Safety or Love

#29

"Co udělal?" ptala se dále, ale tentokrát byl její tón plný zvědavosti, nikoliv arogance. "Opil se a po tom ... neměla bych ti to říkat," zarazila jsem se při uvědomění si, že ona je fanoušek a mohla by mu zničit pověst jedním kliknutím na twitteru a pár slovy.

"Aha. Znám to. Před pár dny jsem zažila rozchod a zřejmě stejný důvod jak tě tak poslouchám. Opil se a vyspal se s jinou," řekla s ledovým klidem konečně odhazující kelímek do koše hned vedle.

"Takže koukám, že jsou všichni stejní," usmála jsem se společně s rozhodnutím odejít, ale ona mě opět zastavila.

"Omlouvám se," pípla a mě nezbývalo nic jiného než se k ní vrátit a obejmout ji na důkaz odpuštění.

"Podepíšeš se mi, prosím?" podala mi její mobil a lihovku, kterou jsem ji na obal naškrábala svoje jméno, které tam skvěle vynikalo. Ještě ke všemu to srdíčko, co jsem dělala nad 'i', takže to vypadalo skvěle, musím říct.

"Těšilo mě," rozloučila jsem se s ní a šla svým směrem. Byla jsem sama se sebou spokojená, i když jsem měla na oblečení fialový flek, uznání toho, že jsem dokázala holce říct pravdu a nenechat si to jentak líbit, za něj stálo. Stejně to byly jen staré šaty. Kolem bylo hodně lidí, ale s pomalu přicházejícím západem slunce, jsem se rozhodla jít zpět do hotelu a zkontrolovat, jak to tam vypadá, protože jestli to dopadne jako včera, tak se mám na co těšit.

Všichni byli naštěstí střízliví a kupodivu leželi všichni v postelích nebo koukali na televizi. Tedy ne všichni. Na Joshe a na Harryho se jsem nebyla schopna jít podívat po tom všem, ale musela jsem překonat svoji hrdost v rámci zachování vztahů. První jsem jen rychle nakoukla k Joshovi, a když jsem viděla, jak se kouká na televizi, rychle jsem zase vypadla, protože bych nerada, aby si mě všiml nebo tak. Větší problém nastal ale teď. Jít k Harrymu po včerejšku se mi moc nechtělo, ale musím. Byl přeci opilý a nemohl za to. Opakovala jsem si to stále v hlavě a s hlasitým výdechem otevřela dveře. U Harryho to ale nebylo tak jednoduché jako s Joshem. Musela jsem vejít a projít celý pokoj, až jsem ho našla v koupelně. Oplachoval se nad umyvadlem.

"Jsi v pořádku?" zeptala jsem se starostlivě.

"Jo, jsem," zmoženě se zasmál.

"Emily, moc mě ten včerejšek mrzí, víš já nejsem takový debil, že bych ti ublížil, jen ten alkohol udělal svoje, a když mi dneska ráno kluci řekli, co se stalo... Kdyby nepřišel Josh, tak jsem ti mohl něco udělat," sklonil pohled k zemi a mě nezbývalo nic jiného, než mu zvednout bradu a pohlédnout mu do očí. Do těch neodolatelných smaragdově zelených očí, z nichž mi pohled sjel na dokonale tvarované rty, které si přímo říkaly o polibek. O polibek, který nebyl možný. Ale asi jsem si chtěla něco dokázat nebo trochu zalepit bolístku, kterou mi způsobil Josh. I přes ta všechna 'ale', jsem se k němu začala přibližovat a on udělal to samé.

"To nemůžeme," řekl Hazza blízko mých rtů,

"Já vím," hlasitě jsem polkla.

"Harry?" ozvalo se v obýváku a ve dveřích od koupelny se objevil Zayn. Pohledem jsem sjela na Harryho a naznačila mu, ať mlčí a on jen přikývl.

"Děje se něco?" koukal podezřele Zayn a pohledem tikal ze mě na Harryho.

"Ne nic. Jen mi bylo zle," odpověděl rychle Harry sledující Zaynův každý pohyb. "Super. Jen jsem ti chtěl říct, že Paul ti přidělí nového bodyguarda, když Emily odjíždí," vyklopil to na Harryho Zayn a ten jen nechápavě koukal. Už byl totiž jeden z posledních, kdo to nevěděl.

