Safety or Love

#9

...kdyby náš pan geniální znovu nevystoupil a nezačal protestovat.
"Proč bys měla řídit? Je to moje auto a já chci řídit!" dupnul si, což mi připomnělo malé dítě, které strašně stojí o hračku, kterou mu rodiče odmítají koupit. Tohle byl přesně Josh.
Je známo, že s malými dětmi se můžete hádat hodiny, a protože máme jen pár minut, tak jsem tedy pána pustila.
"Tak si posluž, ale jestli mě někdo sprdne za to, že řídíš, tak jim pěkně všechno povím!" vyhrožovala jsem mu s napřaženým ukazováčkem a vystoupila z místa řidiče.
"Fajn!" odsekl mi a nasedl do auta. Rychle jsem tedy oběhla vůz před kapotou, ale to by nebyl on, kdyby schválně trochu nepopojel dopředu.
"Ty jsi debil!" zakřičela jsem na něj a rozhořčeně jsem zabouchla dveře od spolujezdce.
"Bacha! Jsem tvůj šéf!" řekl povýšenecky a na to nešlo udělat nic jiného, než se začít smát. Josh se tedy rozjel. Opět další problém.
"Stůj!" zakřičela jsem, když chtěl vjet na silnici, kterou právě projížděl kamion.
"Dík," pípnul trochu ustrašeně, rozepnul si pás a vystoupil z auta, které obešel jako já předtím. Otevřel moje dveře a naznačil, ať vystoupím.
"Můžeš řídit." Tón naštvanosti byl jasný na první poslech, proto jsem se tedy jen zasmála a posadila se za volant.
"Dobrý den," pozdravila jsem, když jsme vešli do obrovské místnosti plné lidí. Po naší krátké, ale vlastně dlouhé cestě, jsem měla chuť Joshě zabít a potom ještě přidusit, kdyby náhodou přežil! Jeho řeči typu: Jeď rychle! Zpomal! atd. mě doháněly k šílenství.
"Ahoj!" přiběhl ke mně Niall a skočil mi kolem krku. Za ním se vynořila kudrnatá kebule, na které se klučina nervózně drbal rukou. Harry! Bliklo mi v hlavě.
"Ahojte," pozdravila jsem je oba najednou a uslyšela Joshovo nepřeslechnutelné odkašlání.
"Jdeme?" nad jeho otázkou jsem jen protočila oči, rychle se rozloučila s kluky a utíkala za ním. Vedl mě někam, nevím kam, kde bylo pár takových těch režisérských křesel a na okolních stolech spousta líčidel. Josh se do jednoho z nich posadil a kolem něj začala běhat nějaká slečna.
"Tvoje přítelkyně?" zeptala se Joshe při líčení a mně úplně zaskočila voda, kterou jsem se právě chladila.

Jak jsem se snažila rozdýchat šok z maskérčiny otázky, pozorovala jsem Joshe a bedlivě vyčkávala na jeho odpověd směřované k ní.
"Ano," odpověděl jednoduše a já myslela, že se udusím. Voda mi opět zaskočila, ale teď už bych to bez Joshovi pomoci sama nerozdýchala. Jedna rána do zad mi uvolnila hrdlo a po uklidnění následoval tázavý pohled na Joshe.
"Britney, necháš nás tu chvíli o samotě?" zeptal se maskérky a ta jen s pouhým přikývnutím opustila místnost.
"Co to bylo?" křikla jsem na něj tlumeně, protože přece jenom, každý nemusí náš rozhovor slyšet.
"Mluvil jsem s Paulem a on říkal, že kdybys byla považovaná za moji přítelkyni, tak by nikdo nemusel vědět, že jsi bodyguard, takže bys měla moment překvapení v kapse. Prostě - když někdo bude chtít zaútočit a budeš tam jen ty - moje přítelkyně - tak bude snažší ho překvapit a zneškodnit." Musím uznat - geniální plán, ale i tak je to... divný.
"I tak tě pořád nemám ráda!" řekla jsem mu na objasnění nastalé situace a otočila se k němu zády jako malé dítě, když se mu něco nezdá nebo to chce jinak.
"Kdo říkal, že já tebe jo?" odfrkl si a zavolal Britney zpět.
"Jak dlouho spolu jste?" šmejdila opět v Joshově soukromí a zdálo se, jakoby na něj předtím měla zálusk.
"2 měsíce," rychlá a stručná odpověď z Joshovi strany naplnila místnost.
"Promiň, úplně jsem se zapomněla představit. Jsem Britney," napřáhla ke mně ruku a já ji přijala.
"Emily," svoje jméno jsem doplnila o úsměv a stažením ruky zpět. Britney se tedy vrátila zpět k líčení Joshe, kterému stále pípal mobil v kapse.
'Divné,' pomyslela jsem si, když zazvonil asi po desátété a Josh ho stále nevytáhl z kapsy.
"Můžeš jít," řekla Britney a odepnula Joshovi ručník, který měl na sobě, aby se neušpinil nějakým make-upem.
Následovala jsem ho na každém kroku a vyčkávala, kam půjdeme teď, ale tohle bych vážně nečekala.
Ve chvíli, kdy jsme procházeli nějakou chodbou a já šla vedle něj, mě popadl za ruku.
"Počkat! Tak tohle teda ne! Budu klidně dělat, že jsem tvoje holka, ale tohle ne!" vyjela jsem na něj opět se zdviženým ukazováčkem.
"Co to udělat takhle - držení za ruce a třeba kolem ramen, dobře? Dál nezajdu, platí?" navrhl takovou střední cestu.