Safety or Love

#31

"Bude to 50 dolarů," zamumlal si taxikář pod nos při zastavování a natočil k nám tachoměr, abychom viděli cenu, která tam za těch pár minut naskočila.

"Fajn," řekl naštvaně Justin, protože řekněme si pravdu, 50 dolarů za 20 minut jízdy je raketa, ale co čekat od taxikářů.

"Kde jste tak dlouho?" křičel na nás přes celou halu Niall, který skákal vysoko do vzduchu a mával rukama nad hlavou.

"Fajn, máme ještě 10 minut, než zavřou odbavování kufrů," konstatovala jsem celkem klidně, ale bylo znát, že v Justinovi a Gie to vyvolalo značnou paniku, protože dívat se za nimi, jak běží a táhnou za sebou kufry, které jim párkrát přejeli nohy, bylo vážně zajímavé.

"Asi bych měla taky jít," podívala jsem se s výbuchem smíchu a omluvným pohledem na kluky, kteří na tom se smíchem nebyli o nic lépe než já.

Pomalu nebo spíš klidněji než ti dva, jsem se vydala k odbavovacímu 'stolu' nebo jak to nazvat, kde už stáli Justin s Gie a o něčem tam horlivě diskutovali s paní u 'okénka'.

"Ale vždyť to není tak těžký, ne?" uslyšela jsem, když jsem přišla o pár kroků blíže k nim. Justin držel v ruce kufr a párkrát ho zvedl. Bylo znát, že mu to dělá velké potíže, a proto ho hned položil na váhu, která ukazovala EROR.

"Je mi líto, ale budete muset připlatit za nadměrnou váhu," podívala se na ně s úsměvem slečna za přepážkou a s podáním účtu přihodila další omluvu.

"Fajn," Justin vytáhl z kapsy pár bankovek a doslova s nimi mrštil o desku. Naštěstí se nerozletěly, proto si je slečna s poděkováním vzala a podala jim jen nějaké lístečky.

"Dobrý den," dostala jsme se konečně na řadu. Slečna mi s pohledem zabořeným v počítači odpověděla něco jako pozdrav a pak už mi jen podala stejný lístek jako Gie a Justinovi společně s mým pasem, který jsem jí dala.

"Trošku brzdy, ne?" zasmála jsem se jim nad jejich počínáním u přepážky.

"Drž pusu," řekla uraženě a zároveň naštvaně Gie.

"Máme jen pár minut, než se otevře letadlo ...," řekl jen tak do vzduchu Justin, když jsme se blížili ke klukům.

"Bude se mi stýskat!" přiběhl ke mně Niall a skočil mi kolem krku.

"Nemusíš mě ale uškrtit," smála jsem se jeho silnému objetí, které mě doslova dusilo.

"Promiň," pípl a já se s menším zapojením hrubé síly odtrhla a vrhla se kolem krku Zaynovi a postupně celé bandě až na Joshe. Chvíli jsem váhala jestli ho obejmout nebo jak, ale nakonec jsem si řekla, že to nedokážu.

"Ahoj. Uvidíme se za pár dní ... nejspíš," dodala jsem už téměř na odchodu, který hned vzápětí následoval.

"Takže tady máte letenky," rozdal je Justin a postavil se blíže k frontě do vstupního tunelu k letadlu, kam jsme došli asi za 5 minut svižné chůze, kvůli Justinově a Giině panice, že nám to uletí. Blázni.

"Dík," odvětila jsem mu již s letenkou v ruce a začala jsem se stavit do fronty, která rychle postupovala.

Důkladně jsem si prohlížela letenku a ačkoliv jsme neletěli skoukromým letadlem, měli jsme sedadla v 1. třídě, což mě dost zaskočilo.

"Dobrý den," pozdravila jsem ženu, která vybírala od lidí letenky, odtrhávala jejich konec a pouštěla lidi do letadla.