Tedy jediný, kdo to nevěděl a měl by, protože Joshovi jsem to v plánu říct neměla.

"Jedu s Gie k ní a asi tam pár týdnů zůstanu," upřesnila jsem mu to s úsměvem a na jeho tváři se také jeden objevil.

"Snad ti tam bude líp," dodal a hned, jak Zayn odešel a sáhl po kartáčku na zuby, aby se postaral o svůj už tak dokonalý chrup. Namísto toho, abych sledovala jeho počínání, jsem stejně potichu jako Zayn opustila místnost a šla si připravit polštář a peřiny na gauč.

Noc byla celkem náročná, protože gauč nebyl zrovna skvělé místo k sezení, natož ke spaní. Všude to svědilo a štípalo, navíc byl takový tvrdý a vrzal při každém mém pohybu.

Každou chvíli jsem byla nucena otevřít oči, abych zkontrolovala, jestli náhodou nejsem na zemi podle tvrdosti podložky pode mnou.

"Dobrý ráno," zakřičel někdo ode dveří a to už mě dokonale vzbudilo. Měla jsem náladu vraždit, protože jsem konečně usnula a nějaký cápek si přijde a zničí moje spokojené oddechování. Rychle jsem zvedla svoje těžké kosti do sedu a propalovala místo, kde měl stát ten narušitel klidu.

"Čau," řekl výsměšně při pohledu na mě Louis. Stál tam dokonale upravený jako vždy, ruce v kapsách a úsměv na tváři.

"Jsi mrtvej!" zasyčela jsem a opět sebou praštila o tvrdý gauč ve snaze přivolat sny zpět a alespoň na chvíli usnout pod tou příjemnou dekou.

"Jde se ven!" přešel rychle ke gauči, když viděl, jak se snažím znovu usnout a stáhl mi tu tak příjemnou deku.

"Jdi se vycpat!" zasyšela jsem znovu a s další pokusem o nalezení správné pozice ke spají jsem se ocitla na zemi.

"Do háje!" zaklela jsem a Louis se nejspíše velice dobře bavil nad mým počínáním.

"Jdeme do města, abychom si s tebou užili poslední den. Teda i s Justinem a Gie, ale hlavně s tebou," mektal Louis pitomosti, když se mě pokoušel zvednout ze země, což se mu i dařilo.

"Dej mi 10 minut musím se dát nějak do kupy, abych byla nějak k světu." Protřela jsem si ospalé oči a šouravým krokem si došla pro nějaké slušné oblečení, pročesala jsem si vlasy a vyčistila rychle zuby. Při pohledu na hodinky jsem se musela poplácat po hrudi, protože jsem měla ještě 4 minuty rezervu, ale to už mě Louis táhl dolů.

"Tak můžeme," zahlásil do davu, ve kterém byli všichni. Kluci, Gie a Justin.

"Kam to jdeme?" ptala jsem se jich nechápavě, když už jsme asi 20 minut šli po nějaké cestě ve středu města.

"Na jednu módní přehlídku," odpověděl Zayn, který byl upřímně trochu vyklepaný. Nejspíš se až moc těšil nebo nevím, prostě byl takový natěšený.

"Tam nemůžu v tomhle!" podívala jsem se na svoje oblečení a zastavila pohyb nohou. Ostatní se jen zasmáli, ačkoliv když na to tak koukám, nebyli nijak super oblečeni ani oni.

"Neboj se a pojď," podal mi ruku Harry, který se zřejmě vyléčil z kocoviny. Jen jsem ji pevně stiskla a nechala se jím přitáhnou do davu, který tvořila jen naše parta.

"Jsme tu," prohlásila Gia a rozlížela se kolem dokola, jelikož jsme stáli na nějakém náměstí, které kolem dokola zdobily krásné domy. Do jednoho z nichž jsme vešli i my a řítili se nějakou chodbou.

"Ááá, konečně jste dorazili!" přiběhla k nám nějaká starší paní v dlouhé sukni, starším topem a takovým ruským přízvukem.