Safety or Love

#21

"Vstávat!" uslyšela jsem bouchání na dveře a rychlostí blesku byla na nohou.

"Hej! Joshi! Byl tu někdo z ochranky! Vstávej!" zakřičela jsem po krátkém rozhovoru s paní, co na sobě měla uniformu ochranky.

"Proč?" vyskočil z postele jako namydlený blesk a rozhlížel se okolo sebe.

"Jen ať vstaneme," smála jsem se jeho výrazu. Ale to, že hned po tomto zjiště si vleze zpět do postele, mě ani nenapadlo.

"Hej, líná kůže, vstávej!" smála jsem se mu a házela po něm polštáře z gauče.

"No jo!" křikl otráveně a začal se zvedat z postele. Mezitím jsem proklouzla ke skříni, abych si vybrala něco na sebe ještě před tím, než se tam nahrne náš pan 'rychlý' a bude si hodinu vybírat boxerky.

"To si neber!" vytrhl mi z rukou tričko a místo něj vytáhl něco jako ustřižený nátělník.

"Vždyť to skoro nic nezakrývá!" obořila jsem se proti jeho výběru, ale zřejmě bez šance.

"Bez řečí," políbil mě a napáskoval se ke skříni. S protočením očí jsem si to namířila do kuchyně, abych si nejdřív udělala kávu, než vůbec vyjdeme na snídani, protože bez ní bych daleko nedošla.

"Jdeme?" přiběhl Josh nečekaně, až mi zaběhlo.

"To už jsi?" udiveně jsem na něj zírala, když jsem pokládala hrnek kávy na linku.

"Jasně, ale ty asi ne," smál se nad mým pyžamem s medvídkem, které jsem si po včerejší noci oblékla.

"Neštvi mě!" hrála jsem uraženou a šla se převléci do pokoje, kde jsem mohla mít aspoň chvíli klid od toho mého exota.

"No tak... Nebuď uražená, darling," políbil mě za ucho, když jsem si zapínala pásek u kraťasů, které toho mezi námi rozhodně moc nezakrývaly.

"Budu!" snažila jsem se o vážný face, který se ale moc nedařil a já skončila s výbuchem smíchu pod pohledem Joshe stojícího tam s pusou dokořán.

"Fajn, tak jdeme," dala jsem si neposedný pramen vlasů za ucho, když jsem se konečně uklidnila a oblékla. Šlo to celkem těžce, ale nakonec jsem vypadala celkem k světu.

"Čau!" přiletěl k nám Louis a začal kolem nás skákat a něco na nás hučet.

"Ahoj," řekla jsem s nechápavým výrazem a obočím nadzvednutým.

"Říká, že Niall se v noci přežral a zvracel," udělal nám tlumočníka přicházející Harry a hned na to mi skočil kolem ruku.

"Ehm, Stylesi!" okřikla jsem ho po tom, co svojí rukou sjel nebezpečně nízko.

"Promiň, reflex," hrál pitomce. No, možná to ani hrát nemusel...

"Hej! To je moje holka!" odtáhl ho ode mě se smíchem Josh a bylo vidět, že ostatní se také skvěle baví.

"Klídek, bro," začal Harry hrát pózu drsnýho 'gangstera', což nás už vážně všechny rozsekalo.

"Hej, ty bro, zasedni a povyprávěj, co se ti v noci zdálo, že jsi tak křičel," zakřičel na něj od stolu Liam a Harry to jako poslušný chlapeček hned utíkal daddymu zahlásit. My si to ale taky nemohli nechat ujít.

"Takže jsem byl někde v letadle," začal Harry a celý stůl ho bedlivě poslouchal. "Byl jsem v první třídě a kolem mě chodily samé sexy letušky. Najednou mi jedna přistála na klíně a pak se rozezněl poplach, že padáme. Během pár minut jsme byli na zemi a všichni až na mě byli mrtví," dokončil.

