se a nedořekl to, jelikož se střetl s mým vyplašeným pohledem a pochopil, že to jeho rozebírání je dost divné. Vnitřně se to ve mně stáhlo, ale asi jsem to vždycky chtěla vědět a otevřít nepříjemnou zkušenost s jeho prvotním klopítnutím. Víc mě tím naopak utvrzoval v tom, že nikdy nebyl zákeřný nebo zlý. Pouze zamilovaný a nějak nepřímo odhadl, že mě láska a spřízněná duše jako on vždy chyběla.