Save Me (Roger Taylor FanFiction)

11: Life Is Good

*December 17th 1969*

ROGER TAYLOR SE VRÁTIL tu noc do mého domu a já jsem nikdy v životě nebyla víc nervózní. Nechápu, co mě to popadlo, abych ho požádala, ať jde se mnou.

Zavedla jsem ho do obýváku a pobídla jsem ho, ať si udělá pohodlí na gauči, zatímco já dojdu pro něco na pití. Moc toho tady nemám, ale vždycky si schovávám láhev vína a pár lahví piva, kdyby se náhodou stavil Freddie.

Donesla jsem mu to pivo a sama jsem si sedla se sklenkou vody. Byly to chvíle jako je tahle, kdy mi bylo trapně, že nepiju; vždycky jsem cítila, že by bylo mnohem jednodušší, kdybych se napila společně s mým hostem.

„Díky, love," poděkoval, když jsem mu podala chladnou lahev. „Máš to tu pěkné," komplimentoval mi a já mu poděkovala.

Seděli jsme chvilku v docela trapném tichu, což pro mě bylo bolestné. Nemám ráda trapné ticho a vždycky jsem si spílala za mou neschopnost udržet konverzaci.

„Řeklas, že chceš být fotografka, že?" zeptal se a upil si piva, konečně někdo protrhl to ticho.

„Jo, vždycky to byla moje vášeň."

„Jak ses k tomu dostala?"

„Tak, můj dědeček vždycky něco fotil, vždycky s sebou měl svou hůlku a aparát, kamkoliv šel. Neustále fotil mou babičku, nesnášela to, ale on oponoval s tím, že je zločin, aby nezachytil krásné věci ve svém životě."

Nikdy nezapomenu na to, že to můj dědeček řekl; měl naprostou pravdu. Roger se usmál a já jsem si najednou přála, abych tu s sebou měla svůj fotoaparát.

„Jednou, když jsme byli na takovém tom místě, Aviemore; pamatuješ, jak jsem ti o něm vyprávěla?" Přikývl a usmál se na mě. „No, tak tam byla jedna růže, které jsem si všimla, když jsme byli na procházce a já jsem ho prosila, ať ji vyfotí, ale on trval na tom, ať to udělám já sama. Vytvořila jsem fotografii krásné rudé růže a cítila jsem se opravdu dobře. Zachytila jsem tenhle kousek přírody a přetvořila jsem ho v umění tak, jak to má být."

„To je poetické," pověděl mi a já jsem se v tom snažila najít náznak, jestli si ze mě dělá srandu, ale nic jsem nenašla.

„Jenom si myslím, že pokud je před tebou něco krásného, měl by sis to vyfotit, abys na to nikdy nezapomněl."

„V tom případě by sis měla udělat fotku sebe sama," poradil mi, natáhl se a zastrčil mi pramen vlasů za ucho. Začervenala jsem se nad jeho kýčovitým komentářem.

„Se slovy ti to jde." Posmívala jsem se mu, abych nějak zakryla svůj stud.

„Možná, ale je to pravda. Muži by se museli zbláznit, aby ses jim nelíbila." Rogerův hlas byl chraplavý a uklidňující, byl tichý a hlubší. Napětí v místnosti bylo obrovské.

„Tomu nevěřím, už jsi toho hodně vypil." Zahihňala jsem se, pořád jsem se cítila, jako kdyby se mě snažil rozohnit. Nejsem hnusná, ale rozhodně nejsem ten typ rozkošné holky, která dokáže zaujmout každého muže v místnosti. Ať už řekne cokoliv, nic mě nepřinutí, abych si to o sobě myslela.

„Jsi tak nádherná," zopakoval a znovu natáhl ruku, aby se dotkl mých vlasů. Vůbec jsem se nehýbala a za žádnou cenu jsem si nebyla jistá, že můj hlas bude dost klidný, abych to po druhé popřela.

Najednou jeho rty byly na mých a vysílaly výboje do celého mého těla. Mé oči se okamžitě zavřely a políbila jsem ho na oplátku. Jeho ruka si vypracovala cestu na můj zátylek a jeho druhá ruka se mi omotala kolem pasu a přitáhla si mě k němu na pohovce blíž.

Naše rty do sebe perfektně zapadaly, ještě nikdy jsem se tak dobře necítila. Nemohla jsem zabránit úsměvu, který si našel cestu na mé rty oproti jeho, zatímco jsem mu prsty zapletla do jeho měkkých blonďatých vlasů. Tohle je něco jiného, než kterákoliv pusa, kterou jsem kdy zažila, cítila jsem, jako kdyby to bylo správné.

Rogerovy ruce se přesunuly na mé boky, za které mě pak zatlačil dozadu, jemně, takže jsem zády ležela na gauči. Vyšplhal se nade mě a znovu spojil naše rty.

Až ve chvíli, kdy se jeho chladné ruce dotkly mé nahé kůže na břiše a zádech, jsem si uvědomila, že to zachází moc daleko. Přiložila jsem mu dlaň na hruď a jemně jsem ho ze mě odstrčila. Jeho ruce vyklouzly zpod mého trička.

„Počkej," vydechla jsem a vzhlédla jsem k němu.

„Co se děje?" zeptal se mě, přičemž si pohrával s pramenem mých vlasů.

„Nejsem připravená zajít tak daleko," vysvětlila jsem stydlivě. Cítila jsem se tak mladě a nevyspěle, když jsem mu to řekla, ale taky jsem nechtěla, aby byl opilý, když se spolu poprvé vyspíme.

„To je v pořádku. Nemusíme," řekl mi a pohladil mě po líčku.

„Jsi si jistý?" přistihla jsem samu sebe, jak se ho ptám.

„Samozřejmě, nikdy bych tě nenutil do něčeho, co ty nechceš, love." Něžně mě políbil na čelo a společně jsme se posadili.

Hodiny a hodiny jsme pak mluvili, za což jsem byla ráda. Bála jsem se, že po mém dětském prohlášení zmizí domů a už mě nikdy víckrát nebude chtít vidět.

Ale on zůstal.

Bylo pozdě a mně začaly padat oči. V jedné chvíli se zavřely úplně a já jsem usnula s hlavou na rameni mého rock and rollového bubeníka.

-----------------------------

Druhý den ráno jsem se probudila s hlavou zavrtanou v Rogerově měkce se zvedajícím hrudníku. Jeho ruka byla omotaná kolem mě a společně jsme zády leželi na gauči.

Zimní slunce pronikalo skrze okno a už byl slyšet život z londýnské ulice, ve které jsem bydlela. Omotala jsem paži kolem Rogerova pasu, zavřela oči a přitulila se k jeho teplému tělu.

Co jsem udělala, že jsem si Rogera zasloužila? Zvedla jsem hlavu, abych se mohla podívat na jeho klidný obličej. Jeho blonďaté vlasy perfektně splývaly kolem jeho obličeje. Jeho velké oči byly zavřené a jeho rty lehce pootevřené. Byl tak roztomilý.

Věděla jsem, že bych měla vstávat do práce, ale opravdu jsem se nechtěla pohnout z Rogerovy teplé náruče. Zkusila jsem se pohnout, ale Rogerova paže se kolem mě jenom utáhla, tak jsem si povzdechla a uvolnila jsem se. Vypadá to, že tady asi budu muset ještě chviličku poležet.

Život je super.

❄❄❄

Dneska tady máme už trošičku lovey dovey. ♥️

Škoda, že se to brzo posere, co???

Lie xx.