Lovesong

{32}

ɛ Elias ɜ

Elias by nejraději vyhodil svůj telefon z okna. 

Domů dorazil skoro v jednu hodinu ráno. Na příjezdové cestě potkal sanitku, která, jak se později dozvěděl, odvážela Olivera. Když přišel do ložnice a uviděl na zemi kapky krve, málem se rozkřičel na místě.

Chtěli po něm tolik věcí. Přístup tam a tam, heslo a kódy na tohle, podívat se, co chybělo.

Elias vše naťukal do zprávy jednomu muži z ochranky, kterému věřil nejvíc, nasedl zpátky do auta a vyrazil za Oliverem. Pořvávající lidi z jeho týmu, že ho potřebují tady, nechal za sebou.

Takže jeho mobil neustále cinkal. Bezpečnostní systémy, které mu oznamovaly, že právě někdo zadal heslo, jestli to byl on. Zprávy od Harper a dalších lidí z jeho týmu.  Všichni ho spamovali. Kromě Olivera. Proto by ten telefon nejraději vyhodil. 

Když dorazil, Oliver byl při vědomí. Údajně. Elias ho nemohl první vidět, protože byl na příjmu, kde ho ošetřovali a prováděli vyšetření. Elias nemohl jen tak sedět a nedělat nic, proto alespoň zařídil Oliverovi soukromý pokoj, až ho z příjmu budou převážet.

Neměl tušení, co se stalo, jak ani proč. Netušil, v jakém stavu Olivera uvidí. Nebyl si ani jistý, jestli ho zmlátili, to bylo ale to, co předpokládal.

Proklínal se. Když odjížděl na schůzi, měl zakódovat dům jako vždy. Zapnout všechny bezpečnostní systémy. 

On je ale nezapnul. Jediné, co stačilo, bylo znát kód od dveří. Elias neměl vchodové dveře na klíče. A ten někdo ten kód znal. Alarm se spustil u brány, to znamenalo, že se někdo musel pokusit dostat přes ni. Elias si to dokázal představit. Cestou do domu museli plot zdivo nějak přelézt. Cestou zpět zkusili štěstí u brány a spustili alarm. 

Ještě, než Olivera převezli na Eliasem určený pokoj, přijela Harper. "Co sakra dělal Oliver u tebe?" zeptala se jako první. 

Elias byl mimo. Neodpovídal jí.

Povzdechla si. "Nebylo rozumný, jak si utekl. Je to tvůj dům, jsi tam potřeba. Ale tak už to tam nějak zvládnou. Přijel už i Arthur." Arthur byl něco jako správce Eliasova pozemku. Bezpečnostní systémy a kamery znal nejlépe. "Já to nechápu, Eliasi. Co tam dělal Oliver? Proč jsi neměl zapnuté bezpečnostní systémy?"

"Právě proto, že tam byl Oliver," zamumlal. "Kdybych je spustil, byl by tam jak ve vězení."

"A řekneš mi, kde se tam Oliver vzal?"

Zase neodpovídal. 

Harper se podívala na dveře urgentního příjmu. "Nevím, co Oliver u tebe dělal, nevím, proč jsi tak rychle zmizel, aby ses dostal sem. Proč jsi teď tak rozrušený a je ti úplně jedno, že tě právě vykradli. Ale asi mi to dochází."

Elias k ní poprvé vzhlédl. "Dochází ti co?"

Harper se mu podívala přímo do očí. "Máš ho rád, že? Víc jako kamaráda."

Elias stáhl rty do úzké linky. Odvrátil pohled. Do očí se mu nahrnuly slzy, které se snažil mrkáním odehnat. "Nikdo to nesmí vědět," zašeptal. "Neříkej to tvé mámě."

"Já vím," šeptla. "Nevím ale, jestli je tohle celé dobrý nápad."

"Já vím, že není," odpověděl v poklidu Elias. "Naše životy jsou neslučitelný. Ale aspoň tady na tom turné... jsem neuvěřitelně rád, že to absolvoval se mnou právě on."

Harper přikývla. Dlouho nemluvila. Pak se ale opatrně zeptala: "A jen se ti líbí nebo...? Je mezi vámi něco?"

Elias opět s odpovědí váhal, ale přikývl. Z oka mu utekla první slza a Harper ho ihned objala. "Bude v pohodě," zašeptala.