Lovesong

{21}

ɛ Oliver ɜ

Když se nejkratší část turné, ta asijská, blížila ke konci, všechno bylo jinak. Tak to alespoň Oliverovi připadalo.

Elias už nebyl jen někdo, s kým Oliver udržoval zdvořilé konverzace. Poslední týden se totiž scházeli na pokojích, vždy pozdě v noci po koncertě, nejprve řešili Eliasův stav a když se to zlepšil, procházeli spolu Oliverovy fotky z právě skončeného koncertu a povídali si o všem možném.

Tolik toho o něm už věděl. Tolik věcí, kterých by někdo jiný mohl zneužít, a tak se divil, že mu to vůbec řekl. "Měl jsi pravdu," řekl mu jeden večer Elias, když odcházel k sobě na pokoj. "Není tak nemožný si najít kamarády, i když už jsem slavný."

Oliver se cítil zvláštně. Ani ve snu by ho nenapadlo, že se z Eliase na tomto turné stane jeden z jeho nejlepších kamarádů. Hodně si rozuměli, bavili se spolu. Jinak to nazvat nemohl.

"Můžu mít otázku?" zeptal se ho Oliver přesně tři dny před tím, než se měli vrátit do Ameriky. Než měla nastat další dvou týdenní pauza před tím, než vyrazí do Evropy.

Leželi u Olivera na pokoji. Byly dvě hodiny ráno a dívali se na film. Elias spokojeně chroupal chipsy, které Oliver rozbalil, po tom, co se málem zhroutil z toho, jak podělal koncert (což Oliverovi tak nepřipadalo). "Jasně," odpověděl s plnou pusou.

"Jen jsem si říkal... Víš že máme přílet domů ve tři ráno. A já nejsem z Los Angeles, jsem tři hodiny jízdy od tama-"

"Jo," odpověděl Elias bez toho, aby Oliver vůbec nějakou otázku položil.

"Co jo?"

"Můžeš přespat u mě, není problém."

Oliver se zasmál. "To jsem se zeptat nechtěl. Spíš jestli nemáš v záloze někoho, kdo by mě mohl hodit domů."

Elias spustil pohled od filmu a podíval se na Olivera. "Vážně se chceš po několika hodinovém letu ještě plahočit tři hodiny v autě?" zeptal se ho. "Neřeš to. Přespíš nejprve u mě a další den už ti někoho seženu, aby tě zavezl."

Byli přátelé. Přesto Oliverovi nedala spát ta myšlenka, že je Elias slavný. Že by neměl u něj jen tak přespávat, jako by snad byl Elias něco víc.

"Díky," zamumlal tedy nakonec a nechal to být. Místo toho začal přemýšlet akorát tak nad tím, jak asi Eliasův dům vypadá. Byl si jistý, že na Googlu by ho našel, ale to ho samozřejmě nikdy dřív nenapadlo hledat.

Elias mu nabídl brambůrky. Oliver jen zavrtěl hlavou. Jelikož stejně nedával pozor a nevěděl tedy, o čem film je, v jednu chvíli se zvedl se slovy, že si dá rychlou sprchu. Elias nejprve začal šílet, že hned vypadne na svůj pokoj, ale Oliver ho ujistil, že dodívat se klidně může u něj. Když pak o patnáct minut později vyšel spokojený z toho, jak čistě se cítil, pohled mu spadl na postel. Elias usnul.

Nebyla to novinka. Už párkrát usnuli u toho druhého na pokoji, a tak mu Oliver v klidu vzal balíček brambůrků vedle něj a odložil ho na stůl. Pak se k Eliasovi vrátil.

"Hej," sykl na něj jemně. "Nadzvedni se trochu."

Elias zakňučel, ale poslechl ho. Oliver tak vystrčil peřinu z pod jeho těla a následně ho přikryl. "Dobrou," šeptl pobaveně, i když věděl, že odpověď od něj nedostane.

Nikdy by ho ani nenapadlo Eliase probudit, aby šel zpátky na svůj pokoj, protože tenhle kluk měl opravdu rozhozený spánkový režim. Kdyby se tak vydal zpátky, Oliver by se vsadil, že znovu by už neusnul. A tak byl rád, když Elias usnul, i když to bylo u něj v posteli, kterou skoro ze tří čtvrtin zabíral.