Bez jediného slova mi vrátila letenku zpět do ruky a já, trochu zamyšlená nad tím, proč neřekla ani 'ň' jsem se konečně dostala do letadla, ve kterém jsem měla hnít asi 6 hodin...

"Super, aspoň někdo je blízko mě," usmála jsem se na Justina, který seděl přes uličku. Chudák Gie skončila až někde 2 řady za námi.

'Vážení cestující, prosím zapněte si bezpečností pásy a zajištěte svá zavazadla podle potřeby. Děkuji a přeji příjemný let," promluvila nějaká letuška a hned po jejím hlášení se před námi vynořila další slečna z řad letušek a začala nám tam ukazovat, co dělat když...

Raději jsem si co nejrychleji zarazila sluchátka do uší a vychutnávala jsem si uklidňující hudbu místo vnímání oné letušky před námi.

Když odešla, letadlo sebou jemně cuklo a konečně vzlétlo. Obrazovka na sedadle přede mnou se rozsvítla a začaly tam znovu probíhat ty instrukce, které nám před chvílí názorně ukazovala i letuška. To už jsem ale vnímala jen minimálně, protože jsem měla v plánu celou cestu prospat a vzbudit se až v L.A., kam jsme měli namířeno.

Pohled Josh

"Tak ty jsi slušný debil," tituloval mě Zayn, když jsme tam tak stáli na letišti a dívali se, jak Gia, Justin a Emily odcházejí a pomalu nám mizí z dohledu.

"Co jsem měl asi dělat?" obořil jsem se na něj s dlaněmi sepnutými v pěst.

"Co? Nevyspat se s tou děvkou!" zastal se Zayna Louis, což bylo vlastně správně.

"A myslíte si, že jsem ze to jako mohl?" křičel jsem teď pro změnu já, když se zdálo, že Zayn trochu vychladl.

"Ano!" vykřikli už úplně všichni, i klidný Liam se k nim přidal.

"Tak jste mě měli zastavit!" vrátil jsem jim úder, ale asi ne moc přesvědčivě.

"Niallův monokl ti jako dostatečný pokus nestačí?!" zaúpěl Harry.

"To nemá cenu!" ukončil jsem tuhle hádku a naštvaně odešel směrem k autu. Vlastně jsem si přišel jako malé dítě, které se snaží svést všechno na okolí, aby z toho vyšlo co nejlépe.

"Můžeš s náma chvíli mluvit bez toho, aniž by ses urazil?" doběhl mě Liam, který si mě k sobě otočil za rameno a díval se mi tím svým přísným pohledem zpříma do očí.

"Nemůžu, protože se neurážím, spíš mi dochází, že jsem debil!" křičel jsem mu do obličeje.

"To máš pravdu, ale s tím jsi měl něco dělat. Neměl jsi ji nechat odjet, protože pak bys tu nestál jako trotl a nebulel jako malá holka!" vrátil mi to Liam, když viděl moje skelné oči, ale s úplně klidným tónem, který mě dost štval. Hlavně proto, že vše, co řekl, byla pravda.

"Promiň. Musím, musím jít!" obešel jsem ho a rozeběhl se směrem ke dveřím, do kterých vešli Justin, Gie a Emily. Všechno se zdálo jako náhlé cvaknutí v mé hlavě a já se náhle cítil jako plný energie a síly ...

"Počkejte, tam nemůžete!" křičela na mě paní, která u zmíněných dveří stála, ale já ji bezohledě utekl.

"Pane, dál nesmíte!" postavil se přede mě nějaký nabušený bodygurad, který by se mi zrovna teď hodil, abych se za Emily mohl dostat.

"Sorry." omluvil jsem se mu a následně ho kopl do slabin na čež zaskučel a svalil se k zemi. Byl asi o 3 hlavy větší, čemuž se ani nedivím, ale já ho jednou ranou povalil!

"Yeah, bod pro mě!" zajásal jsem už za běhu a směřoval si to ke vstupu do letadla.