Lovesong

{11}

ɛ Oliver ɜ

Oliver tak trochu propašoval Taziu na koncert.

Původní plán byl ale úplně jiný. Měli sice volný den, který nakonec strávili s Eliasem, na druhý den ráno ale měli vyjíždět do dalšího města, kde měl být večer koncert. Tazia měla ještě další dva dny zůstat v New Yorku, potkat se s nějakou kamarádkou a zkrátka si užít velkoměsto.

Ha. Začalo to tím, že onu noc zůstala v Oliverově hotelovém pokoji a taky tam spala. Ráno potkal Eliase na snídani, když kradl nějaké jídlo pro Taziu na pokoj. Elias nakrčil obočí. "Tazia je furt s tebou?"

"Jo," odpověděl Oliver a strčil si do kapsy dvě kostičky másla. "Za chvíli pokračuje tour do Asie, kdo ví, jak dlouho ji neuvidím."

"A nemá ještě čas? Není problém, aby s námi přejela na další koncert," odpověděl Elias s plnou pusou hroznů a ještě jeden si do ní přihodil.

On to nakonec trochu problém byl. Elias Olivera i Taziu propašoval k sobě to autobusu, protože Harper se to údajně moc nelíbilo. "Já ji ukecám," okomentoval situaci Elias, když to z něj vypadlo na půli cesty do Washingtonu. 

Proto dalších dvacet minut strávil Elias na telefonu, kde se po zprávách dohadoval s Harper. 

"Zajímalo by mě, proč to dělá. Vždyť mě poznal teprve včera," špitla Tazia Oliverovi tak, aby ji Elias přes hudbu neslyšel. 

Oliver se k ní natočil. "Jako možná ho vídám jen na koncertech nebo výjimečně v hotelech," zašeptal zpátky, "ale já nevím, přijde mi na tom turné takový osamělý. Nevím proč, ale momentálně je rozhádaný s bráchou. A včera jste si docela sedli, takže možná je rád, že má nějakou společnost."

"Nezávidím mu tenhle život ani trochu," odfrkla si. "Pořád v pohybu. Bez přátel, pokud vyloženě nemáš nelepší kamarádku jako stylistku. Ne, nemohla bych takhle žít."

"Co tam řešíte?" ozval se Elias, který zvedl pohled od svého telefonu. Jejich šeptání nebylo ani trochu nenápadné.

Oliver otevřel pusu, ale Tazia ho předběhla. "Říkám Oliverovi, jak ti tenhle život nezávidím," řekla popravdě.

Elias se uchechtl. "Proč?"

Tazia si ho přeměřila pohledem. "Upřímně. Nepřijde ti tenhle styl života trochu osamocený?" 

"Osamocený? Právě že málo kdy mám soukromí," odpověděl.

"Myslím tím, jestli ti nechybí rodina. Kamarádi. Ne, že tady jedeš autobusem s řidičem, se kterým nepromluvíš ani slovo."

"Známe se pár hodin a už na mě vytahuješ takové filozofické otázky?"

Oliver se do konverzace přidal. "Víš, jak jsme se my dva seznámili? Zeptala se mě, jestli si myslím, že nás sociální sítě ženou do záhuby. Bylo nám čtrnáct a měli jsme hodinu biologie."

Elias se zasmál. "Abych odpověděl," promluvil po chvíli. "Jo, někdy si přijdu zkrátka osamoceně. Proto docela ocením, když si s někým můžu popovídat jako kamarád s kamarádem. Třeba s vámi."

Oliver mrkl na Taziu. "Já ti to říkal."

Elias ho naštěstí neslyšel. 

Tazia se ho vyptávala ještě dál. Jestli má nějaké opravdové přátele (prý ano, každý den si píše s kamarádek, kterého zná už přes pět let), jestli ho někdy neštve být slavný (někdy jo, hlavně když mu někdo narušuje soukromí) nebo jestli vůbec jde mít vztah, když je někdo tak slavný.