Safety or Love

#26

"Jestli nevidíš, tak po tom, co jsi mi udělal, s tebou nehodlám sdílet pokoj a už vůbec ne postel, takže se stěhuju k Harrymu, jako jeho bodyguard." Podívala jsem se na něj jestli mu nevadí, že ho chvíli budu hlídat já, na což jen přikývl. "Tobě někoho přidělí," dokončila jsem to a čekala další urážku. Ta ovšem kupodivu nepřišla.

"Děkuju," poděkovala jsem vděčně znovu Harrymu, protože to, co pro mě dělá, je neuvěřitelné.

"Půjdu za Gie," zvedla jsem se z postele, ve které jsem do teď ležela, a šla hledat Gie, abych si s ní mohla všechno probrat. Za těch pár metrů jsem se podívala rychle na mobil a nic jinéhom, než zprávy od Joshe jak mě miluje a nechce mě ztratit, jsem nenašla.

"Ahoj," pozdravila jsem sklesle a ona mi ihned skočila kolem krku. Od naší hádky s Joshem byla stále na pokoji kluků a něco tam řešili.

"Je mi to líto," snažila se o vyjádření soucitu, ale v tu chvíli se ve mně vařil oheň.

"Mně ne, jestli byl ochotný udělat tohle, tak si mě nezasloužil nebo mě nemiloval. Je mi to jedno ať si dělá co chce, ale já na něj nehodím ani jeden pohled!" vykřiklo za mě moje staronové já, které si bylo jisté tím, že nikoho k životu nepotřebuju, ale to byl omyl.

"Nenávidím ho! Jak mi to mohl udělat. Po tom všem, co jsme si řekli? Jak mohl?! Jak mi mohl takhle ublížit?!" projevilo se moje stránka, která byla strašně sentimentální a teď už chybělo jen jedno stádium. Sebelítost.

"Vždyť já přece nejsem tak špatná, ne? Tohle si nezasloužím, že ne?!" přesně jak jsem čekala. Sebelítost. A Gie to čekala taky.

Znala mě skvěle a i tyhle pohádkové nálady. Vždy to mělo stejný průběh. Po hádce ihned nastalo obdodí ukvapených závěrů, kdy jsem třeba jako teď odstěhovala svoje věci k Harrymu a Joshe odstřihla, následovalo období 'arogantnosti' nebo jak to nazvat, prostě chvíle ve které si hraju na někoho lepšího, abych zahnala slzy. Poslední nebo někdy předposlední stav sentimentalita a v nejhorším případě přišla sebelítost, které doprovázelo dost vzpomínání. Prostě moje emoce měly vzorec a Gia to věděla.

"Klid, hlavně klid," snažila se mě uklidnit, což se jí dost dobře dařilo. Už jen svou přítomností mi pomohla vykouzlit nepatrný úsměv na tváři.

"Jdu si ven provětrat hlavu," oznámila jsem jim, když jsem se trochu probrala z toho transu mé úžasné sebelítosti.

Vyšla jsem z hotelu a rozhlédla se kolem sebe. Všude bylo rušno a auta jezdila sem a tam. Prohlížela jsem si okolí do podrobna a přitom si v hlavě přehrávala celé dnešní ráno.

Důvod, proč to udělal, mi byl ale stále neznámý. Nedalo se číst v jeho myšlenkách a já snad ani nechtěla, protože kdybych v jeho očích náhodou zahlédla myšlenku na ni a na tu noc, zabila by mě jen představa, že ho měla jiná.

Opilost dělá s lidmi dost a tohle byla ukázka toho, že nejen s nimi, ale i s jejich okolím, protože to, co udělal Josh, neskončil jen to mezi námi, ale také to pěkně rozhodilo vztahy v kapele.

"Slečno, nejste přítelkyně Joshe Devina?" oslovila mě na ulici nějaká partička holek.

