Save Me (Roger Taylor FanFiction)

40: Nightmares

*1st July 1972*

„ZVLÁDNEŠ JÍT SAMA, než zamknu dveře?" zeptal se mě Roger, když mě dovedl zpátky domů do domu.)

„Ano, Rogere, jsem v pořádku," trvala jsem na svém a šla jsem skrze halu do obýváku, kde jsem si chtěla sednout.

Po cestě jsem se podívala na místo na zemi, kde se to všechno stalo, a dech se mi zadrhl v krku. Minutu jsem stála a hlavou mi jely všechny špatné vzpomínky na ten večer.

„Jsi v pořádku, love?" Rogerův hlas mě vytrhl z transu a já jsem se na něj podívala s malým úsměvem.

„Uh, jo, jsem v pořádku," odpověděla jsem, když jsem se z toho konečně vytřásla. Šla jsem dál skrze halu a snažila jsem se nedívat na místo, kde mě Lucas bodl.

Hodila jsem sebou na pohovku a hned jsem toho litovala. Z tak náhlého pohybu mě zabolel hrudník a já jsem se z té bolesti ostře nadechla.

„Opatrně, zlato," řekl Roger a dal mi ruku na rameno.

„Já vím, já vím," řekla jsem a jemně jsem si přejela po hrudníku, abych ulevila bolesti.

„Jsi si jistá, že jsi v pořádku?" zeptal se Roger a posadil se vedle mě.

„Jo, teda, jsem trošku bolavá, ale to za chvilku přejde."¨

„Ne, myslím mentálně. Budeš v pořádku?"

„Znáš mě, Rogi. Já jsem vždycky v pořádku."

I když teď jsem si nebyla jistá.

------------------------

Byla jsem ve tmavé místnosti, byla tu velká zima. Nevěděla jsem, kde jsem, nebo co se děje, ale nelíbilo se mi to.

„Rogere?" zvolala jsem na osobu, která byla jediná, díky které jsem se cítila v bezpečí, i když jsem nevěděla, kde jsem. Ale žádná odpověď nepřišla.

„Rogere?" zakřičela jsem znovu, ale opět jsem nedostala žádnou odpověď zpátky.

„Ahoj, Julie." Otočila jsem se a uviděla jsem tam stát Lucase, v ruce měl nůž. Byl pokrytý krví; čí krev to byla?

Rozhlédla jsem se kolem a uviděla jsem Rogera ležet na zemi, byl celý pokrytý krví. Začala jsem křičet a brečet, když jsem uviděla svého mrtvého přítele.

V tu chvíli mě Lucas vzal za paži a bodl mě do břicha.

Moje miminko!

„Jules! Jules, love! Vzbuď se!"

Polekaně jsem se probudila a našla jsem Rogera, jak je nade mnou na posteli nakloněný. Jemně mi třásl rameny a jeho hlas byl urgentní.

Hned, jak jsem se probudila a uviděla jsem, že je v pořádku, posadila jsem se a omotala jsem mu paže kolem krku, načež jsem mu začala brečet do ramene. Držela jsem se ho, jako kdyby byl má životní podpora.

„Shhh, to nic, drahoušku. Už to skončilo, to nic, jsem tady." Držel mě, hladil mě po zádech a do ucha mi šeptal uklidňující věci.

„Rogere," zvládla jsem ze sebe dostat mezi vzlyky.

„Jsi v bezpečí, držím tě a nic se ti nestane," slíbil mi a upevnil svůj stisk.

„Jsem tak ráda, že jsi v pořádku," řekla jsem mu a zvedla jsem hlavu, abych se na něj podívala. Pořád kolem mě měl pevně omotané paže.

„Co se stalo, love?" zeptal se mě jemně a zastrčil mi pramen vlasů za ucho.

„Lucas z-zabil tebe a pak mě bodl do břicha. Zabil tebe a naše miminko." Opět jsem začala vzlykat a on si mě k sobě opět přitáhl blíž.

„On už ti ale nikdy neublíží, ani miminku a ani mně. Konečně je ve vězení, už nám nemůže ublížit."

„Ono to bylo ale tak skutečné," zašeptala jsem a otočila jsem hlavu, abych si ji mohla opřít o jeho hrudník.

„Já vím, já vím, love. Byl to ale jenom sen. Teď si zase lehneme, já tě budu pevně držet a ještě se trošku prospíme, protože to potřebuješ. Já od tebe všechny noční můry odeženu, love. Jenom si pamatuj, že jsem vždycky tady, nic ti nemůže ublížit, když tady jsem," řekl mi, zatímco s námi na posteli kolébal tam a zpátky.

„Dobře?" zeptal se a naklonil svou hlavu dolů.

„Dobře," souhlasila jsem.

Poklepal mě po zádech a sladce mě políbil na čelo.

„Budeš v pořádku, love. Dostaneme se z toho společně," slíbil mi Roger, a když jsme si lehli, omotal kolem mě zezadu paže.

„Dobře," odpověděla jsem, zavřela jsem oči a užívala jsem si bezpečí Rogerovy náruče.

A nějak zvládl na celou noc zahnat všechny noční můry.

Můj spánek byl plný lásky.