Save Me (Roger Taylor FanFiction)

17: Finally

*14th December 1971*

ROGER A JÁ JSME strávili nějakou chvilku tím, že jsme se objímali do chvíle, kdy své paže neutáhl tak moc, že se mi modřina na zádech, na kterou jsem zapomněla, připomněla.

„Au," zaječela jsem a odskočila od Rogera. Vypadal zmateně, když rychle svoje paže odtáhl.

„Co se děje?" zeptal se a chytil mě za loket.

„Když mě Lucas uhodil, docela tvrdě jsem spadla na zem a asi mám pohmožděné záda," vysvětlila jsem mu a něžně si přejela po zádech rukou.

„Otoč se, podívám se," instruoval mě a já udělala, jak mě požádal. Cítila jsem, jak mi vyhrnul košili, načež zalapal po dechu.

„Ježíši, tohle vůbec nevypadá dobře! Je to obří!"

„Opravdu? Nemyslela jsem, že jsem dopadla až tak tvrdě."

Otřásla jsem se trošku, když se jeho horká ruka dotkla mé nahé kůže, a i když jsem se otočila, neodtáhl ji.

Chvilku jsme na sebe zírali, nic jsme neříkali. Byla jsem si vědoma kontaktu mezi jeho rukou a mými bedry a srdce mi v hrudi splašeně bilo. Roger přede mnou pořád klečel, ale i tak jsme byli blízko u sebe.

Než jsem si stačila uvědomit, co se to děje, naše rty se setkaly. Jiskřičky, které jsem cítila, byly úplně stejné, jako když jsme se políbili poprvé. Zapomněla jsem už, jaké to je, když vás líbá někdo, kdo se o vás zajímá.

V tu chvíli jsem si uvědomila, že mi chyběl něžný dotek Rogera Taylora. Lucas nikdy nebyl něžný a nikdy se nestaral o to, jestli si užívám to, co dělá; všechno bylo jenom o něm.

Mé prsty si našly cestu do Rogerových blonďatých loken, které jsem sevřela v pěsti a donutila ho tak zasténat. Vzal mě za boky a stáhl mě za ním na zem.

Ruce mu vklouzly za košili a rychle mi ji sundal, takže jsem byla jen v podprsence. Hrála jsem si s knoflíčky na jeho košili, dokud jsem se nerozhodla mu ji taky sundat.

A tak jsme tam tak seděli, kůže na kůži, v Rogerově obýváku. Nemohla jsem uvěřit tomu, že se to děje, ale kompletně jsem zastínila svůj mozek, rozhodla jsem se, že budu dělat to, co doopravdy chci.

Rogerovy rty se z mých přesunuly na můj krk, zatímco stále držel mou hlavu ve svých dlaních. „Rogere..." zašeptala jsem. Zajímalo mě, kam tohle vede.

Odtáhl se od mého krku s chtíčem v očích, ten ale zmizel, když se podíval na můj obličej. Jeho oči cestovaly po mé modřině na líčku a v jeho očích byla úplně jiná emoce.

Roger se pomalu naklonil dopředu a jemně přiložil své rty na mou zhmožděnou tvář. Zavřela jsem oči a uvolnila se pod tím pocitem.

„Jules..." Rogerův hlas mě vytrhl z myšlenek a já otevřela oči, abych se na něj podívala. Pohladil mě po líčku.

„Jules, potřebuju, aby ses ke mně vrátila." Jeho hlas šel sotva slyšet, ale v tichu jedné hodiny po půlnoci jsem ho slyšela. Cítila jsem se, jako kdyby se celý svět zastavil jen pro mě a Rogera. Jako kdyby všichni kromě nás spali.

Nic jsem neřekla, jenom ho znovu políbila. Obě jeho teď už nahé paže se obmotaly kolem mě, zatímco moje ruce byly stále zapletené v jeho vlasech.

„Taky tě potřebuju," odpověděla jsem, když se sklonil a políbil mě na rameno.

„Omlouvám se, že jsem ti ublížil," řekl a přejížděl mi rukou po páteři.

„A já se omlouvám, že jsem ublížila tobě."

Jeho ruka si našla zapínání mé podprsenky, kterou následně rychle sundal. Nechala jsem ho. S Lucasem jsme spolu spali, ale nikdy jsem necítila, že je to správné, a i když jsem si to nikdy nechtěla přiznat, má mysl často odcestovala za Rogerem. S Rogerem jsem nikdy nebyla, protože jsem na to tehdy ještě nebyla připravená.

Ale teď jsem.

---------------------------

Když jsem následné ráno otevřela oči, ležela jsem v Rogerově posteli s jeho pažemi omotanými kolem mě. Usmála jsem se, když jsem si vzpomněla na každý úžasný detail z noci, převážně na to, jak byl Roger úžasný. Řekněme, že byl plný energie.

Lucas mě ve spánku nikdy nedržel. Nikdy nedělal to, co Roger; nikdy jsem se díky němu necítila, že se mi nic na světě nemůže stát. Roger ještě ani nebyl vzhůru a já se jednoduše cítila být v bezpečí, protože kolem mě měl své paže.

Uvědomila jsem si, jak moc mi chyběl. Když nad tím ale teď tak myslím, pořád mi bylo divně z toho, že políbil Jeanette, když jsme byli spolu.

Věci by byly mnohem jednodušší, kdyby tu noc tolik nepil. Vypadalo to, že všechno je to Lucasova chyba a měla jsem podezření, že on je důvod, proč Jeanette byla venku s Rogerem.

Otočila jsem se a zabořila hlavu do tepla Rogerova objetí, zatímco on dál spal. Jeho paže se podvědomě kolem mě ještě víc utáhly a já si povzdychla nad tím pohodlím.

Ani jeden z nás na sobě neměl oblečení, vlastně už ani nevím, kde je moje košile. Nepamatuju si, kde jsem ji nechala.

Roger sklonil hlavu, takže jeho rty, nos a brada spočívaly na mé hlavě. „Dobré ráno," pozdravil mě ochraptěle. Jemně a dlouze přitiskl své rty na mé čelo.

„Dobré ráno," odpověděla jsem a přetáhla jsem pod dekou paži přes jeho úzký pas a přitáhla se k němu blíž.

Leželi jsme tam snad hodiny. Nestarala jsem se o Lucase, nemyslela jsem na Jeanette a ani jsem nevzpomínala na ten hrozný zážitek z toho večera pár dnů zpátky. Nic z toho v tuhle chvíli nebylo důležité. Na celém světě jsme teď jen já a Roger.

„Nemůžu uvěřit, že tady doopravdy jsi, už jsem si nemyslel, že tě někdy budu držet tak blízko u sebe," zašeptal mi do vlasů. „Jsi pro mě vzácná, Jules, taková bys měla být vždycky pro všechny."

❄❄❄

Tak se spolu poprvé vyspali, že by už všechno bylo v pohodě?? :o

Lie xx.