Lovesong

{22}

ɛ Elias ɜ

Elias se musel přiznat, že mu chyběly ty večery strávené s Oliverem v hotelových pokojích, co den, jiný hotel. Chyběly mu hotelové snídaně, které si vždy dával stejné, protože byl na honu za nejlepšími hotelovými palačinkami, čemuž se Oliver vždy smál. A možná mu i trochu chyběly chvíle, kdy se probudil dříve jak Oliver a tiše ho sledoval, jak spí.

Tak jak tuhle celou soutěž na začátku proklínal, teď ji miloval. Nečekal, že by mu dala někoho, kdo mu bude při turné ještě větší oporou než jeho vlastní bratr.

Ty dva týdny před odletem do Evropy se snažil maximálně odpočinout. Čekalo ho dalších dvacet koncertů po dobu dvou měsíců a nemohl si dovolit zase přežívat na hraně jako ty tři týdny v Asii, kde byl rád, když se před koncertem dvě hodinky vyspal. Proto většinu času trávil u rodiny nebo sám doma s občasnými videohovory s Oliverem.

"Já vážně nevím, co ti na to mám říct," zasmál se Oliver. Vypadalo to, že byl někde v supermarketu.

"Na co? Na halloweenský převlek na show ve Vídni nebo na to obarvit se na blond?"

"Na obojí. Zkus se zeptat Harper, ta bude mít jistě jasnější názor."

"Jo," odfrkl si Elias. "Nahned mi to zakáže."

"Právě proto," odpověděl Oliver.

"Myslíš ale, že by mi blond slušela?" zeptal se ho a převalil se na sedačce do už tak sto padesáté pozice.

Oliver vypadal zaujatě, jako by něco četl. Pak spokojeně sebral plechovku kukuřice a začal se opět věnovat Eliasovi. "Já ti nevím. Jako asi jo, ale tmavá mi prostě k tobě sedne více. Jde ti k očím, vyřazuje z tebe taková tajemná energie."

To Eliase pobavilo. "Fakt?"

Oliver pokrčil rameny. "Co já vím."

"Ty jsi fakt rádce nad zlato," protočil očima Elias.

Oliver se viditelně zastavil a v další sekundě hodil telefon i s Eliasem do kapsy. "Hele, tohle není zrovna pěkný výhled."

Pak Oliver promluvil, ale na Eliase to rozhodně nebylo. "Ahoj, Pheobe." Dostalo se mu odpovědi dívčím hlasem. Elias se prostě musel rozesmát.

"Jak se máš?" zeptala se ho Pheobe. "Jaké je turné?"

"No, jak se ti líbí turné se mnou?" zeptal se i Elias, plně vědom toho, že ho Oliver musí ve sluchátkách slyšet. 

"Je to fajn," odpověděl Oliver. "Docela náročné."

"Fakt?" uslyšel Elias Pheobe.

"Jo, uhm," začal Oliver, ale na chvíli se zastavil. "Já... fotím pro Eliase. Fotky z koncertů a tak. Po celé turné."

"Oh? Tak to musíš být asi dobře placený?" zasmála se. Elias tu konverzaci Oliverovi vůbec nezáviděl, protože i když měl výhled jen na Oliverovu kapsu, bylo mu jasné, jak trapné to bylo. 

"Ale ujde to," odpověděl Oliver.

Elias se v tu chvíli urazil. "Ujde to? Jako promiň, ale myslím, že ti platím víc než jakýkoliv-"

"Takže asi trávíš s Eliasem hodně času, co?" pokračovala Pheobe. "Wow. Musí to být hustý."

"Vytáhni mě z tý kapsy," zavrčel Elias.

"Mlč," vyhrkl Oliver a Elias slyšel, jak Pheobe zalapala po dechu. Oliver se jí hned začal omlouvat. "Ne, ne, to nebylo na tebe, promiň." Eliasovi se najednou naskytl pohled na supermarket a následně na Pheobe, jak jí Oliver telefon ukázal. "Volám si právě s Eliasem."