Safety or Love

#18

"Moji nepraví rodiče zemřeli před dvěma lety při autonehodě, tak jsem také zjistila, že jsem adoptovaná, protože jsem nemohla darovat otci ledvinu. Všechno bylo kvůli jedné blbé červené. Mohli tu být, ale jedna červená mi je vzala." Teď už jsem hystericky brečela a nic to nemohlo zastavit. Tedy mohlo. On. Popadl mě do náruče a posadil si mě na klíň.
"Pšššt. Klid, jsem tu s tebou," šeptal mi stále do ucha, což pomalu zabíralo. Mé tělo otřásající se pod náporem vzlyklů se pomalu uklidnilo. Rychle jsem si otřela slzy a pokračovala dál v příběhu, ale už ne v té emotivní části.
"Už od mala jsem dělala judo, box a další takové sporty, takže bylo jasné, že ze mě nebude doktorka nebo právnička. Poprvé jsem dostala práci u J.Lo, které jsem dělala bodyguarda, ještě bez školy, ale to jsem pak napravila. U ní jsem taky poznala Gie," usmála jsem se při vzpomínce na ní.
"Teď bych ráda něco věděla o světoznámém bubeníkovi," smála jsem se a pozorovala jeho výraz, který byl hraně naštvaný.
"Takže je mi 22, jmenuju se Josh John Devine a..."
"Říkal jsi 24!" přerušila jsem ho hrubě a chechtala se nad jeho neznalostí.
"Promiň. Chybka se vloudila. Takže je mi 22, už pár let hraju na bubny a víc toho asi není. Vlastně mám bratra, což by mohlo být vše," usmál se na mě a já zas na něj. Hudba nám stále hrála do našich příběhů a já měla pocit, že jsem konečně po dlouhé době opět milovaná a pro někoho důležitá.
"Nějak se mi nechce spát...," zamumlala jsem, pomalu se zvedla a opřela se o lokty.
"Kam vyrazíme?" optal se pohotově Josh, který mě následoval do kuchyně.
"Nějaký klub?" vychrlila jsem na něj.
"Fajn. Řekneme klukům?" hodil otázku do ringu pro změnu on.
"Dobře, ale nejdřív se jdu obléct," mrkla jsem na něj a utíkala rychle do pokoje, kam během naší hádky s Paulem donesli zaměstnanci hotelu naše věci.
Dlouho jsem se přehrabovala ve své tašce a nemohla nic najít, ale můj princ mě opět zachránil.
"Vezmi si tohle," vytáhl z tašky černé šaty s odhalenými zády.
"Děkuju," letmo jsem ho políbila na tvář a běžela se do koupelny převléct.
"Hej!" zakřičel uraženě Josh.
"Promiň, ale nemyslím, že je dobré, abys mě hned viděl ve spodním prádle," odpověděla jsem mu s hraným tónem lítosti a rychle se navlékla do šatů.
"Můžeme?" zeptala jsem se, když jsem vycházela z koupelny a upravovala si poslední nedostatky, které šaty měly.
"Wow," bylo jediné, co ze sebe dokázal dostat a já věřila v to, že vypadám dobře. Proto jsem ho rychle popadla za ruku, nazula si boty a táhla Joshe k pokoji kluků.

"Jdete s námi do baru?" vletěli jsme s Joshem rychle do pokoje kluků. Musím říct, že oba jsme vypadali dost udýchaně po tom, co jsme si na chodbě dali závod o to, kdo u nich bude první. S podpatky to sice šlo těžce, ale i tak jsem Joshovi stačila.
"Jasně, ale to s sebou chcete tahat ty gorily?" zeptal se Niall a až potom si uvědomil, co práve vypustil z pusy.
"Tak díky, jestli ti přijdu jako gorila," smála jsem se na celý pokoj společně s ostatními.
"Dobře, ale jak se chcete zbavit těch ostatních?" zeptal se Liam a kývl hlavou ke dveřím.
"Řeknu, že jdeme do auta pro věci a že to vládnu," mrkla jsem na ně, ačkoliv už stáli připraveni u dveří.
"Kde máte Zayna?" rozhlédla jsem se kolem, když jsem počítala hlavy, jako to dělají učitelky ve školce. Tak jsem si i připadala, protože tohle byli přerostlé děti.
"V koupelně...," opověděl s ledovým klidem Louis, načež se tam Josh vydal.
Maliku, pojď!" ozývalo se z koupelny, ze které hned na to vyšel Josh a ... táhl za vlasy ven Zayna.
"Fajn. Jsme všichni," řekla jsem s klidem v hlase a otevřela dveře od pokoje.
"Kam jdete?" zeptala se jedna z goril stojících před dveřmi.
"Jen do autobusu pro nějaké věci. To zvládnu." Mrkla jsem na něj a zdálo se, že mojí malé lži uvěřili, i když si mě nejdříve prohlíželi a trochu kroutili hlavou nad mým oblečením.
"Dobře," povolili konečně a my se s kluky tedy rozeběhli z hotelu.
"Jsi dobrá!" řekl uznale Niall ve výtahu.
"Já vím," mrkla jsem na něj a udělala výraz typu 'mucq'. Josh mě objal kolem ramen a my konečně vyšli z výtahu.
"Takže kam půjdeme?" zeptala jsem se a koukla se po všech okolo.
"Já bych věděl," odpověděl mi nečekaně Zayn a zastavil jeden z taxiků jezdících kolem hotelu.
"Nejlepší bar v Mexiko city," nadiktoval mu Zayn. Konečně jsme tedy dorazili k baru a mohli si jít užít.
"Kluci, abychom předešli nějakým problémům, tak se budete každou hodinu hlásit u mě," upozornila jsem je před vstupem do baru a výhružně jsme si každého z nich prohlédla.
"Jojo," řekl spěšně Harry a už ho nebylo. Tedy spíš všichni z nich byli v čudu.
Ohlížela jsem se kolem sebe a zůstala celkem v údivu. To mě tu Josh vážně nechal? Super!
Celkem nasupeně jsem vešla do baru a snažila se stále držet chladnou hlavu, což se mi asi úplně nedařilo. Spíš vůbec.
Abych se trochu uklidnila, namířila jsem si to směrem k baru a posadila se na jednu ze židlí.
"Co si dáš, krásko?" uslyšela jsem za sebou něčí hlas.
"Skotskou, ale pro tebe nejsem žádná kráska!" štěkla jsem po něm, a tak rychle jako jsem se na židli otočila na to individuum, jsem se otočila zase zpět.
"Ale no tak. Nedělej foŕy." Otočil si mě za rameno k sobě a chytl do svých špinavých pracek moji čelist.