Save Me (Roger Taylor FanFiction)

41: Forgiveness

*5th July 1972*

ROGER SE O MĚ OD té noční můry staral ještě víc. Bohužel na mě šlo vidět, že nejsem v pořádku po té nehodě. Nechtěla jsem ale, aby se o mě Roger bál.

„Chceš něco na jídlo, love?" zeptal se Roger a vystrčil hlavu z kuchyně.

„Záleží na tom, co máš v plánu dělat," odpověděla jsem.

„Chtěl jsem zkusit uvařit vajíčko."

Hlasitě jsem se zasmála, ale hned, jak jsem se podívala na jeho obličej, jsem přestala. „Ou, ty to myslíš vážně?" řekla jsem. „Myslela jsem si, že žertuješ."

„Proč bych o tom, sakra, žertoval?"

„Protože je to známý fakt, že ty neumíš uvařit ani vajíčko."

„No, tak očekávej, že budeš udivená," řekl mi Roger a zašel zpátky do kuchyně.

Vyskočila jsem z židle, protože jsem potřebovala vidět, jak to dopadne. Když jsem došla do kuchyně, Roger napouštěl do hrnce vodu.

„Stačí říct, když budeš potřebovat pomoct, zlato," řekla jsem, sedla jsem si a překřížila jsem paže.

„To nebude potřeba, Jules. Jsem si svými dovednostmi jistý."

„Opravdu jsi?" zeptala jsem se a zadržela jsem zahihňání.

„Nebudeš se smát, až budeš mít perfektní vajíčko natvrdo na jídlo."

„Jo, protože si ho pak budu pro sebe muset udělat sama."

„Jules! Přestaň mluvit, rozptyluje mě to," řekl Roger, položil hrnec na plotnu a dal do něj dvě vajíčka.

„Ou, promiň," odpověděla jsem a zvedla jsem ruce v kapitulaci.

Sledovala jsem, jak voda začala vřít a stoupat k okraji hrnce.

„Rogere! Dal jsi tam moc vody," zanaříkala jsem a vyskočila jsem, abych odtáhla Rogera dozadu, když voda vystříkla přes okraj a dopadla na zem.

„Podívej se, cos provedl," pokárala jsem ho jako dítě a rychle jsem plotýnku vypnula. „Říkala jsem ti, že to nezvládneš," řekla jsem a začala jsem se smát.

„Jo, je to tvoje vina," řekl a ukázal na malou loužičku na zemi, která se zvětšovala.

„Jak to může být moje vina?" zeptala jsem se zděšeně.

„Řekl jsem ti, abys mě přestala rozptylovat!" odpověděl.

„Nemůžeš házet všechnu vinu na mě."

„Viním tě jenom za věci, za které skutečně můžeš, love. Jenom proto, že nedokážeš vzít odpovědnost za svoje chyby."

„Rogere! Prostě to ukliď," přikázala jsem a ukázala jsem prstem na postel. „Jsi tak dětinský," řekla jsem a sledovala jsem, jak vzal ručník a začal podlahu utírat.

„Pozor, aby ses nespálil."

„Ještě nemáme dítě, Jules. Zklidni své mateřské pudy; jsem velký kluk, postarám se o sebe sám."

„To říkej té louži, která tam je z toho, když ses pokusil uvařit vajíčko natvrdo: tu nejjednodušší věc na uvaření."

Postavil se a jemně mě plácl po zadku, když kolem mě prošel ke dřezu s mokrým ručníkem, a já jsem nad tím vypískla.

„Rogere!" vyjekla jsem a začervenala jsem se.

„Co?" zeptal se Roger nevinně.

„Ty jsi blbec."

„Ale miluješ mě," zašeptal a políbil mě na líčko.

---------------------

Dlouho poté, co padla noc, Roger usnul na pohovce. Ruku měl opřenou o břicho a druhá mu spadla k boku. Vypadal perfektně, jako vždy.

Na čele mezi obočím měl jemnou vrásku, zatímco se mu něco zdálo. Puse měl pevně zavřenou a čelist napnutou. Zajímalo mě, o čem se mu zdá.

Tohle byla perfektní příležitost vyfotit si tu nejkrásnější věc v mém životě. Vyskočila jsem, abych došla pro fotoaparát, který jsem dostala od Rogera, a rychle jsem vyfotila jeho spící postavu. Byl tak krásný.

