Safety or Love

#34

"Dobrou," zabručela jsem do auta a pohodlně si sedla do sedadla, protože podle navigace, kterou si Justin pustil, jsme měli jet ještě asi 4 hodiny a já bych nerada zastavovala ...

"Né!" křičela jsem tak hlasitě, že nebylo slyšet kluků zpěv, když jsem spatřila muže, který stál na nejvyším bodě haly a mířil na Nialla.

S křikem jsem se vyřítila na podium a postavila se vstříc letící kulce, která mě vzápětí zasáhla přímo do srdce. Zbylo mi jen pár vteřin, které jsem prožila ve vzpomínkách na můj krásný život, rodinu a při mylšenkách na něj. Na Joshe. Kroutila jsem se pod náporem obrovské bolesti v mé hrudi.

"Em!" ozvala se vedle mě Gie, která se mě snažila probudit, což se jí nakonec povedlo.

"Zase ten sen," pípla jsem a cítila na své tváří slané kapičky.

"Jaký?" zeptala se a absolutně nechápala, o čem jí tu říkám.

"Už po druhé se mi zdálo, že někdo chtěl zabít jednoho z kluků a já jsem je zachránila. Pokaždé je to někdo jiný. Nejdřív Harry a teď Niall," utřela jsem si slzy a snažila se na ten sen zapomenout společně s Gie, která mi stále opakovala, že je to jen zlý sen atd...

"Tak jsme tu!" vykřikl Justin a zastavil svoje auto před nějakým menším, moderním domkem, který měl být nejspíš jeho rodiny.

"Super!" pípla jsem a rychle vyskočila z auta na vlastní nohy, abych se konečně nadechla čerstvého vzduchu po sedmi hodinách jízdy.

"Justine!" vyřítila se z domu taková starší paní s otevřenou náručí, za níž utíkal, tedy spíše šel, jak nejrychleji mohl, takový postarší pán.

"Babi!" vykřikl na oplátku Justin a padl jí kolem krku.

"A co já?" obořil se na něj ten pán, který měl být nejspíš jeho děda.

"Promiň," zasmál se Justin a věnoval mu silné objetí.

"Tohle je Gie, Emily a Nicka znáte," představil nás Justin, ale i tak jsme se musela každá představit sama, když Nicka už znali.

"Dobrý den, jsem Emily, ráda vás poznávám," usmála jsem se na ně a podala jim postupně ruku.

"Já jsem Diane a to je můj manžel Bruce," ukázala na muže stojícího vedle ní, který na mě pouze pokýval hlavou a přijal moji nabízenou ruku stejně jako jeho žena.

"Dobrý den," pípla Gie a nevypdala, že by chtěla pokračovat, ale Diane ji nakonec pomohla z úzkých.

"Těší mě, že tě konečně poznávám. Justin nám o tobě v SMSkách hodně psal," zasmála se Diane a podívala se na svého vnuka, který tam pouze nervózně stál se a drbal se na hlavě.

"Pojďte dovnitř. Chci vám to tam ukázat!" popohnal nás Justin směrem ke dveřím, které vedly do menší předsíňky ústící do obývacího pokoje, který byl stejně jako dům z venčí moderně zařízen.

"Lidičky, není mi moc dobře," opřela jsem se o rám dveří v Justinově pokoji a přesně si dokázala představit, jak mi zelená tvář.

"Doleva a vpravo!" informoval mě rychle Justin, jehož instrukce jsem plně poslechla a ocitla se na záchodě. Sklonila jsem se k záchodové míse a opět vyvrátila vše, co jsem snědla-nesnědla za celou cestu.

"Em, tohle není normální," přišla ke mně Gie.

"Já vím," zamumlala jsem mezitím, co jsem si oplachovala obličej vodou.

"Řeknu Justinovi, aby tě vzal k doktorovi," informovala mě a zároveň opustila místnost

Stála jsem tam opřená o umyvadlo a hlavou mi létalo tisíce možností, proč je mi tak zle, protože to bylo vážně zlé. Žaludek mi skákal sem a tam, k tomu se zdálo, že budu zvracet i to, co jsem nejedla a hlavu jsem měla jako jeden velký střep z těch všech myšlenek. Jedna nich se mi, ale usadila na delší dobu v hlavě.

"Doprdele!" zaklela jsem. A tou delší dobou myslím asi 2 vteřiny, které byly potřebné k zastavení Gie.

"Počkej!" křikla jsem za ní, abych upoutala její pozornost.

"Co je?" usmívala se na mě od ucha k uchu, když vešla zpět do koupelny.

"Nikam nejedu," řekla jsem jí klidným hlasem, ale vevnitř jsem bojovala s pocitem viny a pocitem smutku, který převládal.

"Vždyť je ti zle!" přešel ji ten 'Holywoodský' úsměv a nasadila pohled přísné matky, která nechce dovolit své ratolesti chlupaté štěnátko.

"Vím co mi je," pípla jsem s neutrálním pohledem.

"Tak to vyklop!" naléhala na mě a přistoupila ještě blíž k umyvadlu.

"Teda já to nevím. Nevím to stoprocentně, ale žádná jiná možnost mě nenapadá a ..." začala jsem blekotat.

"Emi, vyklop to!" skočila mi do řeči Gie, i když si myslím, že už měla nějaké to tušení.

"No, já, já jsem si myslela, že se mi to zpozdilo, po tom, jak jsem byla ve stresu s tím, co se stalo s Joshem, ale..." nějak jsem to nedokázala vyslovit.

"Em?" nadzdvihla jedno obočí.

"Já jsem asi ... těhotná," řekla jsem tak tiše, jak jen to šlo, ale i tak to Giin dobrý sluch nemohl přeslechnout. Potvrdilo mi to i její odskočení od umyvadla a nevěřícný pohled.

"Jak se to stalo?" ptala se vyděšeně.

"No víš, já a Josh jsme ...," říkala jsem ironicky, ale vprostřed věty mě zastavila.

"To chápu, ale proč jste neměli ochranu?!" zvýšila na mě hlas a ruce si založila v bok.

"Pšššt!" okřikla jsem ji. "Brala jsem prášky, jenže toho bylo hrozně moc a já si je asi párkrát zapomněla vzít," plácla jsem se do čela a snažila se stále sledovat Giin výraz.

"Co chceš dělat?" prolomila po chvíli ticho a posadila se na kraj vany.

"Nic," odpověděla jsem překvapivě klidně a znovu si opláchla nyní už méně zelený obličej.

"Necháš si to?" ptala se vyděšeně s pohledem upřeným na můj odraz v zrcadle nad umyvadlem.

"Já nevím, jasný? Ani to nevím stoprocentně. Ale jo. Asi jo," řekla jsem celkem jistě a sama sebe jsem za ten tón musela pochválit. Byla jsem si tím totiž vážně jistá. Nikdy bych svoje dítě nezabila a i když už s Joshem nejsem, tak si to dítě nechat chci.

"Vždyť s Joshem nejste spolu!" začala Gie argumentovat, ale já ji razantně zastavila.

"I tak to dítě chci. Je mi jedno, jestli na to všechno budu sama, ale vzít si to nenechám," vážnost a naléhavost pro ukončení této debaty ze mě přímo čišila a já věděla, že Gie to pochopila.

"Víš, že já a Justin jsme tu pro tebe," poplácala mě po rameni a já zůstala sama se svým odrazem v zrcadle, který se mi během pár vteřin zdál o tolik starší a dospělejší.