Lovesong

{23}

ɛ Oliver ɜ

Elias napsal písničku. A Oliver si byl jistý, že našel inspiraci v něm. 

Před Eliasem nic najevo nedával. Už když za ním totiž přišel, vypadal, že opravdu váhá, jestli mu má svůj nejnovější výkon pustit. Jenže Oliver nezapomněl na jejich konverzaci o tom, jak si kvůli slávě nemůže Elias najít pravé přátele. A na to přesně v písničce narážel. 

"Tahle je fakt dobrá" řekl Oliver, když píseň skončila. I když už proti Eliasovi nic neměl, stále se mu nelíbily nějaké je ho písničky, to nikdo změnit ani nemohl. Ale takhle se mu upřímně opravdu líbila. 

"Chtělo by to ale název," zamyslel se Elias.

"Tak s tím za mnou nechoď," uchechtl se. "Nic kreativního ti fakt nevymyslím."

Elias už otevřel pusu, že mu odpoví, když se u nich objevila Harper. Byli právě v letadle - Oliverovi se opět poštěstilo letět v lepší třídě - a Elias opět seděl namáčknutý na Olivěrově sedadle a ve sluchátcích mu píseň pouštěl. Když si Harper všiml, zaklapl počítač.

Protočila očima. "Že mě ani nepřekvapuje, že jsem tě nenašla na svém místě, ale spíše tady," podívala se na Eliase. Oliver nevěděl proč, ale zdálo se mu, že od té doby, co se sblížil s Eliasem, Harper se k němu nechovala tak jako dříve. Byla více odtažitá a profesionální. Vyhýbala se očnímu kontaktu a nemluvila s ním, dokud opravdu nemusela. 

"Chtěl jsem jen Oliverovi něco ukázat," odpověděl Elias. "Co potřebuješ?"

"Potřebovala bych s tebou o něčem mluvit," řekla mu. "Sama."

Elias si povzdechl a postavil se. Ještě, než odešel, otočil se na Oliver a ukázal na něj prstem. "Přemýšlej o názvu."

Neviděl Eliase zbytek letu. Měl výhled na jeho místo, ale nevrátil se ani jednou za těch dalších pět hodin, co letěli. n to neviděl jako dobré znamení. Určitě si Elias od svého týmu jen vyslýchal, jaký je jeho plán na evropské turné - rozhovory, focení,  promo akce a samozřejmě zvukové zkoušky a koncerty. 

Oliver byl alespoň rád, že Elias vypadal opravdu odpočatě. Jen doufal, že to opravdu tak i vydrží, aby to nedopadlo tak, jako v Asii. Ne, že by mu vadilo být s ním každý večer, aby mu pomohl, když měl těžké chvíle, ale bez nich by se určitě Elias cítil lépe. 

"Co jste tak dlouho řešili?" zeptal se Eliase, jakmile se opět sešli před letadlem. Elias se na něj omluvně podíval.

"Promiň. Nemůžu ti to říct."

Oliver se zamračil. Elias mu říkal poslední dobou vše, i když je pravda, že za celé turné zatím neplánovi nic, co bude po turné. To začali až teď a Elias ani Harper mu nikdy nechtěli říct. 

Na jednu stranu to ale i chápal. Smlouvu měl do konce turné, pak se jejich cesty rozdělí. Nemohl se promenádovat doma s tím, že ví veškeré Eliasovy plány.

I když... on se je později dozvěděl. Když o pár týdnů později totiž leželi společně v posteli v objetí, Elias před ním netajil už vůbec nic. To ale byla pohádka na později. 

Teď si hrál na uraženého. Dokud mohl. 

"Byl jsi někdy v Londýně?" zeptal se ho Elias, když dojeli na hotel a nastoupili do výtahu, aby se dostali do svých pokojů.

"Jo, když mi bylo tak čtrnáct? Byli jsme tu s rodiči na dovolené."

"Sakra," ulevil si Elias a Oliver se na něj překvapeně podíval. "Chtěl jsem ti ukázat Londýn. V Paříži jsi někdy byl?"