"Bývalá," pípla jsem a jen pozorovala jejich tváře s opadajícím úsměvem, proto jsem udělala krok stranou a pokračovala dál svou cestou městem.

Myslela jsem na včerejší povídání s Gie. Říkala, že s námi budou asi týden a pak poletí zpět. Zrovna v době, kdy budou mít kluci volno. Říkala mi i o ní a o Justinovi, ale víc jsem netušila. Stihly jsme spíš jen drby.

Moje myšlenky se stále uchylovaly k němu.

"Omlouvám se," uslyšela jsem před sebou od nějaké ženy, která do mě nechtěne strčila.

"V pořádku," pohlédla jsem jí do očí a její zděšení bylo asi ukázkou toho, že vypadám jako strašidlo a bylo by vhodné se vrátit do hotelu a 'trochu' se upravit.

"Jste si jistí, že ji Josh podvedl?" diskutovali kluci v pokoji, který už neměl moc stabilně držící dveře, takže přes ně bylo slyšet skoro vše.

"Tak ty vole, ta holka by nám asi lhala, Zayne," řekl ironicky Louis.

"Kluci, já bych mu stejně už nemohla věřit po tom, co se stalo, ale i tak vám děkuju," zakročila jsem rychle mezi debatu, která se pomalu plnila horšími výrazy, než by bylo vhodné.

"My jen chtěli pomoc," řekl stydlivě Niall a na jeho lících byl ještě stále znát slabý obrys mé ruky, který byl však ve srovnání s modřinou od Joshe téměr neviditelný.

"Já vím a děkuju vám za všechno, ale tohle si musím vyřešit sama. Jdu si lehnout," oznámila jsem jim a nechala se nést nohama do Harryho ložnice, která byla na pár dní mým útočištěm.

Skočila jsem do obrovské postele a zahrabala se hluboku pod peřinu. 'Emily! Sakra, co to zase děláš?!' ořkikla jsem se a opět to byla pravda. Nemůžu přece takhle ležet, abych mu ukázala, že mě zlomil. Nechci mu dát podnět k tomu, aby měl pocit, že mě úplně zlomil. Nezlomil, teda vlastně jo, ale tušit to nemusí. I kdyby to udělal nevědomě, mohl přestat, když se ho Niall snažil zastavit, jak jsem zaslechla. Prostě ačkoliv to byl jen úlet, tak mi to ukázalo, že mu už nemůžu věřit a nikdy mu neodpustím. Nikdy! Okamžitě jsem se zvedla z postele a hodila na sebe 1. plavky, které jsem našla a popadla jednu z osušek v koupelně.

"Jdu k bazénu. Jde někdo se mnou?" nakoukla jsem do pokoje kluků.

"Počkej na mě!" přihlásil se Harry a už si to štrádoval do našeho pokoje pro plavky.

"V pohodě, Em?" zeptal se starostlivě Liam a nadzvedl pravé obočí.

"Snažím se tvářit, že jo," odpověděla jsem pravdivě a přidala jsem chabý pokus o úsměv, který by nesežral ani úplný debil.

"Jdeme se podívat na Joshe," vystrčil mě nechtěně ze dveří Niall se Zaynem a vyšli směrem ke dveřím Joshova pokoje.

"Můžeme?" objevil se za mnou náhle Harry a hned po mém přikývnutí si mě přitáhl za ramena k sobě a táhl moji kostru k bazénu.

Kostru, protože myšlenky byly úplně jinde. Vůbec jsem se nesoustředila, co říká, nebo kam jdeme, ale vím že ta jeho ruka na mém rameni mě štvala! "Em, posloucháš mě?" smál se Harry a tím mě úplně vytáhl z myšlenek, které jsem si tolikrát zakázala. Všechno směřovalo k Joshovi. Úplně vše. Myšlenka na domov šla přes Gie k Justinovi a obratem zase k Joshovi. Prostě všechno končilo tam a já už z toho nemohla.