Save Me (Roger Taylor FanFiction)

19: Phoning the Police

*14th December 1971*

KDYŽ JSEM VEŠLA DO dveří Rogerova domu s taškou v ruce, cítila jsem se volně. Konečně jsem cítila, že všechno bude v pohodě.

„V pohodě, Jules?" přivítal mě Roger, když jsem přišla do kuchyně a šťastně jsem klesla na židli. Otočil se na mě a výraz mu povadl.

„Co se sakra stalo s tvým obličejem, love? Proč je celý červený?" Pak na mě minutu zíral. „Ty ses po práci vrátila k sobě, že jo?" zeptal se a potvrdil si své tvrzení, když si všiml tašky u mých nohou.

„Jo, jenom pro pár věcí," odpověděla jsem a překryla si líčko dlaní.

„On tě znovu uhodil," konstatoval. „On tě znovu uhodil!" zopakoval tentokrát silnějším a hlasitějším hlasem.

„Rogere, prosím, není to tak hrozné," řekla jsem mu a odstrčila jsem jeho ruku, když se natáhl, aby se dotkl mého líčka.

„Julie, on tě znovu uhodil," zopakoval už potřetí a vzal mě za ramena.

„Ano, Rogere, už třikrát za sebou jsi to řekl."

„Okamžitě volám policii," oznámil, pustil mě a přešel k telefonu, který ležel na stolku v chodbě.

„Ne, prosím, ne," žadonila jsem. Vstala jsem a rychle běžela za ním. „Prosím, nech to být."

„Nechal jsem to být posledně, tentokrát to neudělám," řekl mi a začal vytáčet číslo na telefonu a přiložil si sluchátko k uchu.

Tohle je fakt skvělé.

------------------------------

„A jak se váš přítel jmenuje, slečno Smithová?" Policista, který si zapisoval každé slovo, které jsem řekla, byl muž pravděpodobně kolem čtyřicítky, měl huňaté obočí a začínal plešatět. Měl milý obličej a snubní prsten, který už dávno ztratil svou zář.

„Lucas, Lucas Stevenson." Rychle si to zapsal a dál mi kladl otázky. Roger stál za nimi, opíral se o kuchyňskou linku a kousal si nehty.

„Chtěla byste na něj podat žalobu?" Po téhle otázce na mě Roger vzhlédl, v místnosti bylo na dobrých deset sekund příšerné ticho.

„Teď ne," odpověděla jsem a vypadalo to, že to Roger přijal.

„Dobře, pošleme mu oficiální varování, příště, jak se něco takového stane, jej budeme muset zatknout," sdělil mi a schoval si svůj malý zápisník do zadní kapsy.

„Děkuju, že jste přišli," poděkovala jsem oběma policistům a vyprovodila je ven z Rogerova domu. Vydechla jsem a opřela si čelo o dveře.

„Víš, že jsem to musel udělat, že jo, love?" Zaslechla jsem za sebou Rogerův sladký hlas. Otočila jsem se na něj.

„Vím, Rogere, a je to v pořádku. Alespoň vidím, že se o mě opravdu zajímáš," řekla jsem mu s úsměvem.

„Opravdu se o tebe zajímám." Přistoupil ke mně blíž a vtáhl mě do objetí. Povzdechla jsem si do jeho ramene a obmotala jsem kolem něj paže. Nic nepřekoná objetí od Rogera.

„Co se dneska stalo?" zašeptal mi do ucha, stále měl kolem mě své paže.

„Prostě jsem tam přišla, on mě prosil, ať se k němu vrátím, já řekla ne a on vyjel. Říkal blbosti o tobě a pak jsem mu řekla, že je mi z něj špatně, on mě praštil, vyhrožoval mi a pak mě nechal si zabalit. To bylo všechno."

„Vyhrožoval ti?" zeptal se nevěřícně. „Co ksakru říkal?"

„Říkal, že jednoho dne tu nebudeš, abys mě ochránil, a že toho dne budu litovat všeho, co jsem mu řekla." Nenechala jsem v hlase zaznít strach, byť jsem ho uvnitř cítila spoustu.

„No tak to se plete. Já tady budu vždycky a nedovolím, aby se ti něco stalo, love. To ti slibuju." Usmál se na mě a naklonil se pro polibek.

„Dokážeš být tak sladký, když chceš," zahihňala jsem se a vymámila se z jeho stisku.

„Snažím se." Pokrčil rameny a následoval mě dolů po chodbě do obýváku.

„Máš hlad?" zeptal se mě, jakmile si sedl vedle mě na pohovku.

„Jo, něco bych zakousla," odpověděla jsem, teprve teď jsem si uvědomila, jaký mám hlad.

„Vezmu něco z Chippy, co si dáš?"

„Erm, vezmi mi rybí večeři," odpověděla jsem, aniž bych vzhlédla.

„...Co?" Zněl zmateně a v tu chvíli jsem si vzpomněla, že nejsem ve Skotsku.

„To je skotský výraz pro rybu a hranolky; zase jsem zapomněla, kde jsem." Trapně jsem se začervenala nad svou zapomnětlivostí.

Zasmál se a vzal klíče od auta. „Nebude mi to dlouho trvat," sdělil mi a odešel.

Skotsko je domovem nejlepších chip obchodů na světě. Všechny příběhy, které jste slyšeli o Skotech smažících všechno možné, jsou pravdivé. Můžete do chip schopu ve Skotsku přinést cokoliv, požádat je, ať to usmaží, a oni to udělají. Byla jsem trošku v depresích z toho, že si nebudu moct koupit usmaženou Marsku.

Roger byl tak ohleduplný na maličkosti. Dělal věci, jako například, že teď šel pro jídlo. To by Lucas nikdy neudělal. Já bych pro to musela dojet.

Když jsem se postavila, abych si došla pro skleničku vody, zahlédla jsem se v zrcadle visícím na zdi v obýváku. Tohle je poprvé, co se tak nějak vidím a můžu prozkoumat svůj obličej. Najednou mnou projela vlna nepříjemných pocitů.

Myslela jsem na všechno, co se během posledních pár dní stalo, a nemohla jsem zastavit slzy tekoucí z mých očí.

Podívejte se na to, co mi ten debil udělal s obličejem. Měla jsem modřinu kolem oka z toho, jak mě praštil do nosu a taky jsem měla obří modro-černou skvrnu na líčku.

Proč se to muselo stát zrovna mně? Co jsem udělala, že jsem si zasloužila takové sračky?

Musím se přestat litovat.

„Vzchop se, Julie, no tak," zašeptala jsem si pro sebe, utřela jsem si oči a několikrát se zhluboka nadechla. Roger bude doma každou chvíli a nechci, aby věděl, že jsem brečela.

Všechno bude teď v pořádku, když mám Rogera... Že?

❄❄❄

Chippy je v Británii obchod, kde si můžete koupit fish&chips, to jenom tak pro info. ;)

Lie xx.