Safety or Love

#24

"Joshi, omlouvám se, dělal jsem debility," ozval se za námi náhle Harryho hlas. Protože jsem seděla na Joshově kolenou a hlavu měla na jeho rameni, Harryho jsem i viděla, ale Josh ne. Jeho omluva byla úplně nečekaná a taky tak vypadaly naše výrazy.

"V pohodě, bro." Ihned jsem se zvedla z Joshe, aby měl volnou cestu k Harrymu a přesně jak jsem čekala, mu skočil kolem krku. Harry Joshovi.

"Hromadné objetí!" zakřičel někdo, nejspíš Liam a okamžitě se mi naskytl pohled na to slavné hromadné obětí, které toužilo vidět miliony fanoušků. Všichni se mačkali a bouchali po zádech a já tam jen stála a pozorovala je.

"Em, pojď k nám!" vykřikl Louis a natáhl ke mně ruku, kterou jsem přijala a náhle jsem se stala součástí něčeho skvělého. Byl to dokonalý pocit, když cítíte, že někam patříte a můžete si věřit. Ano, přesně tak jsem si přišla teď, po pár dnech s těmahle bláznama.

"Potlesk pro naše úžasné One Direction!" ozvalo se hlasitě ze sálu a nejspíš to byl signál k nástupu kluků.

"Miluju tě!" řekl mi ještě Josh společně s pusou a tvář, než odběhl za kluky na stage. Proto stejně rychle jako naše obětí začalo, tak zase rychlo skončilo. Ale ten pocit je nezapomenutelný.

"Ahojte, dneska to tu pořádně roztočíme, a proto chceme slyšet, jak moc nás tu chcete!!!" zakřičel Niall, jehož slova skončila nějakým neuvěřitelným skřekem. Vše jsem pozorovala ze zákulisí, ale i tak to bylo něco. Slyšet jejich písničky živě a být součástí něčeho, z čeho vám až vstávají chlupy je neuvěřitelné.

"Děkujeme vám ! Dnešek byl nejlepší z celé tour!" zakřičel Louis a tím celý ten dokonalý koncert ukončil. Ze zákulisí jsem viděla fanoušky, převážně fanynky, plakat, ale i se smát jako nikdy. Bylo krásné, co s nimi zvládnou kluci udělat jen jedním slovem nebo větou. Takovou oddanost by si přál každý zpěvák od svých fanoušků, jenže oni to po nich ani nechtějí... Jen tvoří hudbu, která by se jim mohla líbit a doufají v jejich podporu.

"Tak co?" přiskočil odněkud Josh a vlepil mi pusu do vlasů. Byl úplně spocený, až jsem si říkala, jestli byl vážně na stage a neběhal někde po ulicích.

"Byli jste ...," nestihla jsem to ani doříct, protože jsem za sebou uslyšela ten známý hlas, za kterým jsem se musela otočit.

"Copak, Roberts, zase nám tady svádíš muzikanta?" řekla ta prořízlá pusa Gie, kterou mám tak ráda.

"Jako vždy!" vykřikla jsem a rozeběhla se k ní. Přišla jsem si jako malá holčička, co dlouho neviděla svoji kamarádku a takhle ji chce ukázat svoji přízeň a přátelskou lásku. Ukázat ji tím nejvíce silným a medvědím obětím, které je možné.

"Líbí se ti překvapení?" zeptal se Josh, když viděl, že Gie modrá tvář z mého silného zmáčknutí.

"Jsem tak šťastná," dořekla jsem a konečně si ji prohlédla, jak se změnila za těch pár dní, ale za jejími zády jsem viděla někoho, koho jsem vážně vidět nechtěla.

"Em, tohle je Justin. Justine to je Em," odstoupila Gie a rukou ukázala Justina za ní. Ten k Gie jen přiskočil a vzal ji kolem ramen.

"Hodně jsem o tobě slyšel," řekl mi a přijal mou nabízenou ruku.

"Já o tobě zatím ne, ale ... copak se to tu děje?" zeptala jsem se smíchem a pohledem skenující Justinovu ruku, která už nebyla tam, kde jsem ji viděla naposledy. Teď v ní držel Giinu a měl s ní propletené prsty.

"No nedělej, jako bys na tom ty byla jinak," zasmála se Gia a koukala se mi za záda, kde stál Josh, na kterého jsem skoro zapomněla.

"Promiňte, jdu se mrknout za klukama," omluvil se Josh a já si prudce přitáhla Joshe aspoň pro jeden polibek, než mi ho opět seberou maskérky.

"Jak jsi se měla? Co je mezi vámi? Jak vám to jde?" chrlila jsem na ni jednu otázku za druhou a přitom sledovala její roztoucí úsměv při každém dalším slově.

"Mám se skvěle, ale to je ti jasné. Mezi mnou a Justinem je takový cit, který nevím jestli znáš, ale říká se mu láska a jde nám to skvěle," odpověděla mi na jeden dech a mně nezbývalo nic jiného než se ironicky zasmát.

"Hahaha, vím co je to láska. Teď už ano," dodala jsem potichu a zadívala se jí do očí, které zářily štěstím.

"Holky, jdeme do baru!" uslyšela jsem Zaynův hlas a následné přikyvování a vykřikování kluků, jaký je to skvělý nápad.

"Chceš jít do baru?" hodila jsem tázavý pohled na Gie a její zkřivení úst mi bylo jasnou odpovědí.

"Jdeme do hotelu, ale užijte si to. Bodyguardů máte snad dost," informovala jsem je, vzala Gie za ruku a společně jsme si to vykračovaly až k našemu hotelu.

"A co jinak?" ptala se mě Gie po asi 4 hodinovém tlachání, kdy už jsme probraly všechno od našeho milostného života po nový nos Joa Jonase.

"Nevím, ale trochu se bojím o kluky," podotkla jsem s kapkou strachu v hlase, protože bylo něco po 3. v noci.

Pohled Nialla.

Na život!" zakřičeli jsme všichni a hodili do sebe dalšího panáka. Pro mě teprve 2., ale pro ostatní nejméně 12...

"Kluci, támhleta holka," zadíval se Josh na pozadí nějaké dívky u baru.

"Joshi, Emily!" upozornil ho Louis, ale zdálo se, jakoby ho ani jeden nevnímal, protože Justin ho k tomu ještě poplácal po rameni pro štěstí a popřál mu dobrý lov.

"Jste normální? Má Em!" zakřičel jsem, ihned se zvedl z gauče, rychle doběhl Joshe a snažil se ho zastavit.

"Máš Emily!" říkal jsem mu stále dokola, ale nedal si říct a po dalším pokusu, kdy jsem ho chtěl zastavit, mi dal pěstí do tváře. V té chvíli jsem mu přál, aby se tu objevila Emily a zarazila ho, ale ona nikde. Takže mi nezbylo nic jiného, než se doplazit ke klukům s krví řinoucí se z nosu.