Save Me (Roger Taylor FanFiction)

14: A Double Betrayal

*24th December 1969*

„SLUŠÍ TI TO!" řekl mi Roger, když mě vyzvedl, abychom mohli společně jít oslavit Štědrý večer, který jsme si všichni naplánovali. Jsem z toho nadšená od té doby, co jsme se na tom dohodli. Jdeme všichni; Freddie, Brian, Jeanette, Tim, Roger a já. Prosinec je můj nejšťastnější měsíc v roce, možná i v mém životě, a jsem ráda, že můžu Vánoce oslavit s lidmi, které mám ráda.

To ráno po té nešťastné noci bylo tak příšerné, jak Roger předpokládal, možná ještě horší. Hodiny jsem zvracela a nemohla jsem jít do práce. Tohle už nikdy neudělám.

„Díky; taky nevypadáš špatně," řekla jsem mu a propletla si s ním paže. Otevřel mi dveře svého auta a pomohl mi nasednout.

Jaký to gentleman.

--------------------------------------

„Freddie! Ráda tě vidím," vykřikla jsem a hodila se mu kolem krku. Freddie mi během té krátké doby chyběl. Mám ho ze všech nejraději.

„Julie! Taky tě rád vidím! A ještě tak usměvavou?" Ztlumil svůj hlas do tichého šepotu, který jsem mohla slyšet jen já, a ukázal na Rogera. Červeň v mých tvářích mu okamžitě prozradila všechno, co chtěl vědět.

„Nemůžu uvěřit, jak dlouho vám trvalo, než jste mi o tom řekli; není těžké zvednout telefon, zlato."

„Pro mě ano, Frede," zahihňala jsem se a zabořila mu hlavu do ramene. Zachechtal se a pohladil mě po zádech.

„Nenech malého Rogera žárlit, drahoušku," řekl mi, čímž mě donutil otočit na Rogera, který se na nás podíval víc než jednou. Zasmála jsem se a přešla k němu, stoupla si na špičky a dala mu pusu na líčko.

„Jsi v pohodě?" zeptala jsem se a opřela si loket o jeho rameno, které mi bylo blíž.

„Jo, chceš něco na pití? Právě si jdu pro pivo nebo něco."

„Rum s colou by teď bodnul."

Vylekaně se na mě podíval a už už otevíral pusu, aby mě poučil.

„Uklidni se, dělám si srandu, Rogi," zahihňala jsem se a bouchla ho do paže.

„Jasně, protože nejsem připravený na to, se znovu vypořádat s tvým opilým já nebo s tvou kocovinou." Sladce jsem se na něj usmála, což ho rozesmálo. Jakmile zmizel, ukázal se Brian s Jeanette ruku v ruce.

„Ahoj, vy dva," přivítala jsem je s úsměvem.

„Kdo se těší na Vánoce?!" vykřikla Jeanette jako malá holčička.

Musím přiznat, že Vánoce nikdy nebyly svátek pro mě. Nesnášela jsem fakt, že se to všechno točí kolem velkých podniků, které hodně vydělávají, přičemž vám ukazují, jak šťastní byste měli být. Ale teď jsem z nich opravdu byla nadšená. Mám Rogera, takže mám někoho, s kým Vánoce můžu oslavit.

„Docela se na ně těším," odpověděla jsem s entuziasmem, ale ne takovým jako Jeanette, která nejspíš Briana děsila.

„Co ty, Bri?" zeptala se ho.

„Jo, myslím, že to bude docela super," odpověděl svým normálním jemným a tichým hlasem. „Těším se, že svátky strávím s vámi všemi." Obě jsme s Jeanette nemohly z toho, jak byl sladký.

----------------------------------

O pár hodin a piv později byl Roger na sračky. Hádám, že nás vezu domů já. Zdá se, že jsem na řadě, abych se vypořádala s mou opilou druhou polovičkou.