Lovesong

{20}

ɛ Elias ɜ

Elias ty další dva koncerty v Tokiu nebyl svůj. Cítil to.

Neustále byl unavený, protože stále měl svůj spánkový režim úplně rozhozený. Znovu najel do režimu rozhovorů, zkoušek, zvukovek a koncertů, což mu nedávalo čas ani myslet sám na sebe.

Po druhém koncertu mu přišly fotky, které před dvěma dny fotil. Byla skoro jedna hodina ráno a ráno měli přejíždět do Osaky, přesto se zvedl a vydal se k Harper na pokoj. Chtěl se na ty fotky podívat s někým.

Když k jejímu pokoji došel, sotva otevřela, všiml si Olivera sedícího na její posteli s počítačem a foťákem. "Co se tu děje?" zeptal se.

Oliver po zaslechnutí jeho hlasu zvedl pohled a s lehkým úsměvem mu mávnul na pozdrav.

"Dáváme dohromady fotky. Děje se něco?" zeptala se starostlivě.

Upřímně? Hodně se toho děje. "Ne." Zvedl ruku s počítačem. "Přišly mi fotky z předvčerejška, tak jsem si říkal, že bychom na to mohli kouknout spolu."

Oliver v tu chvíli zaklapnul svůj počítač a vzal si foťák. "To vás nebudu rušit," zamumlal urychleně.

"Však zůstaň, můžeš kouknout s námi," snažil se ho zastavit Elias, ale Oliver zavrtěl hlavou.

"Už jsme stejně hotoví. Za pár hodin vstáváme a přejíždíme jinam, půjdu si lehnout," odpověděl.

Harper si povzdechla. "To má pravdu, Eliasi. Co kdybychom zítra jeli ve tvým busu a koukneme na to ráno?"

Elias zklamaně sklopil ruku i s počítačem. "Jo, jasně. Promiň. To by šlo, tak zítra ráno? Vlastně dneska."

Harper se zasmála. "Jo. Dobrou noc, kluci," rozloučila se s nimi a v dalším okamžiku už stál před zavřenými dveřmi i s Oliverem, který se kupodivu nedal k odchodu, i když měl pokoj jen o troje dveře vedle.

"Tys už je viděl?" zeptal se ho Oliver a kývnul na počítač v Eliasově ruce.

Zavrtěl hlavou. Víc toho neřekl.

"Jsi v pohodě?" pokračoval další otázkou.

"Jen unavený. Nemůžu spát," odpověděl. Oliverovi určitě už totiž došlo, že si stále nebyl schopný zvyknout na posun času.

Oliver uhnul pohledem. "Uhm, nevím, jestli to k něčemu bude, ale koupil jsem si čaj na podporu spánku. Nějaký prášky by mi asi jen tak neprodali. Tak jestli chceš..."

Elias rychle zvážil své možnosti, kterých nebylo mnoho. Kdyby se teď vrátil do svého pokoje, stejně by ještě bděl kdo ví jak dlouho. Mohl alespoň vyzkoušet ten čaj, i když moc tomu také nevěřil. "Tak jo," kývnul nakonec.

Oliver mu hlavou naznačil, ať jde s ním. Jeho pokoj byl už perfektně uklizen a všechny věci měl sbaleny na ráno kromě malé hromádky oblečení s ručníkem, což měl nejspíše připraveno na spaní. 

"Sedni si, uvařím ho," pobídl Eliase, ale ten zůstal stát.

"Ne, nebudu tě otravovat. Klidně si ho uvařím sám na pokoji, musíš být už unavený."

Oliver byl už ale u pultíku, kde byl kávovar i varná konvice se čtyřmi hrníčky a čtyřmi skleničkami. Dva hrnky vzal, ignoroval hotelové čaje a vzal krabičku, kterou si očividně sám koupil. "Jsem na tom stejně, taky si jeden dám. Můžeme kouknout na ty fotky. Vypadal jsi zklamaně, když tě Harper odmítla," uchechtl se.

"Ale pak na ně budeme koukat ráno s Harper, i když jsme je už viděli," podotkl Elias.

"Oh," vydal ze sebe Oliver. "Myslel jsem že mluvíte jenom o vás dvou. Že na to budete koukat v buse."