Safety or Love

#35

Hlavou mi létalo spoustu myšlenek, ale všechny měly jednoho činitele. Joshe. On mě dostal do tohohle stavu, který je zároveň požehnaný, ale na druhou stranu celkem předčasný. Neplánovali jsme to, ono se to prostě stalo a najednou čekám nebo spíš čekáme dítě. Je mi 22, což není málo ani moc, ale přesto mám spoustu pochyb o tom, jestli to zvládnu, sama. Nemůžu s Joshem počítat, i když jsem si s ním za těch několik dnů, myslím, vysnila budoucnost. On jako otec, který rozmazluje svoje dětičky a já jako matka, která se ho snaží krotit. Je to zvláštní, ale i za těch pár dní jsem se do něj zamilovala jako do nikoho jiného předtím.

Krásná přestava, bohužel nereálná. Bude to úplně naopak. Budu matka samoživitelka, která bude vycházet s každou korunou a bude ráda, když svému dítěti dopřeje zmrzlinu jednou za rok. Ano, nejsem na tom finančně moc dobře, když zrovna nemám práci, ale myslím, že jsem si toho našetřila dost, aspoň na prvních pár měsíců a dál se uvidí. Něco bylo a něco bude, jak říkávala moje babička.

"Jsi v pořádku?" nakoukl do dveří Nick, jehož kudrnaté vlasy vlály v jemném vánku pocházející z pootevřeného okna.

"Naprosto," použila jsem falešný úsměv, který nejspíše zabral, protože Nick se s úsměvem na tváři vytratil. Zdálo se, že nic netušil a to bylo lepší. Chtěla jsem to zvládnout sama a hlavně bez toho, aby se to někdo dozvěděl. Rozhodně nechci, aby to věděl Josh. Teda aspoň teď, v tuhle chvíli to nechci. Má sice právo na to to vědět, ale nechci jeho pochybovačné řeči a další kecy jako omluvy a výmluvy poslouchat až do porodu. To vážně ne.

Zvedla jsem pohled od umyvadla k zrcadlu nad ním a ten pohled mě uspokojil. Viděla jsem tam Emily Roberts v plné 'kráse', která věděla za čím si jde a čeho chce dosáhnout. Odhodlaná zvládnout všechny strasti života a přetrpět vše nemilé, co ji život připraví a užívat si všeho krásného, co jí čas přinese. To jsem viděla při prvním pohledu.

"Emily, je jídlo," přiběhla ke mně opět Gie a rukou naznačovala směr, kterým by se měly uchylovat moje kroky.

"Voní to krásně," podívala jsem se na pečeni, kterou Diane připravila. Ačkoliv jsem neměla hlad, nechtěla jsem úplně urazit, takže jsem něco málo snědla a s omluvou se odebrala do pokoje, jenž mi Justin představil jako pokoj, kde budu bydlet s Gie, protože on bude s Nickem u něj v jeho starém pokoji

I přes nynější čas, jsem skočila do postele a přikryla se tenkou přikrývkou s motivem lučních květin.

Pohled Josh

Nikdy jsem si nedokázal představit, že mě nějaká holka učaruje jako Emily. Ona nebyla obyčejná, byla kouzelná. Zamiloval jsem se a pak udělal chybu, kterou si vyčítám každou vteřinku. Kluci jsou na tom stejně špatně jako já, protože kdykoliv otevřu pusu je to jen něco o Emily, ale myslím, že toho budu muset nechat. Pro dobro nás všech, jinak se udávím vzpomínkami na ni. Musím zapomenout jako na všechny předtím a žít touhle chvílí.

Pohled Emily

Ležela jsem tam pod květovanou dekou a přemýšlela nad svojí budoucností a nevědomky si hladila břicho, které mělo ještě stále své rozměry, jenž se měly brzy změnit.

Budu tlustá napuchlá bába, co kojí dítě všude, kde to jde. Teda to, doufám, dělat nebudu, protože je to naprosto úchylný!

'One way or another..." rozeznělo se pokojem řinčení mého telefonu, který byl pečlivě uložen v přední kapse mých světlých džín, jejichž původ si dodnes pamatuji. Bylo to před rokem, když jsme s Gie šly nakupovat vánoční dárky a já všechny svoje bankovky utratila za jediné džíny od Guessu.

"Prosím?" promluvila jsem do telefonu rozespalým hlasem, ačkoliv jsem nespala, ale 20 minut spánku, by se vážně hodilo.

"Ahoj, Em," uslyšela jsem z druhé strany Paulův hlas, čímž mě napadlo jediné.

"Potřebujeme, aby ses vrátila," vyslovil moji myšlenku a já byla tak šťastná, jak se jen dalo.

"Kdy?" zeptala jsem se při spěšném seskakování z postele.

"Zítra večer tě budeme potřebovat," informoval mě a já věděla, že jediná šance, jak být zítra večer na koncertě v pořádku a včas, je letět teď, nejbližším letem.

"Takže, kam mám letět?" zeptala jsem se s úsměvem na tváři, který mi však zamrzl při představě, že budu s Joshem v jedné místnosti.

"New York," odpověděl rychle. Poté jsem uslyšela jen Niallův smích a Paulův křik, aby mu vrátil telefon, proto jsem zavěsila a utíkala, tedy šla, do kuchyně to oznámit ostatním.

"Je mi to vážně líto, ale budu muset odjet," snažila jsem se ještě lépe předstírat smutek, ale vůbec se to nedalo. Byla jsem ráda, že se vracím, i když bylo dost věcí, které se musely ještě zařídit, než se setkám s kluky.

"Odvezu tě na letiště," nabídl se Justin a s klíčky do auta mi šel do pokoje pro kufr.

"Děkuju moc za oběd a snad se nevidíme naposledy," podala jsem ruka Diane a Brucovi.

"Těšilo nás, Emily," odpověděl Bruce za oba a já se vydala za Justinem, s Gie a Nickem v patách.

"Užij si to tam a dávejte na sebe pozor," řekla Gie se smíchem. Nick tam jen stál a vše pozoroval s pohledem říkajícím *Cože?*

"Těšilo mě," políbila jsem ho na růžové líce a přisedla si k Justinovi do auta.

"Gratuluju," promluvil Justin po pár metrech jízdy.

"K čemu?" zeptala jsem se nechápavě, jako vždy.

"K miminku," zasmál se s pohledem stále přilepeným na dění před námi. Já tu Gie zastřelím.

"Ještě nevím, jestli je k čemu," sklopila jsem pohled ke své ruce, samovolně položené na svém břiše.

"Tak dej vědět," usmál se Justin, ale to už jsme byli u nedaleké letištní haly.

"Tak si to užij a dávejte na sebe pozor," vlepil mi Justin pusu na tvář a zavřel kufr auta. Postavil přede mě moje pojízdné zavazadlo, které jsem popadla za rukojeť a šla vstříc svému letu do NY a možná dalšímu novému začátku.