Safety or Love

#39

"To se zbláznili nebo co?" říkala jsem si nahlas, když jsem otevírala dveře od místa řidiče. Hned mě obklopila vůně novoty. Bílý Range Rover, o jakém se mi ani nesnilo. Z venčí jasně bílý, jako nově natřené zdi a vevnitř tmavý jako noc, bylo až neuvěřitelné, jak to všechno ladilo...

"Líbí?" uslyšela jsem za sebou Zaynův hlas.

"Je to dokonalý!" otočila jsem se na něj a zjistila, že jsou tam všichni kluci.

"Podívej se do kufru," mrkl na mě Niall a já tak učinila.

"Jste blázni! Začátek třetího týdne, kluci! Teprve začátek třetího týdne," smála jsem se při pohledu na složený kočárek, vedle nejž leželo nejméně 25 balíků plen pro novorozence.

"Uteče to jako voda! A přece nechceme, aby byl malý Devine za pokakánka, " zasmál se Liam, ale úsměv mu zamrzl při pohledu na moji a na Joshovu tvář.

"Bude se jmenovat Roberts," hodila jsem po nich nepřesvědčivý úsměv a pohledem spočinula na Joshově pohledu.

"Já k tomu mám snad také co říct, ne?" obořil se se založenýma rukama na prsou, jejichž dlaně měl zaťaté v pěst.

"Ne," odsekla jsem prostě a zavřela kufr od auta. "Děkuju moc, kluci, jste blázni a proto vás mám tak ráda," usmála jsem se na ně a postupně je všechny objala.

"Padejte zkoušet," popohnala jsem je se skelnýma očima, jejíchž okraj měly brzy překonat první slané kapky štěstí, které přišlo znenadání. V tu chvíli, kdy jsem spatřila to auto, jsem si přišla jako Carrie, když ji v Paříži zachrání Božský. Byl to takový oslnivý okamžik a oni ani nevědí, co to pro mě znamená. Jak tím mě i miminku ulehčí život, protože nebudu muset kupovat kočár nebo auto, abychom se někam dostali, ale všechno zařídili naši hodní strýčkové.

Stále řeším peníze, protože vše, co jsem vydělala, vždy padlo na nějaké nečekané výdaje. První peníze šly na pohřeb rodičů, další roční plat šel na dluhy ohledně domu a peníze, které jsem si vydělala teď, jsem investovala do cenných papírů, abych měla aspoň nějakou návratnost, která nastává až po dvou letech, proto jsem teď úplně švorc.

"Neplakej," konejšil mě Louis a skočil mi opět kolem krku.

"Ani nevíte, co to pro mě znamená," pouštěla jsem slané kapky slz do Louisova trička, které jsem na zádech drtila v dlaních.

"Neplač a pojď se připravit na večer," řekl Josh odevzdaným hlasem. Spíš jsem nedokázala odhadnout jakým tónem to bylo. Zdálo se, že vzdal naději na to, že dnes po koncertu mu povím, že chci být opět s ním. Což jsem samozřejmě chtěla. A moc.

Celé jsem si to promyslela a věděla jsem, že správné a i dobré pro mě a budu tak šťastná, je vrátit se k němu a dát mu opět všechnu svoji důvěru.

Pustila jsem Louse a i jeho, díky mě, pomačkané a mokré tričko.

"Dobře. Jdu se převléct a trochu se připravit na večer, abych si to pořádně užila," zasmála jsem se ještě s kapkami slz na tvářích a společně s kluky výtahem jela na naše patro.

"Tak za 20 minut před výtahem," rozhodl Harry a všichni za sebou zavřely dveře od svých pokojů.

Rychle jsem přešla ke své tašce a vytáhla nějaké normální oblečení, které by se hodilo na poslední den práce.

"Můžeme?" ptala jsem se po cestě k výtahu, kde už stáli kluci a netrpělivě poklepávali nohou.

"Jdeme," objevil se odněkud Paul a strčil nás do výtahu.