Save Me (Roger Taylor FanFiction)

12: Stay, Please

*19th December 1969*

„MÁŠ NĚJAKÉ plány na dnešní večer?" zeptala se mě Jennifer po tom, co jsem jistého zakázaného Lucase obsloužila kávou.

Když Lucas vešel do obchůdku, okamžitě jsem pomyslela na Rogera. Co by asi tak řekl, kdyby zjistil, že tady Lucas byl? Nemůžu ho odtud vykázat jenom proto, že ho Roger nemá rád.

Požádal mě o kávu a s úsměvem se mě zeptal, jak se mám. Nechtěla jsem se s ním zrovna moc vybavovat, protože jsem nechtěla, aby si myslel, že se to snažím dotáhnout někam dál.

„Fajn, díky." Ani jsem se ho nezeptala na oplátku a cítila jsem se kvůli tomu špatně.

„Jdu do Crown and Anchor s mojí kamarádkou Jeanette, co ty?" zeptala jsem se Jennifer. Docela jsem se na dnešní večer s Jeanette těšila, jen jsem doufala, že tentokrát bude střízlivá.

„Oh, to zní super; my budeme mít s Geoffem pohodový večer." Geoff je přítel Jennifer. Je opravdu milý a zachází s ní jako s princeznou. Vždycky jsem se modlila za to, ať mám nějakého vlastního Geoffa, a teď jsem ho konečně dostala.

„To taky zní pěkně." Jak už jste možná zjistili, nejsem zrovna dobrá na nějaké popovídání. Ale Jennifer na druhou stranu ano. Brebtala dál o počasí a o jejích vánočních plánech a co teda ten blonďatý týpek, co se tu před nedávnem objevil?

„Pořád se vídáme." Nechtěla jsem teďka zrovna zabíhat do podrobností.

Každou chvíli jsem na sobě mohla cítit Lucasovy oči, zatímco jsem pracovala, a bylo mi to opravdu nepříjemné. Bylo by super, kdyby mě mohl Roger zachránit a vyhodit Lucase z obchodu jako předtím.

Ale asi nemám dost štěstí.

--------------------------------------------------------------------

„Julie! Je fajn tě zase vidět," řekla mi Jeanette, když jsme se setkaly u baru.

„To i tebe," odpověděla jsem pravdivě. Opravdu bylo super zase vidět mou novou kamarádku, k tomu všemu ještě tentokrát střízlivou; zajímalo mě, jak dlouho jí to vydrží.

„Jak se máš?" zeptala se mě s velkým a zářivým úsměvem na rtech.

„Opravdu dobře a ty?"

„Skvěle! Brian a já jdeme příští víkend ven," sdělila mi, přičemž zářila radostí.

„Opravdu? To je úžasné!" Usmála jsem se nad jejím nadšením a taky potěšená, že si Brian našel holku. Tehdy večer vypadal, že se kolem Jeanette stydí, ale asi byl jen nervózní.

„Jo! Viděla jsem tě odcházet s Rogerem, něco zajímavého?"

„Jenom jsme si povídali," řekla jsem. Vynechala jsem ale naše žhavé polibky na gauči.

„Jasně," škádlila mě, což mě rozesmálo. Cítila jsem se, jako kdybychom s Jeanette byly kamarádky už roky, i když jsme se potkaly teprve nedávno. Což mi připomnělo, že by mě zajímalo, co by si Freddie myslel o naší malé romantické eskapádě.

„Julie? Jsi to ty?" Známý hlas mě naplnil hrůzou. Otočila jsem se, abych se podívala do atraktivních očí Lucase.

„Lucasi? Co tady děláš?" zeptala jsem se s lehoučkým úsměvem.

„Říkal jsem si, že se stavím na jedno, co ty?"

„Jsem tady se svojí kamarádkou; tohle je Jeanette," představila jsem ji a doufala jsem, že mě od něj zachrání.