"A proč jsi teda křičel?" zeptal se Zayn na otázku kterou měli na jazyku všichni.

"Na ostrově, kde jsme ztroskotali nebyly banánové palmy!" vykřikl zděšeným hlasem a stejně odpovídajícím výrazem, ale to už jsme se všichni váleli pod stolem smíchy a jen nechápající Harry kroutil hlavou.

"Hej bando!" vykřikl někdo ode dveří. Tedy ne někdo. Lou. Ta, kterou jsem už sakra dlouho neviděla.

"Ahoj!" vykřikli všichni a běželi za ní. Já je jen tiše následovala a pozorovala, jak kolem ní skáčou a objímají ji. Pak jsem ale uviděla něco, co plně upoutalo moji pozornost. Kolem kluků pobíhala taková malá, roztomilá, ukřičená holčička, a když mě spatřila, přiběhla ke mně, skočila mi kolem krku a její křik náhle utichl.

"Ajoj," pozdravila mě svým sladkým dětským hláskem a darovala mi pusu na líce.

"Ahoj, princezno," usmála jsem se na ni a zvedla ji do vzduchu.

"Jak se jmenuješ?" zeptala jsem, když jsem jí upravovala vlásky.

"Lux, ty?" optala se nazpět a já si až teď všimla zvědavých pohledů od kluků a Lou.

"Bože! Ta holka je anděl!" vykřikla se sepnutýma rukama Lou a běžela ke mně.

"Jsem Lou, ale to už víš. Děkuju!" vyhrkla na mě, což jsem opět nepochopila a zírala na ni jako na zjevení.

"Hej!" ozvala se malá Lux a zatahala mě za rukáv.

"Jsem Emily," představila jsem se najednou jí a zároveň i Lou.

"Celou cestu brečela! Pořád! Když uviděla tebe, konečně ztichla. Děkuju!" poděkovala znovu a já se jen zasmála.

"Emily?" oslovila mě tím svým hedvábným hláskem malá Lux.

"Ano?" odpověděla jsem jí s úsměvem, který ale přerušilo Joshovo uchechnutí. Když jsem se rozhlédla, zjistila jsem, že ostatní už opět hodují, já tam stojím sama s Lux v náručí a Josh na nás pouze tupě zírá.

"Půjdeme si spolu a se strejdou Joshem zaplavat?" vyplodila svoji otázku a tázavě sjížděla pohledem mě a Joshe.

"Já půjdu, ale nevím jak Josh," naše pohledy už směřovaly jen na pana bubeníka, který se chvíli nervózně drbal na hlavě, ale pak radostně vypískl, že rád.

"Lou? Můžeme vzít Lux do bazénu?" zeptal se Josh a ukázal směrem na nás.

"Tady jsou plavky," hodila na Joshe tašku s osuškou, opalovacím krémem a plavkami, jak jsem později zjistila.

"Tak padejte!" snažila se nás rychle vyhnat, čemuž se ani nedivím. Jestli Lux křičela tak, jak říkala, tak potřebuje chvíli klidu a my jí ho dopřejeme.

"Takže nejdřív se převlečeme a hned potom k bazénu, ok?" informovala jsem Lux a vlastně i Joshe cestou k výtahu.

"Jasně," přikývli oba.

"Já obleču Lux a ty to zvládneš sama, že?" mrkl na mě Josh. Radši jsem se tedy otočila na patě a šla se převléct. Nechtěla jsem být svědkem katastrofy, která může nastat, když ji bude oblékat.

"Emily? Ty plavky přijdou takhle?" přiběhl za mnou Josh i s malou ve chvíli, kdy jsem si teprve sundávala tričko. V jedné ruce držel Lux a v druhé její plavky, bohužel úplně naruby a špatně, takže jediná možnost, jak se rychle dostat k bazénu, byla vytrhnout mu malou z ruky a navléct ji do plavek.

"No jo strejda Josh je kopyto, ani plavky obléct neumí," hudrovala jsem a Lux se jen smála.