Najednou se s trhnutím probudil a vyděsil mě. Na čele se mu udělaly kapičky potu, a když se probudil, po tvářích mu klouzaly slzy.

„Rogere, zlato! Co se děje?" zeptala jsem se a přispěchala jsem k němu, abych ho mohla vzít do náruče.

„Jules, jsi v pořádku," zašeptal a zavrtal si hlavu mezi mé rameno a krk. Omotal mi paže kolem pasu a přitáhl si mě k sobě blíž.

„Jsem v pořádku, drahoušku," uklidnila jsem ho a prsty jsem mu projela vlasy. „Co se stalo?"

„Zdálo se mi o té noci; jako kdyby se to všechno dělo zase znova," vzlykal a zpevnil svůj stisk.

„Aw, Rogere," zavrkala jsem a políbila jsem ho na čelo.

Nepomyslela jsem na to, jak moc ten zážitek mohl poznamenat Rogera. Jasně, všechno se to stalo mně, ale on se musel porvat s Lucasem, on se bál, že zemřu, on se musel vypořádat se vší tou krví a to on musel zavolat sanitku.

Pamatovala jsem si, jak mě držel ve svých pažích a třásl se ze všeho toho adrenalinu z toho, jak málem umlátil Lucase k smrti. Pamatovala jsem si, jak brečel a držel mě blízko sebe.

„Rogere, je mi tak líto, že sis tím vším musel projít. Nikdy jsem si s Lucasem neměla nic začínat, měla jsem s tebou zůstat od začátku. Je mi to líto."

Zvedl hlavu a ukázal mi svůj uslzený obličej. „To nic, nebyla to tvoje vina."

„To neříkej, Rogere. Byla to moje vina, nech mě se omluvit," trvala jsem na svém. „Rogere, jsi láska mého života a přeju si, abych si to uvědomila, když jsem na tebe roky byla naštvaná kvůli něčemu, co jsi ani neudělal! Stál jsi při mně a nevzdal jsi to. Jsi pro mě moc dobrý a každý den jsem vděčná, že tě mám ve svém životě. Je mi tak líto, že sis tímhle vším musel projít a že jsem na tebe hodila své problémy. Udělala jsem přesně to, co udělali mně mí rodiče, když umřela Olivia, nenechala jsem ti prostor na tvou reakci na všechno, co se stalo. Je mi to líto, za všechno se omlouvám."

„Jules, klidně bych na tebe čekal celý svůj život, nevadilo by mi to. Všechno to za to stálo, když tě mám zpátky ve svém životě. V životě sis prošla velmi těžkým obdobím a rád si myslím, že už jsi na jeho dobrém konci. Budeme mít naše maličkaté miminko a začneme spolu společný život. Začneme spolu od začátku. Udělal bych pro tebe cokoliv, Jules. Tak moc tě miluju," odpověděl, vzal mě za obličej a vášnivě mě políbil.

Oba jsme brečeli a naše slzy se krásným způsobem míchaly dohromady.

„Taky tě miluju," řekla jsem a políbila jsem ho zpátky. „Rogere?"

„Ano?" řekl mezi polibky.

„Opravdu jsi právě řekl maličkaté?" zahihňala jsem se.

„Asi ano," odpověděl a odtáhl se ode mě.

„Ty se učíš!" vykřikla jsem se smíchem. Vzala jsem ho za tváře a palci jsem mu setřela slzy. On mi udělal to samé a přitáhl si mě na další polibek.

„Teď je na čase, aby ses ty naučila něco dalšího," zašeptal mi do ucha, po páteři mi z toho přejel mráz. Hladově mě políbil a ve společném stisku jsme spadli zpátky na pohovku.

A na tu noc všechno, co bylo v minulosti, zůstalo minulostí a my jsme konečně měli v životě klid. Tu noc nikdo nemohl zlomit naši lásku. Tu nádhernou lásku, kterou jsme tu noc stvořili, ty sladké řeči mezi momenty a způsob, jakým měsíční svit zářil skrze mezery mezi závěsy, z té noci udělal tu nejdokonalejší noc mého života.

Ale nic nebylo dokonalejšího než můj Roger Taylor.