Save Me (Roger Taylor FanFiction)

32: Telling Queen

*16th April 1972*

UBĚHLY TŘI MĚSÍCE A Roger a já jsme konečně mohli začít lidem říkat o miminku. Roger byl tak nadšený, když kluci a Mary začali přicházet do domu.

Mary už věděla, proč chceme, aby tady všichni najednou přišli na takovou spontánní návštěvu, a nemohla se přestat usmívat. Moje malé bříško rostlo každý den a stejně tak naše nadšení ze setkání s miminkem. Už za šest měsíců, Roger a já budeme mít v tomhle domě malého človíčka.

„Drahoušku, můžeš nám, prosím, říct, proč jste nás tady shromáždili? Sotva jste nám něco vysvětlili a my jsme zoufalí," dožadoval se Freddie, který si sedl na pohovku.

„No," začala jsem a podívala jsem se na Rogera pro podporu. Omotal mi paži kolem ramen a pohladil mě po paži. „Roger a já... My-"

„My budeme mít miminko," vyhrkl Roger a čelisti všech členů kapely spadly na zem.

„Co?!" vykřikl Freddie, vyskočil na nohy a přispěchal ke mně. Zvedl mě, pryč z Rogerova stisku, a zatočil se mnou kolem dokola. „To jsou úžasné zprávy, drahoušku." Zasmál se a konečně mě postavil na nohy.

„Že ano?" zakřenila jsem se zpátky, nebyla jsem schopná kontrolovat svou radost. Mary ke mně přišla a pevně mi omotala paže kolem ramen.

„Řekla jsem ti, že všechno bude v pořádku." Usmála se a já jsem ji objala zpátky.

Brian zmáčkl Rogerovi rameno a stáhl ho do pevného objetí. John stál za Brianem, vypadal, že uvnitř sebe s něčím bojuje. Bylo mi jej líto, ale nemohla jsem mu to neříct. Modlila jsem se, že si brzy najde vlastní holku, aby mohl být šťastný.

„Jsem tak ráda, že jsi měla pravdu," odpověděla jsem a odtáhla jsem se z našeho objetí.

Brian ke mně přispěchal, políbil mě na líčko a stáhl mě do své náruče. „Gratuluji," řekl. „A děkuju; nikdy v životě jsem Rogera neviděl tak šťastného," zašeptal, díky čemuž jsem se začervenala, když jsem se od něj odtáhla.

„Ani já jsem nikdy nebyla takhle šťastná, mám štěstí, že ho mám," odpověděla jsem a koukla jsem se po Rogerovi.

Freddie zničil moment, který jsme s Brianem měli tím, že přispěchal mezi nás a dal mi ruku na mé malé bříško. „Může miminko slyšet, co se děje kolem?" zeptal se.

„Ano," odpověděla jsem a věděla jsem, že chce k bříšku mluvit.

Klekl si na kolena. Jop. Tady to máme.

„Tady je tvůj strejda Freddie. Ještě to nevíš, ale jsem ten nejúžasnější člověk, jakého kdy poznáš. Dokonce lepší, než tví rodiče."

„Freddie!" vyjekla Mary a praštila jej do ramene, kvůli čemuž spadl na zadek.

„Whoops, asi jsem nebyl tak stabilní, jak jsem si myslel." Zahihňal se a snažil se vstát ze země. „Oh, pomozte mi někdo, nedokážu se vyhrabat nahoru, jakmile jsem dole," přikázal a natáhl ruku.

Brian mu podal ruku a vytáhl jej nahoru. „Dobrotivý bože, Frede, nejsi lehoučký," řekl Brian poté, co dozápasil s Freddieho váhou.

„To jsou všechno svaly, drahoušku," odpověděl Freddie a zaťal bicepsy.

„Většina," šeptla ke mně Mary, ale Freddie ji slyšel. Dal jí ruce na pas a zmáčkl, vypískla a odstrčila mu ruce pryč.

„To nikdo nezmíní, jak je šílené, že Roger bude mít dítě? Jak se sakra ty postaráš o dítě? Sotva se zvládneš postarat o sebe," zažertoval Brian a bouchl Rogera do ramene.

„Buď zticha, Briane! Můžete to všichni přestat říkat?" Roger zasténal, začínal být protivný.

„Uh oh, začne se nám tady někdo vztekat?" zavrkala jsem, čímž jsem oheň ještě víc rozdmýchala. Rogerovy záchvaty vzteku mi byly známé a občas byly šíleně vtipné.

„Jules, nech toho." Zafuněl a odtáhl svá ramena, když jsem se jej dotkla. Díky tomu jsem se hihňala ještě víc.

„Julie, vypadá to, že tě čeká spousta práce. Budeš se muset starat o nevrlé miminko a vystresovaného Rogera." Brian se zasmál.

„Já vím," zasténala jsem. „Nevím, jak to přežiju."

„Přestaňte!" Roger zasténal, tentokrát hlasitěji.

„Dobře, už toho necháme, Rogi." Zasmála jsem se a omotala jsem paži kolem jeho útlého pasu. Chvíli stál se založenými pažemi a pak se posunul, aby mi omotal paži kolem krku a spočinul mi rukou na rameni.

-----------------------

Po dlouhé návštěvě kluků a Mary, jsme opět s Rogerem v domě osaměli. Beze slov jsme leželi v posteli vedle sebe.

„Rogere." Můj hlas protrhl ticho pozdních nočních hodin.

„Jo?" odpověděl a otočil se na bok, aby mi byl čelem.

„Víš, že si děláme jen legraci, že?" zeptala jsem se. „Vím, že budeš úžasný otec."

„Oh, já to přece vím, love." Konejšivě se na mě usmál. „A ty budeš úžasná máma," zašeptal.

„Jsem tak ráda, že budu mít miminko s tebou, nechtěla bych to prožít s nikým jiným," zašeptala jsem zpátky, nechtěla jsem rušit to krásné ticho.

„Jsem rád, že to máme stejně. Miluju tě víc než cokoliv jiného," řekl mi Roger a mně se převrátil žaludek.

„Taky tě miluju," odpověděla jsem mu a posunula jsem k němu obličej, abych ho mohla políbit na rty.

Během polibku se jeho ruce posunuly po mém těle na mé bříško, kde jimi spočinul. Jeho ruce byly teplé na látce mého trička a jejich jemný tlak mě uklidňoval. Opřel si hlavu o mé rameno a tak jsme spolu usnuli.

Celý svět byl alespoň na tu jednu noc klidný. Jenom já, Roger a naše malé krásné miminko.