Safety or Love

#20

"To nemyslíte vážně?!" objevil se ve dveřích od restaurace náš 'hodný' strýček Paul tak nečekaně, až mi zaskočilo sousto a Harry mi musel dát ránu do zad, abych se jim tam neudusila.

"Co?" hrál debila Zayn. Teda, jen tak mezi námi, on to asi ani moc nehrál. Vypadal úplně, jak kdyby netušil, o co jde a že je vůbec tady.

"Ty se ještě ptáš?!" křičel Paul z plného hrdla a pár kroky přešel k nám, přesněji ke mně.

"Jak si to představuješ? Co kdyby se jim něco stalo?! Jsi blbá nebo navedená?! Řekni jak tě to krucinál napadlo jít s nimi sama ?!" křičel mi Paul přímo do tváře, což byl čas na moji hru.

"Takže za 1. neplivejte mi do tváře," otřela jsem si na oko obličej a pokračovala. "Nic se jim nemohlo stát!" vrátila jsem mu úder a čekala na jeho další počínání, ale tohle jsem vážně nečekala.

*Plesk* "Mohla by sis uvědomit, že i když jsi Joshova přítelkyně a bývalá bodyguardka, tak je stále v nebezpečí!" odešel a mně jako vzpomínka na něj zbyl obtisk jeho dlaně.

"Jsi v pořádku?" zachytil mě Josh, když jsem se pod náporem Paulovy dlaně zamotala a zastavila se až o jeho tělo. Celá tvář mě pálila a já myslela, že umřu, hanbou i hněvem, protože tohle bylo moc. Po té skotské a jídle taková rána. No nic moc povím vám.

"Ne," řekla jsem a polykala vzlyky. Dívala jsem se všude možně jen ne do Joshových očí, aby neviděl slzy, které se mi nezadržitelně draly do očí.

"To přehnal. Promiň, jdu si to s ním vyřídit," řekl Josh a začal náhle rozdávat poslední pokyny, kdo se o co postará."Ne!" chtěla jsem ho chytnout za ruku, ale chmátla jsem jen vzduch.

Pohled Josh

"Proč jsi to udělal?" zakřičel jsem na Paula, který stál zády ke mně.

"Promiň, dobře? Nějak mi to ujelo, já nevím," odpověděl opravdu vyřízeně a složil hlavu do dlaní.

"Omluvit by ses měl Em. Navíc, my jsme chtěli někam jít a ona za to nemohla. Jen nám dělala doprovod kdyby něco," upřesnil jsme mu to sice trošku jinak, než to bylo, ale to se nemusí dozvědět.

"Jdu za ní," zvedl se z křesla, ve kterém do teď sklíčeně seděl a šel společně se mnou na náš pokoj, kam jsem poslal kluky s Emily.

Pohled Emily

"Kluci, nejsem nemocná jen se mi trochu zamotala hlava," smála jsem se nad jejich počínáním, protože cestou do pokoje už si mě Niall se Zaynem v náručí vyměnili asi 20x a to jsme teprve u výtahu.

"Uhněte," odstrčil Hazza se smíchem Zayna, který si mě chtěl opět vzít od Nialla, aby mu ulehčil. Místo toho jsem skončila u Harryho.

"No jo mistr," prokroutil očima Zayn nad Harrym a nakonec se zasmál. Po pár minutách jsme byli konečně v našem pokoji a já ležela na naší posteli.

"Je v pokoji," uslyšela jsem z obýváku Niallův hlas.

"Em," spatřila jsem ve dveřích Joshe a za ním Paula.

"Jestli mě jdete znovu urážet a...," nedokončila jsem načatou větu, "tak to není potřeba pro ..."

"Promiň, neměl jsem to dělat, jen jsem měl o kluky hrozný strach," přerušil mě v půlce věty. "Jsou jako moji synové, teda spíš dcery, protože ty jsou potřeba takhle hlídat, takže si představte, že vám dcera odejde v noci z domu sama. Omlouvám se," dokončil svůj proslov a vlastně měl pravdu.

"Omluva přijata," usmála jsem se na něj, ačkoliv to šlo dost těžko, přes tu bolavou tvář a čelist.

"Děkuju," odešel a nejspíš s sebou vytáhl i kluky protože náhle ustal všechen hluk v našem pokoji.

"Jsi v pořádku, sweetheart?" oslovil mě Josh, když viděl moji zamyšlenou tvář.

