Safety or Love

#33

"Emily Roberts," usmála jsem se a natáhla k němu ruku, když byl dostatečně blízko, aby ji mohl přijmout, což udělal a na její hřbet ji políbil, z čehož se mi jemně začervenaly líce.

"Nick Jonas," usmál se na mě a já v něm hned spatřila toho kudrnatého klučinu z Disney Channelu, který schodil své kudrliny a vyrostl z něj pořádný chlap. To se musí uznat.

"Nicku, tohle je Gie, moje přítelkyně, jak jsem ti říkal," hodil na něj káravý pohled, který jako by říkal 'Nech ji na pokoji je moje!'. Celkem k smíchu, ale Gie k Nickovi bez zaváhání napřáhla ruku a znovu se mu představila, jak později učinil i on.

"Počkej!" křikl Nick, když mě spatřil, jak vytahuju svůj obrovský kufr z auta.

"V pohodě," zasmála jsem se na něj a popadla kufr.

"Emi je bodyguard," pronesl Justin jako by to byla samozřejmost a Nick jen zůstal stát na místě s otevřenou pusou.

"Tahle křehká bytost?" kývl hlavou směrem ke mně, dnes už podruhé. V hlavě mu to zřejmě šrotovalo na plný plyn, ale asi nic nevyplodil, protože pak jen pohodil rameny a z kufru vytáhl další tašku.

"Radši bys to měl položit," zasmála jsem se při pohledu na Nicka, jak za sebou vláčí těžký kurf, který nejspíš patří Gie.

"V pohodě, já to vezmu," mluvil funivým hlasem a podle mě byl rád, že se ještě drží na nohou.

"Jak myslíš," zasmála jsem se znovu a utíkala k auto pro další z hory JUstinových a Giiných zavazadel.

"Proč jste si toho brali tolik?" skuhral Nick v předsíni Justinova obrovského sídla, které spíš vypadalo jako hotel někde, kam jezdí spousty lidí, než dům pro jednoho nebo dva lidi.

"Zeptej se Justina," řekla trošku podrážděně Gie s vražedným pohledem na Justinově tváři snažící se vypadat nevinně a mile.

"Chtěl jsem mít všechno po ruce," pohodil rameny a nahodil pohled štěněte. To už jsem ale radši šla pro jeden z posledních kufrů s Nickem v patách.

"Doufám, že je to vše," podívala jsem se na hromadu kufrů v předsíni, která byla větší, než se zdálo být možné.

"Em, ukážu ti pokoj, pojď," vytáhla mě Gie na nohy ze sedadla, do kterého jsem se asi na 3 vteřiny svalila.

"Fajn," pípla jsem a následovala jsem každý její krok.

"Tady," otevřela dveře od jednoho z nejlepších pokojů, co jsem kdy viděla.

"Nádhera," vydechla jsem při pohledu na pokoj, ve kterém jsem teď měla strávit jednu noc a pár dalších po návratu od Justinových rodičů.

"V kolik ráno jedeme, nevíš?" zeptala jsem se zády k Gie pozorujíc ten úžasný pokoj laděný do hněda, ve středu se sametově krémovou postelí, na které leželo více než dost polštářků.

"V 7." Na to, že bylo něco okolo 4 ráno, to byl vážně super čas. Naštěstí se v L.A. už celkem rozednívalo, takže do pokoje začalo pronikat pár zářivých paprsků slunce, které mi vždy rozzáří náladu i den.

"Takže padej! Jdu spát!" vystrčila jsem ji se smíchem ze dveří, od kterých jsem rychle odběhla a hodila šipku do toho obrovského letiště, kterým měla být má postel.

"Hej, ospalče, jedeme!" uslyšela jsem křik a klepání na zamknuté dveře právě pro tyto případy.

"Ne, ještě ne!" křikla jsem na ni.

"Čekáme dole. Máš 5 minut!" upozornila mě. Ten čas mě vyvedl pěkně z míry. Vstala jsem rychlostí blesku, až jsem se po menším zamotání hlavy složila na zem, ze které jsem ale ihned vstala.

"Takový šoky si příště odpusť!" zakřičela jsem rozmrzele a rychlou chůzí se šourala ke svému ještě nevybalenému kufru, který s sebou potáhnu někam k Justinově rodině, takže nač vybalovat ...

"Už jsi?" slyšela jsem Justina ze spoda, jehož otázka byla nejspíš mířena na mě.

"Už běžím!" křikla jsem jako odpověď a do ruky popadla onen obrovský kufr, který toho se mnou již tolik nacestoval.

"No, konečně," neodpustila si narážku Gie, která seděla v autě pohodlně usazená a nejspíš čekala na mě.

"Přesně za 3 minuty!" zkontrolovala jsem čas na hodinkách a přisedla si k ním zatímco Justin dával kufr do auta.

"Jé, ahoj, Nicku. Ani bych si tě nevšimla," zasmála jsem se při pohledu na Nicka krčícího se vedle Gie.

"Ahoj," odpověděl se zářivým úsměvem. Mezitím už si sedl i Justin, který tohle obrovské auto měl řídit.

"Dobrou noc!" řekla jsem na celé auto a pohodlně se usadila do sedadla.

"Nespi!" zaskučela Gie vedle a šťouchla mě do žeber loktem.

"Co mám asi dělat?" zaskučela jsem na oplátku já a podívala se pohledem štěněte na Nicka, aby taky něco řekl na mou obranu.

"Má pravdu nespi. Musíš nám říct něco o sobě," řekl pravý opak toho, co jsem požadovala, takže mi nezbylo nic jiného, než se pohodlně usadit a začít vyprávět svůj příběh.

"Justine, zastav!" křikla jsem s rukou na puse uprostřed svého vyprávění o životě.

"Dobře," podíval se na mě ve zpětném zrcátku a hned pochopil. Rychle jsem otevřela dveře a vyskočila z auta jako střela. Žaludek jsem měla celý naruby, bylo mi na zvracení, kterým to také skončilo, ale dobře mi teda rozhodně nebylo ani potom.

"Jsi v pořádku?" zeptala se starostlivě Gie, která tam se mnou stála i ve chvíli, kdy bych radši byla sama, ale ona jako správná 'sestra' tam stála se mnou a držela mi vlasy, zatím co kluci seděli v autě, téměř nehybně.

"Už je to lepší, děkuju." Zvedla jsem se pomalu z předklonu a podívala se na Gie prosebným pohledem.

"Jasně," vlezla do auta a vytáhla z něj vodu, kterou jsem si opláchla obličej a vypláchla pusu, do níž jsem si ještě strčila žvýkačku.

"Můžeme?" podíval se dozadu Justin a já jemně kývla. Nebylo mi stále nejlíp, ale dalo se to přežít.

"Jedla jsi něco?" pohlédla na mě Gie s pohledem přísné matky.

"Ne," odpověděla jsem prostě a stále sledovala krajinu ubíhající kolem nás, která byla úchvatná.

"To se pak nediv," usmála se Gie a zavrtěla se na místě vedle mě.