Save Me (Roger Taylor FanFiction)

30: A Test

*14th January 1972*

ROGER BYL VENKU S Brianem a nechal mě doma samotnou. Pořád mi nebylo úplně dobře, ale začala jsem nad něčím uvažovat.

Kdy jsem naposled měla menstruaci?

Nemůžu si vzpomenout, ale už měla být tady.

Oh bože. No super. A kurva.

Roztřesená jsem se dostala k telefonu, který seděl na stolku v obýváku. Zvedla jsem sluchátko a přiložila jsem ho k uchu. Vytočila jsem číslo a čekala jsem na odpověď.

„Haló?"

Freddie.

„Freddie, to jsem já. Potřebovala b-bych mluvit s Mary, prosím." Proklela jsem svůj hlas za to koktání.

„Julie? Je všechno v pořádku, drahoušku?" Přímo se chytil vystrašeného tónu v mém hlase.

„Všechno je fajn, jenom si potřebuju promluvit s Mary, pokud ji tam máš," zopakovala jsem frustrovaně.

„Dobře. Mary, zlato! Julie s tebou chce mluvit."

Slyšela jsem, jak se Maryin hlas přiblížil k telefonu, dokud konečně neřekla: „Ahoj, Julie! Jsi v pořádku?"

„Mary, j-já si myslím, že..." Nedokázala jsem ta slova říct.

„Julie? Co se děje? Jdi pryč, Freddie," zaslechla jsem jí říct Freddiemu, který jako obyčejně byl vlezlý.

„Mary, já si myslím, že jsem..." Znovu jsem se zarazila, když jsem cítila knedlík v krku. Byla jsem vyděšená.

„Co?" tlačila na mě, zněla ustaraně.

„Myslím si, že jsem těhotná," donutila jsem se říct. To slovo mi nechalo zkaženou chuť v puse, znovu se mi chtělo zvracet.

„Ty...Cože?!" zeptala se stejně vyděšeně jako já.

„Co je to? Co je špatně?" V pozadí jsem slyšela Freddieho hlas.

„Freddie, jdi pryč," instruovala ho Mary, pak jsem zaslechla klapnutí dveří.

„Bojím se, Mary," hlesla jsem, po tváři se mi svezla jedna osamocená slza.

„Bude to v pořádku, zlato. Jsi si jistá?"

„Ne, uh, ne, nemám t-t-test." Proud slov, který zdaleka připomínal větu, se mi vyvalil z pusy.

„Dobře, pro jeden ti zajdu a donesu ti ho, budu tam do deseti minut, love."

„Dobře, děkuju ti," vykoktala jsem a položila jsem sluchátko. Hlava mi spadla do dlaní, zostra jsem se nadechla.

Opravdu doufám, že nejsem těhotná.

--------------------------------

„Jak dlouho to trvá?" zeptala jsem se roztřeseně.

„Píšou tady, že jenom dvě až tři minuty," odpověděla Mary.

„Oh, Mary, nevím, jestli tohle zvládnu řešit."

„Zvládneš, zlato. Hlavně nepanikař."

Shlédla jsem na tenkou tyčinku a viděla jsem plus. „Je pozitivní," zanaříkala jsem a rozbrečela jsem se.

„Drahoušku, neplakej. Tohle může být dobrá věc! Budeš mít miminko," uklidňovala mě Mary s úsměvem.

„Nevím ale, jak Roger bude reagovat. Co když se se mnou rozejde? Co když mě s ním nechá samotnou?"

„Julie, Roger možná není zrovna ten úplně nejzodpovědnější člověk, kterého znám, ale miluje tě. Opravdu ano a kvůli tomuhle tě nenechá. Vsadím se, že bude nadšený. Možná bude nejprve šokovaný, ale vzpamatuje se." Její hlas byl uklidňující a ujišťující.

„Myslíš si, že ano?" zeptala jsem se, otřela jsem si oči a nahlas jsem popotáhla.

„Samozřejmě, že ano." Usmála se. „Neboj se mu to říct, bude to v pořádku."

Najednou se přední dveře otevřely a já jsem slyšela Rogerovy známé kroky v hale.

„Jules? Love, jsi tady? Donesl jsem ti hranolky z toho stánku, co máš tak ráda," zvolal a já jsem vytřeštila oči na Mary.

Tohle bude vypadat hodně divně. S Mary jsme seděly v koupelně a nic jsme nedělaly.

„Love, jsi tady?"

„Jsem tady, Rogi." Konečně jsem odpověděla na jeho volání poté, co do mě Mary několikrát strčila.

Schovala jsem si těhotenský test do zadní kapsy a s Mary jsme odešly z koupelny. Vrazila jsem do Rogera, protože jsem nečekal, že tu bude stát.

Chytil mě do své náruče a zachechtal se. „Woah, dívej se, kampak jdeš, love!"

Nervózně jsem se zasmála a ustoupila jsem od něj.

„Mary, rád tě vidím."

„Jo, taky tě ráda vidím, střízlivého," zažertovala. Snažila se tak uklidnit moje nervy.

„Já vím, omlouvám se."

„To nic, budu už muset jít."

„Půjdu tě vyprovodit." Rychle jsem se chytla příležitosti k odchodu.

„Ne, to je v pořádku, vím, kde jsou dveře," řekla a zamračila se na mě, tiše mi tak říkala, ať mu to povím.

„Ahoj, Mary," řekl Roger s úsměvem a omotal mi paži kolem ramen.

Jakmile Mary byla pryč, zůstala jsem tu s Rogerem sama.

„Co tu Mary dělala?" vyzvídal Roger a vydal se do kuchyně, aby položil jídlo, co přinesl.

„Rogere, myslím, že by ses měl posadit."