"Dobrý den, moc se omlouváme, ale už jsme tu, takže co nás čeká?" spustil hned Liam na starší paní, svojí rychlou angličtinou, kterou jsem i já sotva stíhala jako rodilý mluvčí.
"Támhle na věšácích máte oblečení. Začínáme za pět minut," poslední větu zakřičela a někam rychle šla.
"Co se tu děje?" zeptala jsem se podezřívavě při pohledu na ty modely, co tam visely. Byly to umělecká díla, takže se mi to opravdu moc nezdálo.
"Něco z tohohle si oblečeš a za 5 minut jdeme na molo," řekl klidně Zayn a já na něj jen koukala s pusou dokořán.
"Co-Cože?" vykoktala jsem ze sebe a skoro se udusila při vzpomínce na to, že tam bude sedět spousta lidí a já před nimi půjdu na vysokých podpatcích v modelech, které spíš odkrývají, než aby zakrývaly.
"Oblíkej se. Není čas," šťouchla do mě Gie, která byla úplně klidná, jako by se nic nedělo. Radši jsem si tam našla model, na kterém bylo moje jméno a navlékla se do něj. Nebyl ošklivý, naopak byl krásný, ale nebyla jsem si jistá jak to na mně vypadá.
"Lidi, nevypadá to na mně divně?" otočila jsem se k nim od zrcadla, ale jejich obličeje mi úplně vyvrátily moje tušení, že vypadám jako ropucha.
"Dokonalý," vydechl Justin a pohled Gie na něj mi neunikl. Jen jsem se zasmála a řasy si rychle přejela řasenkou, abych aspoň nějak zapůsobila. Skočila jsem do vysokých podpatků a čekala, což ale netrvalo zas až tak dlouho.
"Dámy a pánové, vítejte na benefiční přehlídce pro boj proti rakovině," ozvalo se z reproduktorů. "Děkuju všem modelům a modelkám, že tu dnes jsou a udělali si čas ve svém programu na naši benefici, která snad vytěží dost peněz," pokračovala žena ve svém povzbudivém proslovu a já v tu chvíli byla hrdá na kluky, že tu jsme a oni mě sem dotáhli, protože přece jenom je to pro dobrou věc.
"Užijte si to dnes," skončila celý monolog a vrátila se do zákulisí, v té chvíli už jsem stála za oponou a čekala na signál, že můžu vyrazit, který přišel hned v zápětí.
Vyšla jsem na molo a fotoaparáty mě doslova oslňovaly, ale snažila jsem se držet si úsměv a stejnou rychlost, abych nějak nezaškobrtla nebo tak, což se mi naštěstí dařilo. Konečně jsem zalezla do zákulisí a hlasitě si z toho všeho stresu oddychla.
"Rychle, vezmi si další model," křikl na mě někdo, ale moje vykulené oči mluvily za své. Proto jsem se rychle zvedla a šla najít další model s mým jménem, jak mě někdo navigoval.
Model to byl opět zajímavý. Krásná černá róba až k zemi, zdobená malými kamínky.
Naštěstí toto byl už můj poslední model, tudíž nervozita ze mě s posledním schodem od pódia odpadla a já si konečně oddechla.
"Kdyby to nebylo pro charitu, tak vás zabiju!" ukázala jsem na ně výhružně prst při soukání do normálních bot.
"Jdeme dál!" vykřikl Liam a vyřítil se spolu s ostatními ze zákulisí a přímo ven z domu zpět na náměstí. Přeběhl celé náměstí, kde vlezl do nějakého baru. Musím uznat, že stíhat jejich tempo, mi dělalo celkem problém.
"Předpokládám, že se chcete opít, že?" uchechtla jsem se a pohledem sjela na Harryho, který od sebe razantně odstrčil panáka vodky.
"Ani ne. Jen si dát panáka a pak vás doprovodit k letadlu," usmál se Zayn.
"Vždyť je odpoledne," podotkla jsem a zároveň vznesla známý fakt.
"4 hodiny a vy už v 6 musíte být na odbavení," mrkl na mě Louis, na čež jsem reagovala zahanbeném skloněním hlavy.
"Emily, proč chceš odjet?" hodil na mě štěněčí pohled Niall.
"Protože si chci provětrat hlavu. To, co se za posledních 48 hodin stalo, mi nijak na náladě nepřidalo a pouze přidalo více otázek, na které musím najít odpověd. Tady je ale nenajdu," odpověděla jsem prostě a byla ráda za to, že tam Josh nebyl. Niall vybral dobrou chvíli a zeptal se, když šel zrovna pro dalšího panáka.
