Save Me (Roger Taylor FanFiction)

43: A Kind of Magic

*5th October 1972*

„MŮJ TY BOŽE! Vypadá přesně jako ty, Rogi!" řekl Freddie, když ke mně došel, zatímco jsem chovala spící miminko ve své náruči.

Seděla jsem v posteli a povedlo se mi miminko uspat, byla jsem totálně vyřízená. Bylo to takové utrpení!

„To teda rozhodně ano," odpověděla jsem hodně tichým šeptem. Zírala jsem dolů na klidný obličej výsledku naší lásky, kterou s Rogerem pro sebe máme, a cítila jsem, jak se mi v koutku oka nashromáždily slzy.

„Už pro ni máte jméno, drahoušku?" zeptal se mě Freddie a položil mi ruku na záda.

Ohlédla jsem se na Rogera, který na mě přikývl. Zhluboka jsem se nadechla, než jsem vyslovila to jediné jméno, které jsem své dceři kdy mohla dát.

„Olivia, jmenuje se Olivia."

„To je perfektní!" zavrká Mary a pohladí Oliviu po líčku.

Když jsme byly ještě děti, moje mladší sestřička Olivia mě vždycky žadonila, abych po ní pojmenovala svou dceru a já jsem jí pokaždé řekla, že bych svou dceru ani za milion let nepojmenovala Olivia. Teď bych dala cokoliv za to, aby moje sestra mohla poznat mou dceru.

Až moc dlouhou dobu jsem byla bez jakékoliv Olivie v mém životě.

„Opravdu je krásná," řekla mi Mary, v očích měla slzy, zatímco se mi malá Olivia vrtěla v náručí.

Tohle byl tak magický pocit; ještě nikdy jsem k druhému člověku necítila více lásky. Ale tenhle maličký človíček vyšel ze mě, vznikla z lásky a tu taky v životě pozná. Byla teploučká a jemná. Byla úplně nový život, nikdo jí neublížil a jediné emoce, které zatím poznala, byla láska a totální oddanost.

„Měli bychom zavolat Brianovi a Johnovi," řekla jsem a vzhlédla jsem na Rogera.

„Půjdeme to zařídit a necháme vás dva na chvíli v klidu," řekla Mary, vzala Freddieho za paži a neochotně ho vytáhla ven z mého pokoje.

Opět jsme s Rogerem byli sami s naší malou Olivií.

Najednou Olivia otevřela svá očička a vzhlédla na mě a Rogera, jehož hlava byla hned vedle té mé.

„Ahojky," pozdravila jsem si. „My jsme tvoji rodiče. Já jsem tvoje maminka a tohle je tvůj tatínek, možná už jsi ho slyšela, protože si s tebou pořád povídal. Tak moc se těšil, až tě potká, ty naše miláčku." Jemně jsem se na Rogera usmála. Podala jsem ten malý život Rogerovi a on si ji váhavě vzal z mé náruče.

Vypadal nervózně a jako kdyby si nebyl jistý tím, co má dělat, ale chytila jsem ho za biceps a ukázala jsem mu svou podporu.

„No ahoj," řekl, když si ji držel blízko hrudníku. Natáhla svou malou ručičku k němu a on s radostí vložil svůj prst do její dlaně a ona pomalu omotala svou ručičku kolem jeho prstu. Roger zíral dolů na to malé miminko v jeho pažích s takovým množstvím lásky, které jsem za celý svůj život ještě u nikoho neviděla.

„Vždycky tě budu chránit před vším v tomhle světe, drahoušku. Jsi ta nejkrásnější věc, jakou jsem kdy viděl a mimochodem, vypadáš úplně jako maminka. Vždycky tě budeme milovat, dáme ti všechno, co budeš chtít. Už se nemůžu dočkat na ty roky strávené s tebou, naše zlato."

Slza mi vyklouzla z oka, naklonila jsem se k Rogerovu boku a zabořila jsem mu obličej do ramene. Oči mi spadly na můj hrudník, který jsem mohla vidět skrze díru na hlavu v mé nemocniční košili a přejela jsem si po jizvě, která mi zůstala od nože.

Roger položil Oliviu zpátky do mé náruče a dal svou ruku na mou, sklonil se dolů a vtiskl polibek na dlouhou poškozenou kůži uprostřed mého hrudníku. Pak sklonil svou hlavu ještě níž k malému čelíčku Olivie a zanechal tam sladký polibek.

Jsme teď dokonalá rodina.

--------------------------------------------------

„Podívej se na ni! Je krásná." Brianův obličej se rozzářil, když se díval na malé miminko, které teď zase spinkalo.

„Vždyť jsem ti to říkal, drahoušku," řekl mu Freddie, jeho obličej byl plný pýchy.

„Vypadá přesně jako ty, Rogere," řekl John se sladkým úsměvem a třpytem v očích. Byla jsem ráda, že teď už má John svou vlastní přítelkyni; Veronicu. Byla milá a poznala jsem, že si o ní myslí jen to nejlepší.

„To už je po milionté, co tohle slyším, ale já si myslím, že vypadá přesně jako Jules. Je až moc krásná na to, aby vypadala jako já."

„Ale, Rogere, nezačínej. Moc dobře stejně jako já víš, že jsi mnohem krásnější než já," odfrkla jsem si.

„No..." řekl a ruka mu vyletěla k jeho perfektní bradě. „Jenom žertuju, jsi krásná," řekl mi a hřbetem dlaně mě pohladil po tváři.

„Dobře, radši to utnu teď hned, protože jsou tady i jiní lidi," řekl Brian. Jenom žárlí.

„Už jsem čekal dost dlouho a nechal jsem vás ji držet dost dlouho. Můžu si ji teď podržet já?" Freddie to odprezentoval jako požadavek, ale mně bylo jasné, že jsem neměla na vybranou.

„Samozřejmě; od teď jsi strýc, Frede."

Po mých slovech se mu celý obličej rozzářil jako Blackpool Illuminations. Usmál se na mě a já jsem mu to opětovala, než jsem mu podala miminko.

„Jsi prostě nádherná, ty můj malý drahoušku," řekl jí se vřelým úsměvem, který měl jedině Freddie.

Tihle lidé v téhle místnosti byli jedinými lidmi, které jsem v životě potřebovala. Pomohli mi skrze nejtěžší část mého života a přivítali mou dceru do tohohle světa se stejnou láskou a přijetím, které kdysi ukázali i mě.

Všechno na světě ztichlo, život byl nejdokonalejším dárkem, kterým každý z nás byl obdařen.

Roger se sklonil, aby mě políbil na rty a já jsem senechala pohltit štěstím, které bylo skutečně dárkem od Boha.