Safety or Love

#19

"Radím ti, abys mě pustil, protože ten mazec ti nepřeju," procedila jsem výhružně skrz zuby, ale podle jeho úšklebku to nezabralo. Ten namyšlenej, holohlavej idiot přitiskl ty svoje rybí rty na moje a začal mě líbat. Ačkoliv jsem nespolupracovala a mlátila ho do zad a všude možně, moc to nezabíralo.

'Chudinka, teď uvidí mazec,' řekla jsem si a vrazila mu takovou facku, jakou jsem jen mohla. On odskočil o kousek dál, ale odradit se nenechal. Přišel ke mně a opět mě začal líbat, což mu dlouho nevydrželo, protože se za ním objevili moji 'hrdinové'.

"Ehm ... můžeš na chviličku?" poklepal mu na rameno Niall a ten chlap mě konečně pustil a ještě když se otáčel na kluky, dostal od Joshe ránu pěstí a místo toho, aby byl otočen na ně, skončil na zemi.

"Jsi v pořádku?" překročil toho blba Josh a pevně mě obejmul.

"Jo," pípla jsem, ale v hloubi duše jsem byla naštvaná, že mě nechal samotnou už tam, před barem. Teď jsme šli někam do boxů pro ... VIP ?

"Promiň, že jsem tě nechal samotnou," řekl, když jsme se usadili a já si v zrcátku prozkoumávala tvář.

"Měl bys! Víš, jak bylo těžký se aspoň bránit, když ten hajzl mě držel tak silně, že teď tam mám otlačeniny jako prase? Kdo ví, jestli z toho nebudou modřiny, ale to je jedno. Jo, jsem sice vycvičená na boj, ale tohle s tím nemělo nic společnýho. Co kdybych byla obyčejná holka? Co kdyby to třeba takhle neskončilo a on by mě táhl někam jinam? Co bys dělal? Nic. Protože bys tady chlastal s ochlastou Haroldem, nic proti," hodila jsme omluvný pohled na Harryho a ten se jen zasmál, jakože v pohodě. "Nemohl bys udělat vůbec nic, protože bych byla bůhvíkde a co by bylo?" křičela jsem na něj, možná až trochu moc. Hlavu měl položenou v dlaních a na konci mémo nadávání se na mě konečně podíval.

"Víš, co bych udělal? Vyčítal si to do konce života, protože jsem byl debil a odešel s nimi, což byl už můj zvyk. Zapomněl jsem ale, že teď nejsem sám. Že musím a chci být všude s tebou, jenže v tu chvíli prostě zapracovaly moje debilní zvyky. Stejně si se nijak nebránila," byl fakt vyřízený. V očích se mu leskly slzy, čemuž jsem věnovala jen údiv, který ostatní plně sdíleli. Odfrkl si z našich výrazů a já na to neměla.

"Pro-promiň. Jdu se napít," řekla jsem a začala se zvedat ze sedačky, ale téměř před odchodem mě někdo, přesněji Josh, chytil za ruku.

"Jdu s tebou!" promluvil s vážnou tváří.

"Nemyslím si, že by to teď bylo úplně dobré," ukázala jsem na jeho rudé oči, ale ty moje vlastně vypadaly stejně.

"Harry, prosím...," Josh se na Harryho podíval prosebným výrazem a myslím, že vím, co po něm chtěl.

"Jasně," kývl Harry a přešel ke mně.

"Můžu tě doprovodit?" zeptal se a já si neodpustila výraz *Děláš si srandu?*

"Ok," spěšně jsem odpověděla a vykračovala si to k baru.

"Co to bylo?" ptal se mě u baru Harry a já raději hrála nechápavce, než abych mu to tu hned celé vyklopila.

"Nevím, o čem mluvíš," odpila jsem si ze své skotské, kterou jsem si mezitím objednala.

"Co to bylo za hádku, a co se stalo tady dole?" vychrlil na mě rychle a možná trošku rudl zlostí nad mojí nechápavostí. Ale jen trochu.

"Prostě přišel a začal mě líbat. Já se bránila, ale nepomohlo to. Potom jste přišli vy. S tou hádkou nahoře ti nemám co vysvětlovat, protože jsi všechno slyšel."

"Fajn, takže to všechno souhlasí," podrbal se na bradě Harry.

"Jak souhlasí?" zase ta má nechápavost...

"No, koukali jsme na tebe ze shora, a když tam nakráčel ten kluk, tak Josh ihned vyběhl. Já jsem tam ještě chvíli stál a koukal. Všechno jsem viděl, ale Josh úplně ne, takže možná proto si myslí, že ses nebránila," dokončil svůj fascinující proslov Harry.

"Jdu za ním! Ty jdeš se mnou!" chytila jsem ho za ruku a mezi tančícími lidmi jsme šli do boxu.

"Ty si myslíš, že jsem se nebránila? Vážně? Harolde, spusť!" přikázala jsem Harrymu, který jen řekl to samé jako mně. To, co viděl po tom, co Josh odešel.

"Promiň... Jsem debil. Omouvám se. Nechápu, jak jsem si to mohl myslet. Promiň," zvedl se z gauče, chodil sem a tam a mlátil se do hlavy.

"Klid," vstala jsem, šla k němu a jemně ho políbila. Tedy nejdříve jemně a pak se to trochu zvrtlo.

"Hej, hej! Počkejte si na pokoj!" zasmál se Niall.

"Kluci, nechceme už jít?" optal se jich Liam a mrkl naším směrem.

"Fajn!" odpověděl za všechny Zayn, a tak tedy naše 'divoká' noc v baru skončila.

"Taxi!!!" zakřičel přes celou ulici rozprostírající se před barem Louis, což celkem zabíralo.

"Nastupovat panstvo," otevřel nám dveře a my se jen smáli nad jeho výrazem *jsem vám k službám*

"Co chcete podniknout teď?" ptal se po cestě Niall.

"Jedeme do hotelu, ne?" udiveně jsem na něj zírala a prohlížela si ho.

"Nechcete jít ještě do restaurace?" ptal se nás s prosebným hlasem, kterému vážně nešlo odolat. Vlastně se těm fanynkám nedivím, že po nich jedou, protože to, co oni zvládnou vymyslet nebo udělat, je až k zamyšlení.

"Směr restaurace!" vykřikl Niall hned, jak jsme vystoupili z taxi a utíkal, vlastně možná spíše sprintoval, do restaurace.

"To dělá vždycky?" podívala jsem se kolem sebe na přikyvující tváře a rozeběhla jsem se za tím telátkem.

"Hej!" uslyšela jsem jen za sebou, ale utíkala dále za naším gurmánem.

"Si. Děláš. Srandu." Odsekávala jsem jednotlivá slova při pohledu na Niallův talíř.

"Proč?" zeptal se s plnou pusou.

"Ale nic," zasmála jsem se a šla si taky něco dát. Přece jenom nebudu na něj jenom koukat, jak se přejídá.

Ostatní mezitím přišli a usadili se ke stolu, kde jsem seděla já s Niallem.

"Jste blázni!" prohlásil Harry při pohledu na naše talíře.

"Kam to dáváš?" dloubl mi Liam do žeber.

"Při hlídání vás toho člověk spotřebuje," uchechtla jsem se a dále si vychutnávala to nejlepší jídlo, které jsem zatím jedla.