"Ani ne," napůl jsem se na něj usmála. "Promiň, jdu se oprchovat," vzdálila jsem se z jeho dohledu.

"Můžu?"pootevřel po chvíli dveře do koupelny Josh.

"To víš, že jo," odpověděla jsem mu s úsměvem z vany.

"Promiň," omluvil se se sklopenou hlavou. Vůbec jsem netušila, o čem mluví, a tak jsem jen zvedla obočí. Naštěstí se po chvíli ticha podíval na mě a zjistil, že ho absolutně nechápu.

"Že jsem tě dnes vystavil tomu všemu. Nejdřív ten bar a pak Paul. Omlouvám se," díval se mi přímo do očí, plných smutku nebo spíše lítosti a ty jeho na tom nebyly jinak.

"Nemůžeš za to," usmála jsem se na něj a pozorovala, jak si sundavá své svršky.

"A teď jdeš dělat ... ?" podívala jsme se na něj s nezakrývaným záchvatem smíchu.

"Jdu k tobě," mrknul sebejistě, jako to dělával, když jsme se poznali. Takže vlastně ještě nedávno.

"A to ti dovolil kdo?" smála jsem se na něj, ale už jsem chtěla, aby tu seděl u mě.

"Ty," odpověděl a vlezl si na druhou stranu vany, ze které si mě přitáhl na klín. Leželi jsme tam mlčky na sobě, já obdržující tisíce polibků do vlasů a na krk, on hlazen po koleni.

"Přesun?" pošeptal mi do ucha a já tušila, na co naráží. Proto jsem přikývla a stoupla si, aby také mohl na své nohy.

"Počkej!" přikázal mi a sám z vany vylezl. Stále, jak už je mým 'dobrým' zvykem, jsem se na něj nechápavě dívala.

"Pojď," roztáhl přede mnou ručník, do kterého mě zabalil.

"Hele! Mám svoje nohy!" obořila jsem se na něj opět nesena v jeho náruči.

"Dnes ne." Políbil mě na bolavou čelist, kde se rýsovala pěkná modřina, kterou ale trocha make-upu jistě zakryje.

Položil mě před postel a já nechala svůj ručník spadnout k našim nohám. Projela mnou silná vlna vzrušení. Hned na to mě Josh lehce položil na postel do měkkých polštářů.

"Bez předehry nebo s ...?" vypustil nedokončenou otázku do mých rtů mezi hladovými polibky.

"Bez," odpověděla jsem okamžitě.

"Bereš prášky?" nadhodil poslední informaci, která byla důležitá a hned po mém rozhodném přikývnutí prudce přirazil.

A tím propojil naše těla v jedno. Třely jsme se o sebe spocenými těly a nevzájem si vzdychali svá jména do úst. Ve chvíli, kdy už se ani nešlo soustředit na polibky, jsme se na nějaké 'potichu' vykašlali a doslova řvali svá jména z plných plic.

"Emily!" zakřičel Josh v orgasmické křeči a já zároveň s ním. Oba jsme byli unášeni tím krásným, ne však dlouho trvajícím, pocitem. Chvíli jsme tam jen tak leželi vedle sebe a rozdýchávali to a pak...

"2. kolo?" vyhrkla jsem, a dřív, než se Joshův pohled stačil změnit z nechápavého na plný chtíče, jsem ho vytáhla na nohy a obtočila ty svoje kolem jeho boků.

Opět mohutný příraz spojený s obrovskou ránou do zad o zeď. Do teď nevím, jestli to byla slast nebo bolest. Spíše něco neuveřitelného mezi tím.

Josh přirážel tak rychle, jak jen mohl a já se mu pokoušela vycházet vstříc. S každým přírazem byla spojená rána o zeď, mohutné výkřiky a krok k cíli.

"Joshi!" vykřikla jsem tentokrát chvilinku před Joshem a po pár vteřinách slyšela i své jméno znít v pokoji. Skáceli jsme se vedle sebe na postel a opět to trošku rozdýchavali.

"Dokonalý," vášnivě mě políbil, ale SMSka celou tuto nádhernou chvíli zničila, tedy tak napůl.

*Příště to trochu ztište. Jinak Em, skvělý ječák! -Paul* oba jsme si SMSku přečetli a chvíli rudli jako raci, ale po chvíli jsme spustili neuvěřitelnou vlnu smíchu.