Safety or Love

#25

Pohled Josh

"Ahoj," řekl jsem jedný kočce u baru už trochu opilým hlasem. Vůbec jsem si nepamatoval téma naší konverzace a jen mlel nějaké blbosti, které mě napadly, až se mi zdálo, že jsem na chvíli vypnul a probudil se až ...

"Tak jdeme na to?" probudil' mě hlas brunety sklánějící se nade mnou. Líbala mi odhalenou hruď a dlaněmi přejížděla po mých pažích.

Horlivě jsem přikývl a ona na mě nasedla. Abych pravdu řekl, nepamatoval jsem si nic jiného. Nic, co řekla nebo udělala. Jen tohle.

"Spi, zlato," uslyšel jsem vedle sebe hlas, zřejmě té dívky, na kterou jsem si matně vzpomínal ze včerejší noci. Ano. Jen takový kousek jsem si pamatoval, ale stačilo to natolik, abych si posral vše, co jsem si vybudoval.

Pohled Emily

'Klid, Emily, je v pořádku a nic mu není. Je v pořádku s klukama někde v baru.' Opakovala jsem si to stále dokola, při čemž jsem pochodovala od křesla k lampě v obýváku. Gia spala v naší ložnici, nějak vytuhla po té naší dlouhé debatě.

'Ne!' vykřiklo moje vnitřní já, kterému už jsem nemohla odporovat. Nešlo to. Viděla jsem ho naposledy včera v 11 večer a teď bylo skoro 6 hodin ráno. 'Musím tam jít!' rozhodla jsem se a šla směrem k pokoji kluků, abych zjistila, jestli už jsou zpět.

"Kluci?" opatrně jsem otevřela dveře, od kterých jsem měla klíč pro případ nouze.

"Nech nás spát!" okřikl mě Liam a já je uviděla všechny nasázené vedle sebe na zemi. Jeden nalepen vedle druhého. Přesto, že tam Josh nebyl, musela jsem se nad nimi usmát.

"Kde je Josh?" zeptala jsem se na otázku, na kterou jsem tak hrozně chtěla znát odpověď.

"Klid, Em. Jdi si lehnout. Je jen v baru a za chvíli se určitě vrátí," spustil Zayn a zdálo se, jako by je má slova probudila. Všichni stáli na nohou a uhlazovali si své oblečení.

"Tak děkuju," slušně jsem jim poděkovala a na mobilu vytočila Joshovo číslo, abych zjistila, jestli je v pořádku.

"Joshi?" zeptala jsem se do telefonu, hned jak skončilo to nesnesitelné pípání, které oznamovalo, že volaný hledá telefon nebo to jen nechce vzít.

"Josh nemůže. Ještě spí. Mám mu něco vzkázat?" ozval se ženský hlas a v pozadí byly slyšet Joshovi nadávky.

"Emily!" zakřičel někdo v místnosti nejspíš Niall a telefon mi vyrazil z ruky. Pozdě. Stála jsem tam s otevřenou pusou a nevěřícně zírala na mobil a poté na Nialla, který měl na tváří pěkného monokla. Byla jsem mimo.

Byl s nějakou courou a já trubka tu na něj čekala. Co jsem si myslela? Jak jsem mohla čekat něco jiného? Jak jsem mu mohla věřit? Nadávala jsem si a absolutně nevnímala kluky, kteří se mi snažili něco říct.

"Emily, jen se opil a šel spát k nějaký kamarádce," snažil se mě uklidnit Zayn, ale já se nedala.

"Nevěšte mi tu bulíky na nos! Nejsem blbá!" vykřikla jsem hlasitě pod návalem zlosti a bezmoci.

"Emily, buď v klidu!" snažil se mě uchlácholit Niall, který ale akorát dostal ránu z druhé strany, než z které měl monokla.

"Omlouvám se!" zděšeně jsem vykřikla ihned, jak jsem si uvědomila, co jsem udělala. Moje ruka byla vytištěna na jeho líci a jediné, na co jsme se zmohla bylo objetí milého Ira a vzlykání do jeho hrudě obepnuté bílým tričkem.

"Emi, vím, že je to těžké ...," začal svůj monolog Zayn, ale toho přerušilo rozražení dveří.

"Emily...," oslovila mě udýchaně osoba stojící ve dveřích.

"Nic neříkej," přerušila jsem ji stále přitisknuta k Niallovi, který si mě přitáhl ještě blíž.

"Em, prosím, nech si to vysvětlit," zkoušel to Josh znovu. Ano Josh, ten který by pro mě udělal vše a já pro něj. Ovšem do chvíle než to zvedla ta holka.

"Nenechám tě nic vysvětlovat!" vybuchla jsem a můj křik se linul celým pokojem. Konečně jsem pustila Nialla, kterému jsem věnovala jen soucitný pohled a letmé pohlazení po tváři, než jsem se k tomu hajzlíkovi otočila.

"Takže už máš náhradu, jo?" uchechtl se.

"Vrazila jsem mu facku jako nejspíš včera ty! Ale co já bych ti vysvětlovala. Já jsem se nevyspala s nějakou šlapkou," informovala jsem ho, protože jeho snaze o hození zodpovědnosti na mě, jsem musela udělat přítrž.

"Já jsem nic neudělal!" jeho snaha lhát mi do očí byla k smíchu.

"Nepokoušej se mi lhát, jinak to neskončí dobře!" křičela jsem na něj a už při prvním kroku pro facku, která by obdařila jeho tvář, mě chytil Niall za rameno a utržel ji za něj.

"Promiň," omluvila jsem se znovu a silně ho objala.

"Nelžu ti!" snažil se stále hrát svoji hru. "Nepamatuju si, co se dělo, jen jsme se spolu asi vyspali, ale nic si nepamatuju. Byl jsem na mol!" konečně kápnul božskou a teď měla možnost si tuto šarádu poslechnout i Gia ve dveřích.

"Jenom? Tobě to přijde málo vyspat se s nějakou pipkou, kterou neznáš i když máš holku? Kurva, chápeš, že jsi mě podvedl? Doufám, že ti tohle za ten jeden šuk stálo!" křičela jsem mu do obličeje, protože všichni snahu o to zadržet mě vzdali.

"Byl jsem opilý!" hrál pořád tu samou písničku dokola a já už na to neměla.

"Kdybych já se opila a vyspala se tady třeba s Harrym, dejme tomu, bylo by to v pořádku?" křičela jsem mu do tváře.

"Ne ...," pípl.

"Už se mnou nepočítej! Nemluv na mě a hlavně se mi nesnaž vysvětlit to, jak ses s někým vyspal a nebyla to tvoje vina! Ber zodpovědnost za své činy!" naposledy jsem mu pohlédla do očí a běžela do svého pokoje.

"Em ...," uslyšela jsem za sebou Harryho chraplák a byla donucena se otočit. "Můžeš jít ke mně na pokoj, jestli chceš. Gie je s Justinem a ostatní kluci ... no nevím, jestli by se chtěli dělit o postel," promluvil ke mně a začal mi pomáhat s balením.

"Děkuju, Harry." Bylo to to jediné, na co jsem se zmohla, protože po tom všem, co se dnes stalo, a to je teprve 7 ráno, jsem byla opravdu mimo.

"Není za co," popadl moje kufry a kráčel ke svému pokoji.

"Kam jdeš?" uslyšela jsem za sebou křičet Joshe.