Save Me (Roger Taylor FanFiction)

28: Birthday Surprises

*9th January 1972*

DNES BYLY MOJE NAROZENINY, ale já z toho nechtěla dělat žádné velké haló. Ani si nejsem jistá, jestli jsem někdy Rogerovi říkala, kdy mám narozeniny, ale rozhodně to chci nechat tak, jak to je.

Když jsem se probudila, nevypadalo to, že to ví, takže jsem byla ráda, že z toho nic nedělal.

„Ránko, love," řekl, naklonil se a líbl mě na líčko.

„Dobré ráno, Rogi," odpověděla jsem, byla jsem ráda, že vůbec nijak nezmínil moje narozeniny.

„Chceš doprovodit do kavárny, pak bych pro tebe mohl dojít do ateliéru?" nabídl se Roger, ale já jsem laskavě odmítla.

„Ráda se projedu."

Doufala jsem, že den bude na narozeninové frontě klidný, ale nebyla jsem si jistá, jestli přejde jenom tak, bez návštěvy Freddieho.

Tohle bude ještě zábavný den.

----------------------------------

„Hodně štěstí, zdraví."

Horko polilo můj obličej, když jsem zaslechla Freddieho operní hlas rezonovat obchůdkem. „Můj ty bože," zašeptala jsem pro sebe, přičemž jsem se snažila schovat za pultem, ale Freddie mě dávno viděl.

„Hodně štěstí, zdraví."

Každý pár očí byl na Freddiem, přesně jak to měl rád. Zakryla jsem si obličej rukama.

„Hodně štěstí, milá Julie, hodně štěstí, zdraví." Dodal tomu na konci trošku nepotřebného šmrncu, který uměl jedině Freddie. Celá kavárna začala výskat a tleskat, když dozpíval. Někteří lidi se dokonce postavili a tleskali mu ve stoje.

Freddie se hluboce uklonil a zamával pažemi ve vzduchu, hodně teatrálně. Pak zamával na mě, aby pozornost přesunul na mou osobu a začal mi sám tleskat. Zamračila jsem se na Freddieho a na zbytek lidí jsem se trapně usmála, tajně jsem doufala, že se okamžitě uklidní a vrátí se ke své kávě.

„Freddie!" zasyčela jsem, když se skupinka lidí uklidnila a Freddie ke mně přišel blíž.

„Všechno nejlepší, má drahá," zopakoval Freddie, kompletně ignoroval můj vytočený tón.

„Jasně, díky, Frede. Víš, že nesnáším pozornost."

„A ty zase víš, že já ji miluju. No tak, drahoušku, pokud nechceš tu narozeninovou pozornost, já ji klidně strhnu na sebe!" sdělil mi svým nobl hlasem. Typické.

„Tak si ji klidně vezmi, ale mě z toho vynech!" zažertovala jsem a vyšla jsem zpoza pultu, abych mohla uklidit stoly.

„To by pak ale nebyla žádná zábava, ne?"

„Asi ne," zahihňala jsem se.

„Tady je tvůj dáreček," řekl a podal mi malou narozeninovou tašku.

„Freddie, nemusel jsi mi nic kupovat."

„Nebuď absurdní! S Mary jsme to uviděli a hned jsme si vzpomněli na tebe, není to nic velkého."

Zakřenila jsem se na něj a vytáhla jsem z tašky voskovaný papír, který odhalil malou černou krabičku a tabulku Cadbury čokolády.

„Tradice." Freddie pokrčil rameny, poukázal tak na zvyk, že mi vždycky na narozeniny kupuje mojí nejoblíbenější čokoládu.

Usmála jsem se a otevřela jsem tu krabičku. Uvnitř byl dlouhý zlatý řetízek s přívěskem ve tvaru motýla. Motýl byl doplněný o růžové korálky a kamínky z růžového zlata. Oči se mi rozzářily a hned jsem si řetízek zapnula kolem krku.