Safety or Love

#16

"Emily, potřebuju...," vešel do místnosti Paul a zarazil se při pohledu na mě a Joshe.
"Neberte tu hru tak vážně!" Zasmál se a pokračoval v načaté větě. "Potřebuju, abys šla pomoct dostat kluky do hotelu. Je tam strašně moc lidi," vychrlil na mě a já, i když jsem ho jen stěží pochopila, se zvedla a konečně pustila Joshe. Cítila jsem v zádech jeho pohled. Následovala jsem Paula a zároveň přemýšlela nad tím, co se odehrálo v oné místnosti. Myšlenky se mi stále ubíraly tím samým směrem, ale náhlé prozření mě vrátilo zpět do reality.
'Co když není takový, jaký jsem si myslela, že je?' Proletělo mi hlavou, ale nad tím už jsem nestihla bloumat, protože jsem se ocitla u davu bodyguardů, kteří měli ve svém středu kluky. Snažili se je dostat do hotelu, a tak si rozráželi cestu davem.
"Emily!" uslyšela jsem Niallův hlas a uviděla ho stát úplně mimo dav.
Na nic jsem nečekala a rozběhla se za ním. Hlava nehlava. 'Jestli se mu něco stane...,' proletělo mi několiksetkrát hlavou, ale ani jednou jsem onu myšlenku nebyla schopna dokončit a říct, co by se stalo.
"Co tu děláš?!" Zakřičela jsem na něj a táhnouc ho za rukáv jsem se prodírala davem znovu zpět do hotelu, kde už byli ostatní kluci.
"Díky, Em," skočil mi kolem krku Niall ihned, jak se za námi zavřely hotelové dveře.
"Co to mělo být?" začal na chudinku blonďáčka křičet Paul. Niall se tam krčil a mně ho bylo tak strašně líto...
"Paule, promiň. Je to moje vina. Nedávala jsem pozor a Niall mi náhodou proklouzl." Postavila jsem se před něj připravena čelit všem následkům.
"Máš padáka!" řekl suše a já jen překvapeně, ačkoliv vyrovnaně, přikývla a šla si zabalit pár věcí, které jsem potřebovala.

Pohled Niall
*Joshi, pomoc! Jsem dole v hale!* naťukal jsem rychlou SMSku do svého iPhonu a čekal na něj.
"Co se děje, Nialle?" zeptal se mě celkem vystrašeně a já jen kývl hlavou opodál na Paula, který si pro sebe něco mumlal.
"Vyhodil ji!" Odpověděl jsem s nezakrývaným smutkem.
"Koho?" ozval se ten nechápavec.
"Emily!" zakřičel jsem na něj, už rozhořčený z jeho nechápavosti.
"Tak to ne!" řekl rozhodně a vyhrnujic si rukávy šel za Paulem.

Pohled Josh
"Proč jsi ji vyhodil?" ptal jsem se Paula dost naštvaně.
"Nedělala dobře svoji práci!" odpověděl stručně a dále se věnoval něčemu na mobilu.
"Nialle!" zavolal jsem ho rychle k sobě, "řekni, jak to bylo!" pobídl jsem ho a čekal na pravdu, která měla očistit Emily.
"Já jsem se tam trochu zapomněl a ona se pro mě vrátila a tady mě jen kryla," řekl se sklopenou hlavou a já se ihned rozběhl do autobusu.
Nečekal jsem na nikoho z ochranky a prostě si začal sám rozrážet cestu tou hromadou lidí, která zabrala parkoviště pro 100 aut.
Už jsem byl blízko autobusu a náhle jsem ji spatřil. Vystupovala z autobusu a držela v ruce jeden kufr a malou kabelku, která jí visela na rameni.
"Em!" pokoušel jsem se ji zastavit, ale nebylo možné, aby mě v tomhle davu viděla. Byl tam moc velký hluk a já začal pomalu panikařit.
"Emily!" zkoušel jsem to pořád dokola, ale ona se neotočila, ani se nezastavila. Jen si stále vytvářela cestu dál ode mě.
'Chceš ji nechat odejít? Může jít i přes to, že ji miluješ?' pokládal jsem si otázky v hlavě, ale poslední věta mě zarazila. 'Miluju ji? Já ji miluju!' uvědomil jsme si a začal bez jakýchkoliv okolků silně vrážet a tlačit do lidí okolo mě, abych urychlil svoji cestu k ní.
"Emily!" zakřičel jsem asi 2 metry od ní a konečně uviděl její hnědé oči, které právě teď byly zalité slzami stékajícími po jejich lících, a které teď volně kapaly na její tričko.
Stál jsem tam a jen na ni zíral, podobně jako všichni okolo mě. Byl jsem omráčen její dokonalostí, které jsem si dříve nevšímal. Přesně, jak se říká: 'Na to co jsi měl, přijdeš, až když to ztratíš.' Právě jsem ji měl ztratit, ačkoliv jsem si to snad uvědomil včas.
Udělal jsem 2 kroky, které mě od ní dělily a natáhl se pro její rty. Pomalu jsem přibližoval své rty k jejím, čekal jsem na její reakci. Neudělala nic, čím by naznačila svůj nesouhlas, a tak jsem jí vtiskl polibek, který sice byl z její strany nejdříve takový plachý a vyděšený, ale začínal se pomalu měnit ve vášnivý. Přitáhl jsem si ji k sobě blíž a stál těsně přitisknutý k ní.
"Neopouštěj mě," pošeptal jsem jí do úst a její nepřehlédnutelný úsměv jakoby mi dal svolení k tomu ji popadnout do náruče. Ona mi dala ruce okolo krku a hlavu si opřela o mé rameo. Odnášel jsem si ji mezi lidmi, kteří odstoupili a vytvořili nám tak cestu do hotelu. Zdálo se to spíše, jako bych si přinášel slunce do mého černobílého života.