Lovesong

{14}

ɛ Elias ɜ

Elias se zastavil před svým pokojem a zhluboka se nadechl.

Vytáhl z kapsy kartu.

Odemkl si dveře.

A po jejich otevření stanul tváří v tvář Walterovi.

"Ahoj," pozdravil ho Walter tlumeně. Vypadal... jinak. Starší. Elias ho neviděl tři měsíce, ale přišlo mu, jakoby to byly tři roky. Možná to dělal ten nový sestřih nebo zesvětlené vlasy. Nebo to, že si nechal narůst lehké strniště. Walter vždy vypadal mladší, teď poprvé v Elisovýxh očích vypadal na dvacet tři let. Na jeho věk.

"Ahoj," odpověděl Elias přiškrceně. Chvíli se na sebe jen prázdně dívali v opravdu nepříjemném tichu. To Elias prolomil jako první. "Chyběl jsi mi," řekl popravdě.

"Nenapsal jsi."

"Protože ty taky ne. Usoudil jsem, že ode mě nechceš slyšet."

Bylo to tam. Ještě ano. Jak tak před ním Walter stál, cítil, že ho k němu něco přitahuje.

Bylo tomu něco málo přes rok, co spolu oficiálně chodili. No, oficiálně, věděli o tom jen oni dva. Elias tehdy pracoval na svém druhém albu po tom, co ho to první trochu proslavilo. To druhé ho vyšvihlo na špičku.

Na třetím stále pracoval s Walterem. Kvůli tomu se taky pohádali.

"Jsem tu kvůli práci, Eliasi," řekl po chvíli Walter a přerušil s Eliasem oční kontakt. Posadil se ke stolu, kde měl počítač, a otevřel ho. "Je to pomalá píseň. Není úplně hotová, chci, abys na ni měl také své jméno. A abys napsal slova, protože-"

"Napsal jsi pro mě pomalou písničku," zopakoval Elias překvapeně. "Ty se nikdy nepouštíš do pomalých."

I když se na něj neotočil, viděl, jak zatnul čelist. "Možná jsi mi taky chyběl."

"Nenapsal jsi," rýpl si Elias zpátky.

"Ne. Protože jsem psal písničku."

Elias přešel ke stolu a sedl si na vedlejší židli.

Pravda byla taková, že i když to Walter mezi nimi ukončil, protože nechtěl být Eliasovým tajemstvím, i nadále se mezi nimi tu a tam něco stalo. Když byli vyčerpaní z nahrávání nebo skládání, když potřebovali rozptýlit. To skončilo, když se pohádali kvůli Take it Easy. A od vydání této písně se neviděli.

Walter zapnul tunu programů a prohledal další tunu složek, než se na Eliase otočil. "Těch slov si nevšímej. Potřeboval jsem nahrát melodii. A po tobě chci, abys napsal originální slova a doladil ten instrumentál protože... zkrátka uslyšíš, že to není ono. Něco tomu chybí."

Elias přikývl. Překvapilo ho, jak se Walter najednou k němu choval. Jakoby na něj Elias naposledy, co spolu mluvili, nevykřikoval, že je s ním jen pro peníze.

Pokojem se následně rozezněly tóny pomalé písně, převážně tóny smyčců. To už byla první věc, která do Eliasovy hudby nesedla - sám hrál na kytaru, a tak drtivá většina jeho písní byla minimálně s kytarou.

Pak začal tichý Walterův hlas. A Elias se zaměřil na slova - na slova o tom, jak člověk lituje svých činů, když kvůli nim ztratí milovaného člověka.

Elias si to snažil nebrát osobně, ale když mu Walter před chvílí řekl, že mu chyběl, nešlo to. Píseň tak skoro přestal vnímat a zaměřil se jen na slova. Na Walterův nejistý hlas, protože on nebyl nijak dobrý zpěvák.