"Áááá, na kapelu!" zakřičel Louis a kopnul do sebe asi desétého panáka. Člověk nepochopí, že ještě mohl pít, ale on pokaždé překvapil. Už byl celkem na mol a vlastně pil jako jediný, ale Harry, který nepil, přísahal, že ho donese do hotelu a pomůže mu, až mu bude zle.
"Harryyy, ty jsi takový krásný," žvatlal Louis a plácal Harryho po tváři. Myslím si, že už i on měl Louisovi nálady, která byla z většiny zapříčiněna alkoholem, dost.
"Louisi, přestaň remcat. Už nemůžu!" skuhral Harry, který ho táhl už dlouhou chvíli, pod náporem jeho opilého těla.
"Neměl jsi přísahat, Harry," poškádlila ho Gie a všichni se uchechtli.
"Lidičky?" zeptala jsem se vyděšeně při pohledu na hodinky, zároveň jsem odhadovala, jak dlouho je to zpět do hotelu.
"Máme jenom 5 minut a musíme jet na letiště!" začala jsem mírně panikařit. Přiběhla jsem k Harrymu, kterému jsem vytrhla Louise, nabrala ho na záda a snažila se jít co nejrychlej.
"Nechceš pomoc?" vykulil oči Zayn, který pouze koukal, jako by mu právě uletěly včely ze zavřeného úlu.
"V pohodě," usmála jsem se na ně a dále pokračovala v cestě.
Řeknu vám, že Louis byl jeden z těch lehčích. Totiž, když jsem byla na výcvikovém táboře pro bodyguardy, tak jsem byla jediná dívka. Neměla jsem to lehké a ani jsem nechtěla, protože pravidla, která zavedli pro ženy, byla směšná, a tak jsem se snažila zapadnout mezi muže, což se mi moc nedařilo, ale po získání důvěry to už šlo samo. Nejtěžší ale bylo přesvědčit samu sebe, že unesu i 90 kilo na zádech a jsem s nimi schopna jít rychle, avšak když jsem překonala vlastní mysl, tak tělo konalo, jak mu bylo poručeno.
Bylo to tvrdých pár týdnů, ale dělala jsem to pro lepší budoucnost, která nastala v zápětí, a proto tu dnes kráčím po ulici v Mexiko city, nesu Louise Tomlinsona na zádech a můžu poslouchat konverzaci One Direction a Justina Biebera.
"Rychle!" popohnala jsem tu bandu flákačů za sebou a přidala do kroku, který byl už tak dost rychlý.
"Teď už to snad zvládneš ne?" shodila jsem Louise z ramena a 'podala' ho Harrymu, který se tedy tvářil dost zaraženě nebo nevím, jak ten jeho výraz popsat.
"Jasně," pípnul a rychle popadl Louise, což už jsem moc nevnímala, protože jsem si to rychlým během štrádovala ke kufru, který bylo potřeba dobalit a připravit na let.
"Emily, pohni!" slyšela jsem křik nesoucí se rozlehlou chodbou.
"Ježiš!" zaskuhrala jsem a popadla ten obrovský, ještě ke všemu těžký, kufr a vydala se s ním dlouhou chodbou k výtahu.
"Jedeme na před na letiště, tak se uvidíme tam," řekl nám Paul a my s pouhým kývnutím pokračovali před hotel.
"Taxi!!!" křičel Justin na celou hlavní třídu, ale nezdálo se, že by se někdo obtěžoval jediným pohledem, natož zabržděním.
"Krucinál! Nemůžu chytit jeden taxík?!" křičel tak nahlas, až jsem si musela z toho ječáku zacpat uši.
"Přestaň křičet! Musíš na to takhle!" okřikla ho Gie a postavila se k silnici v pozici stopaře se zvednutým palcem.
"Pche," uchechtla se Gia, když u nás zastavil hned 1. taxík, co jel okolo. Kluci s Paulem odjeli už před někoilka minutami, což znamenalo, že teď budou kousek od letiště.
"Dej to sem!" řekl Justin, vyrval mně i Gie kufry z ruky a rychlostí blesku je nahodil do kufru, který prudkým pohybem zavřel, aby mohl konečně nastoupit do taxi.
"Na letiště!" řekli jsme všichni téměř sborově, když se řidič zeptal, kam to bude.
ČTEŠ
Safety or Love
FanfictionKaždý sen se může stát skutečností stejně rychle, jako se cizinci stanou více než přáteli. Rozhodla jsem se po publikovat jeden ze svých starých příběhů, aby nezůstal navždy zapomenut. Doufám, že se bude alespoň trošku líbit.. :) Ps: Cover je zatím...