Save Me (Roger Taylor FanFiction)

36: Eyes On Me

Radši si připravte kapesníčky... 😢

*16th June 1972*

DNES BYLO V DOMĚ nesnesitelné vedro. Potila jsem se jako prase, i když jsem měla krátké kraťasy a tílko. Bylo mi z toho vedra nepříjemně a taky z toho, jak mi rostlo bříško.

Zadní dveře byly doširoka otevřené a stejně tak bylo každé okno v domě, zatímco jsem seděla v kuchyni, kde bylo o něco chladněji, než ve zbytku domu.

Nezmohla jsem se na nic jiného, než jen sedět na židli a péct se v tom letním vedru. Ani jsem netušila, jak přežiju celou tuhle zatracenou sezónu. V Londýně je o dost větší teplo, než jaké kdy je ve Skotsku. Jsem spíše zvyklá na mrazivé podmínky.

Roger přijde domů až pozdě večer, protože Queen má dneska vystoupení. Byla jsem naštvaná, že je neuvidím, obzvlášť proto, že jsem slíbila, že budu na všech jejich vystoupeních, ale Roger mi řekl, abych nebláznila. Jsem těhotná a on nechtěl, abych byla sama v hospodě, zatímco on bude vystupovat. Asi má pravdu.

-------------------------------

Začínalo se alespoň trošku ochlazovat, když přišel večer a slunce začalo zapadat. Studený vzduch letního večera proletoval skrze všechna otevřená okna a přinášel s sebou sladkou úlevu; konečně můžu dýchat.

Zavřela jsem zadní dveře a všechna okna, abych se mohla začít připravovat do postele. Roger mi řekl, abych nečekala.

Myslím, že tohle bude jedna z těch nocí, kdy musíte spát bez jakýchkoliv přikrývek. Byla jsem ráda, že Roger tu není, protože se rád tulí a já bych tak nikdy neusnula, protože ten muž je jako živá pec.

Lehla jsem si do postele jen ve spodním prádle a tílku a snažila jsem se trošku prospat.

-------------------------

Probudila jsem se kvůli zvukům, které vycházely ze spodu a mě hned zajímalo, jestli to mohl být Roger, který se vracel domů. Byla to hlasitá rána, takže to rozhodně mohl být opilý Roger Taylor snažící se doklopýtat zpátky do domu.

Chvilku jsem tam ležela, pořád napůl ve spánku. Rozjímala jsem, co to mohlo být. Možná bych měla vstát a jít se podívat.

Vyklouzla jsem z postele a roztřeseně jsem se postavila na nohy. Došla jsem ke schodům a zvážila jsem, že zavolám Rogerovo jméno. Ale co když to není Roger?

Potichu jsem sešla po schodech dolů a poté jsem nesměle prošla halou a směrem k obýváku. Málem jsem zakřičela.

Stáli tam dva muži, jeden z nich mi byl hodně povědomý.

Pokusila jsem se vyběhnout k předním dveřím, ale jeden z nich mě chytl za paže. Otevřela jsem pusu, abych zakřičela, ale ten muž, co mě držel, mi na ni plácl ruku, aby mi to znemožnil.

„Ty jsi... On tě zbouchl?" Ten příšerně povědomý zvuk toho, když se Lucas posmívá Rogerovi, mi naplnil uši. Přišlo mu vtipné, že jsem s Rogerem těhotná.

„To je fakt vtipné," zasmál se, „nevěděl jsem, že to má v sobě."

No, rozhodně je s ním v posteli větší sranda jak s tebou, řekla bych, kdyby mi ten muž nezakrýval pusu.

„A kde vůbec je? Má koncertík?" zeptal se a posmíval se Rogerovi. „Je tři čtvrtě na tři ráno a tvůj přítel těch nechal doma, samotnou? Jaký to přítel."

„Přítel, který mě bezdůvodně nebije, když přijde z hospody domů," řekla jsem, když mi ten muž konečně sundal ruku z pusy.

„Nikdy jsem tě nebouchl bezdůvodně," řekl Lucas a přiblížil se ke mně. „Bil jsem tě, protože sis to zasloužila. A pak jsi ubrečená přilezla za ním a řekla o tom policii, z toho bylo těžké se vyvléct."

„Jsi šílený," vyplivla jsem.

„Být tebou, dával bych si pozor na to, co říkám. Tady nemáš žádnou kontrolu, i když se pořád snažíš být."

