Safety or Love

#28

Co blbneš?" ozval se opilý Harry a máchal kolem sebe rukama, jak se snažil otřást ty Joshovi. Ano, můj zachránce je Josh.

"Padej spát, kámo," ignoroval jeho otázku Josh a pouze Harryho strčil do postele, kde do pár vteřin usnul. S tolika alkoholu v krvi se ani nedivím.

"Děkuju," špitla jsem směrem k němu se slzami v očích. V tuhle chvíli toho na mě bylo tolik, až jsem to nedokázala dále zadržovat.

"Jsi v pořádku?" zeptal se Josh celkem starostlivě, když mě viděl, jak pomalu sjíždím na zem vedle gauče a skládám si hlavu do dlaní.

"Jasně," snažila jsem se znít normálně, ale tuhle situaci, by nezachránil ani herec s cenou grammy.

"Pojď," vytáhl mě na nohy a pomalu mě za ruku táhl někam z pokoje. Zabouchl za námi dveřmi, které měly udržet Harryho aspoň do doby, než se dá dohromady v bezpečí.

"Lehni si do postele a já půjdu na gauč," zavedl mě do našeho starého pokoje a šel si pro deku do ložnice.

"Děkuju," pípla jsem znovu, ale tentokrát už vyrovnaněji. Byla jsem už celkem v klidu, ačkoliv jsem byla ve společnosti Joshe... Nebylo to úplně příjemné, ale rozhodně lepší, než spát v Harryho pokoji.

"V pohodě a teď už spi," usmál se Josh ze svého gauče a já jsem se pomalu plazila do postele. Rychlý skok pod peřinu následovaný neuvěřitelně tvrdým spánkem.

Pohled Josh

Ležel jsem tam a stále na ni myslel. Na její vlasy, oči, ústa, smích na vše, co dělala nebo jaká byla. Jedinečná. A já ležím na gauči v místnosti vedle ní a nic nemůžu změnit ani udělat. Na popud svého podvědomí jsem se zvedl a potichu našlapoval ke dveřím od ložnice. Jemně jsem je otevřel a spatřil něco dokonalého. Ležela tam ruce na prsou a nohy pokrčené u těla. Byla sladká, ale už nebyla moje, protože jsem to podělal. Teď jsem se na ni mohl jen dívat, ale nutkání bylo silnější než já. Přešel jsem k posteli a klekl si na kolena. Chytl jsem její ruku a líbal ji na její hřbet. A pak jsem se neovládl a nahl se k jejím hladkým, sametově jemným rtům a políbil ji. Nic ani nemrkla. Prostě dál spokojeně oddechovala a já si musel také oddechnout. Překonal jsem to nutkání, které mi konečně dovolilo jít si lehnout a 'spokojeně' spát až do rána. Tedy aspoň jsem v to doufal, ale když jsem nezachraňoval Emily, tak to byl někdo jiný.

"One way or another.." ozývalo se z chodby a podle hlasu to byl Zayn.

"Zayne, kde jsi se takhle opil?" vykoukl jsem ze dveří šeptem okřikujíc rušiče klidné noci.

"Ále *škyt* nikde," snažil se vejít do pokoje, ale jeho chůze vypadala asi jako soutěž, kdo víckrát přejde chodbu ze strany na stranu.

"Zayne, pojď si lehnout," podepřel jsem ho a pomalu ho zatáhl do pokoje, kde už spali ostatní kluci. Tedy jen Niall, se kterým měl pokoj a Liam, který nejspíš přenechal místo v jejich pokoji Justinovi a Gie.

"Co ste hasiči, co ste dělali ...," začal tam Zayn vyzpěvovat nějakou dechovku, která upřímně nebyla úplně super. Proto jsem ho jen hodil na postel a co nejrychleji si šel lehnout. Ještě jsem naposledy zkontroloval Emily, jestli je v pořádku a sám konečně odcestoval do říše snů.

"Jak ti je? Slyšela jsem něco od kluků, že tě v noci slyšeli křičet, ale šel tam Josh, takže nic moc taky nevěděli," uslyšel jsem ráno šepot od dveří, který mě celkem dobře probudil. Pomalu jsem se zvedl do sedu a spatřil tam Gie a Em.

"Opravdu by to nevadilo, Gie?" ptala se ji na něco Emily, ale já vůbc netušil na co ...

"Jasně, že ne. Odlítáme zítra v 8, protože Justin potřebuje jet ještě za rodinou, ale to by nemělo vydit," řekla s úsměvem Gie a společně s rozloučením odešla.

"Ty odjíždíš?" podíval jsem se na ni vyděšeně, až nadskočila z mé nečekané otázky, nejspíš si myslela, že spím.

"Ne-e, jak-jak jsi na to přišel?" vykoktala otázku s pohledem zaměřeným na zem.

"Nelži, prosím," vyslovil jsem jediný požadavek, na který jsem ještě měl právo.

"Ano. Odjíždím s Gie a Justinem k nim. Na pár dní, možná týdnů. Nevím. Chci mít chvíli jen pro sebe a tobě do tohosakra přece nic není," odsekla mi tvrdě a následně vyšla z pokoje

Pohled Emily

Šla jsem si k Harrymu pro věci, abych si je někam dala, ale vlastně skoro nebylo kam. Kluci měli plno, k Joshovi jsem nemohla a u Harryho bych vážně zůstat nechtěla, takže jediná možnost byla se nacpat ke klukům na gauč.

"Vážně tu můžu být?" přejížděla jsem pohledem z jednoho na druhého.

"Po tom, co se stalo včera, už stejně není jiná možnost, a když je to jen na jednu noc, tak proč ne," odpověděl za ně Niall a hlasitě se zasmál. Mluvil o včerejšku, protože jsem se trochu prokecla a oni ze mě tahali pořád víc informací, až se dozvěděli vše, ale úplně nadšeni z toho nebyli. Kdo by byl.

"Děkuju," objala jsem je všechny a rozhodla se jít si užít posledních 36 hodin tady. Mexiko city jako jedna z největších metropolí byla pro mě opravdu zázrak. Za těch pár dní jsem se nedostala tolik do víru velkoměsta a proto mě překvapilo to dění tady.

"To je ona!" uslyšela jsem za sebou křik a hlasité kroky, které mě donutily se otočit.

"Jsi Emily?" zeptala se nějaká blonďatá dívka v mém věku se sponkou ve vlasech zapletených do dlouhých copů.

"Jsem," opověděla jsem pravdivě.

"Super," šplouch, věc kterou jsem na střední nenáviděla a teď mě potkala znovu. Směs vody a všeho možného. Většinou barvy a silné povahy do něj přidávaly i sůl nebo chily.

"Za co?" zeptala jsem se společně ve snaze setřít si ten sajrajt z očí a obličeje. Dívka zřejmě byla silné povahy, protože to bylo cítit po chily a podle toho jak mi slzely oči to bylo celkem jasné.

"Nechala jsi Joshe, za to," odpověděla prostě a otočila se na patě společně s velkým kelímkem od šplouchu v ruce.

"Kdybys věděla," řekla jsem ještě za ní a to zřejmě vzbudilo její pozornost.

"Co kdybych věděla?" zeptala se arogantním tónem.

"Že si za to mohl sám," uchechtla jsem se a stále si stírala tu 'úžasnou' tekutinu fialové barvy ze svého obličeje a šatů.