Safety or Love

#11

"Budeš tu s námi?" upřesnil to Harry společně s věnováním menšího bouchnutí do zad Niallovi.
"Ráda," usmála jsem se na ně a sledovala Joshe, který odcházel zpět na své místo a já jsem se rozhodla sednout si na schody vedoucí k jeho bubnům.
Kluci, včetně Joshe, si koncert plně užívali a já vlastně také. Byla to skvělá show a to, co předváděli bylo neuvěřitelné.
Niall několikrát skočil několik metrů vysoko, až jsem přestala věřit v to, že je člověk. Liam tahal Harryho po zemi, jakoby s ním vytíral pódium, čehož Zayn využíval a dělal, že se o Harryho přetahují a Louis jako jediný gentleman, mě několikrát vyzval k tanci. Většinou na pomalé písně, ale i tak jsme si to užívali.
"Děkujeme za dnešek a těšíme se na další koncert zde!" zakřičel Zayn na rozloučenou a skočil do nějaké díry v pódiu, která se tam náhle objevila. Za ním letěl Niall a já zároveň s Harrym, který mě tam strčil.
Dopadla jsem na nějakou měkkou podložku a jakým překvapením mi bylo, že ruka, která mi pomáhala na nohy, byla Joshe.
"Co to mělo být?" bylo první, co jsem vypustila z úst, směrem na kluky.
"Nic," uchechtl se Niall a schoval se za Harryho záda.
"Já vás zabiju! Nemuseli mě poznat hned první den práce!" křikla jsem na ně výhružně a čekala na nějakou jejich skvělou výmluvu.
"Ale byla to sranda ne?" začal je bránit Josh s hrozným záchvatem smíchu, který jsem spražila dobře mířenou fackou.
"Panstvo, nastupovat do autobusů, ať odjedeme dřív, než bude zácpa před stadionem. Už ti to začíná Joshi?" uchechtl se nad obtiskem mé dlaně na Joshově líci Paul a odešel s kluky v patách.
"To si vypiješ!" zasyčel na mě, následoval ostatní a já jeho.
"Josh a Emily tourbus 1. Harry, Niall a Louis - tourbus 2. Zayn a Liam - tourbus 3," rozdal pokyny Paul a kluci se začali rozcházet ke svým místům. Já jen koukala a doufala v to, že je to jen špatný vtip.
Protože být s ním na jednom pokoji bude děs! Jenom jízda autem mě stála nervy a to to bylo jen 30 minut! Tady budeme 2 dny, to mě bude stát život!

"Roberts! Jedeš taky nebo tam budeš jen tak stát?" křikl na mě Josh, který právě nastupoval do autobusu, čímž mě opět vytrhl z myšlenek.
'Měla bys s tím vážně něco dělat!' řekla jsem si sama pro sebe a šla do autobusu.
Vevnitř bylo dost místa, které bylo umožněno skladným nábytkem, jako je třeba vyklápěcí stůl ze zdi a další vychytané novinky. Celé to bylo laděno do hnědé barvy s menšími barevnými vzory.
Popošla jsem dále do vozu a rozhlédla se okolo. Bylo tam pár dveří. Přesněji 3. Jedny byly od koupelny, další od WC a poslední od ložnice, jak jsem zjistila.
Nejvíce překvapivé bylo ale to, že v ložnici byla jedna manželská postel.
"Ty vole!" vyjádřila jsem svůj údiv nahlas a v zápětí jsem měla přilepeného Joshe na svých zádech. Autobus se mezitím rozjel a my tedy skončili jeden na druhém válící se na podlaze.
"Paule! To nemyslíš vážně!" zakřičel Josh do nějaké krabičky visící na zdi v kuchyni.
"Musíte to zvládnout a navíc - jak byste vysvětlili lidem, že spolu chodíte a bydlíte každý jinde?!" položil celkem logickou otázku a hovor vypnul.
"Spím vpravo!" prohlásil a hodil sebou na zmíněnou půlku postele.
"Fajn, ale jestli chrápeš, tak tě jěště dnes udusím!" řekla jsem a skákala na své polovičce postele. Vytáhla jsem mobil z kapsy a naťukala do něj SMSku pro Gie.

*Na cestě do Mexika. Co LA?* zněla první zpráva, kterou jsme byla schopna vymyslet v takovém rozrušení.

*Let hrůza, ale LA. Bože!* vrátilo se mi do několika minutách zpět.

*Mám s ním jeden autobus i postel!* postěžovala jsem si jí a otočila se k Joshovi zády.

"Můžeš se přestat vrtět?!" okřikl mě.

"Naser si!" odpálkovala jsem ho už tvrdě a čekovala další SMSku.

*S kým? S tím sexoušem, co byl u nás doma?* fůj! Tak tahle SMSka mi teda nadzdvihla žaludek.

*Ano s ním a není to sexouš! Je to odporný blb!* upozornila jsem ji s úšklebkem na tváři, který bohužel nemohla vidět.

*Musím jít. Promiň. Nezlob ho chudinku* stručně se se mnou rozloučila a mojí odpovědí bylo jen stručné 'ok'.