„Roger bude každou chvíli doma."

„A co? Tady tenhle ho už jednou zmlátil, proč by to nemohl udělat znovu?" Lucas se zasmál a ukázal na muže, který mě pořád držel.

„Nikdy ses ho neměl dotýkat!" zakřičela jsem, naplňoval mě vztek, když jsem pomyslela na tom, v jakém stavu se Roger tu noc vrátil.

„To ani ty ne," opáčil.

„Je mnohem lepší muž, než jaký ty kdy budeš."

V tu chvíli jsem ucítila známý štiplavý pocit toho, když dostanete facku. „A co ty uděláš s tím, že jsme ti málem zabili tvého milovaného Rogera? Ty, maličká těhotná ženuška. Slíbil jsem ti, že jednoho dne, kdy tu nebude, aby tě ochránil, toho budeš litovat. Ten den právě přišel."

Z kapsy vytáhl nůž a já jsem zakřičela. Věděla jsem, že mě chce zabít, ale musela jsem ochránit své miminko. Nedopustím, aby mu ublížil.

Lucas ke mně vyběhl, nůž měl připravený, ale já jsem se dokázala vytrhnout ze stisku muže, který mě držel. Což pro něj bylo špatné, protože se to stalo moc rychle na to, aby se Lucas zastavil, takže vrazil ten nůž přímo do mužova břicha a on z toho nárazu spadl.

Zakřičela jsem, když jsem uviděla zakrvácený nůž, který teď už rozhodně šel po mně.

Běžela jsem do kuchyně a snažila jsem si taky nějaký nůž najít, ale bylo moc pozdě, chytil mě a otočil mě k němu čelem.

„Mohl jsem ti dát všechno, ale tys to nechtěla," řekl, z očí mu tekly slzy. Totálně se zbláznil.

„Prosím, neubližuj mi." Brečela jsem, nevěděla jsem, kde ten nůž má. Praštila jsem ho do obličeje co nejsilněji, co jsem mohla a běžela jsem ke dveřím. Znovu mě ale zastavil a oba jsme spadli na zem.

Nůž měl v ruce, zatímco jsem s ním bojovala, co nejvíc jsem mohla. Tohle byla má největší noční můra, která se stala skutečností.

Hlasitě jsem křičela a držela jsem jeho zápěstí od sebe daleko. Mokrá krev umírajícího muže mi kapala na hrudník a já jsem věděla, že budu další.

Z očí mi tekly slzy, když jsem boj s ním prohrála a on mi vrazil nůž do hrudi. Byla to neuvěřitelná bolest, o které se mi zdálo jen v nočních můrách.

Svět najednou ztichl. Dokázala jsem se soustředit jen na tu bolest. Prosím, Bože, zachraň mé miminko.

Zírala jsem na něj, nezmohla jsem se na žádný zvuk, když znovu vytáhl nůž. Zvedl ho, aby do mě znovu bodl, ale v tu chvíli ho ze mě někdo odtáhl.

Přes tu bolest jsem neslyšela, jak se otevřely dveře, ale teď jsem mohla slyšet Rogerovy výkřiky. Podívala jsem se na něj a sledovala jsem, jak nějakým způsobem vyrval Lucasovi nůž z ruky a začal ho mlátit.

Všechno najednou bylo rozmazané a v mlze. V dálce jsem slyšela cinkání kovu o tvrdou zem, když si Roger klekl k mému boku. Nůž ležel vedle něj, ruce měl pokryté Lucasovou krví, ten byl teď v bezvědomí na podlaze.

„O bože, o můj bože, prosím, love." Rogerovi z očí tekly slzy, zatímco mě držel na svém klíně a snažil se na ránu vyvinout nějaký tlak. „Dívej se na mě! Omlouvám se, Jules, omlouvám se. Je mi to tak líto." Sklonil čelo a setkal se s mým čelem, pár jeho slz mi spadlo na tváře.

„Musím zavolat pomoc, hned budu zpátky. Nechej oči otevřené, zlato, prosím, nechej oči otevřené!" křičel a já jsem se snažila udělat to, co on řekl, ale má oční víčka byla strašně těžká.

Zvedla jsem ruku ke svému bříšku a jemně jsem ho pohladila. Prosím, Bože, nech mé miminko žít.

Opět jsem vedle sebe slyšela Rogerovy výkřiky, ale už jsem ho neviděla. Mé oči se zavřely a já jsem vklouzla do bezesného spánku.