Lovesong

{13}

ɛ Oliver ɜ

Oliver nebýval často nemocný a když už ano, stejně se mu nikdy nedostalo takové péče, jako teď, když jen snědl špatný oběd.

Ráno ho Elias jemně probudil po několika hodinovém spánku, který Oliver upřímně i potřeboval. Když ale za Eliasem uviděl hodiny na zdi, lekl se. "Vždyť jsme měli před hodinou odjíždět!" vykřikl.

Elias se usmál. "Však odjeli všichni kromě mého autobusu a pár lidí. O to se neboj," odpověděl a pak se narovnal. Za ním se objevil pro Olivera cizí člověk. Elias se k němu otočil.

"Zvracel dohromady asi čtyřikrát," řekl Elias muži. "Měl taky nejspíš teplotu..." A mluvil dále. Popsal skoro do detailu Oliverovu celou noc. Až v tu chvíli si Oliver uvědomil, že se mu to vlastně nezdálo a Elias opravdu zůstal u něj na pokoji přes noc. 

Když se opět probudil ze svých myšlenek, Elias odstupoval od postele aby muž, nejspíše Eliasův zdravotník, mohl projít. Málem viditelně protočil očima, než se na Eliase podíval. "Jsem v pohodě," oznámil mu, zatímco ignoroval zdravotníka, který mu už cpal teploměr pod paži. 

"To se uvidí," prohodil Elias. "Jestli ti stále bude špatně, necháme tady jedno auto, aby s tebou přijelo za námi třeba až zítra. Jestli budeš v pohodě, pojedeš s námi busem."

A samozřejmě, že Oliver v pořádku byl. Nebylo mu stále úplně nejlíp a dále raději jedl jen suché pečivo, ale zdravotník usoudil (nečekaně), že je Oliver schopný přejezdu. Proto se o hodinu později nacházel s Eliasem i tím samým zdravotníkem u něm v autobuse.

Dozvěděl se, že Elias si téměř vydupal, aby Oliver mohl déle spát a on s jeho autobusem mohli vyjet o dvě hodiny později. Těsně před tím, než vyjeli, nastoupila do autobusu Harper.

"Doufám, že to máš opravdu jen z jídla a nejsi nemocný. Protože jestli to Elias od tebe chytne a my budeme rušit půlku koncertů, tak si mě nepřej," oznámila mu zamračeně. Pak se otočila na Eliase. "A ty se opovaž ještě někdy ležet se zvracejícím člověkem v jedné posteli uprostřed turné."

"To je docela specifický," zamumlal Elias, zatímco se snažil se nerozesmát. 

Oliver ležel na sedačce pod dekou, kde mu to Elias nakázal, a Harper se posadila tak, že mu málem zasedla nohy. "Ty," ukázala na Eliase, "na druhou stranu autobusu. Hned."

Elias se zamračil. "A ty se nakazit snad můžeš?" zeptal se, zatímco k ní kývnul. Seděla od Olivera pár centimetrů.

"Třeba když budu blíž, půjdou ty bakterie na mě a ne na tebe. Já nejsem ten kritický článek turné, víš." Oliver se divil, že na něj nevyplázla jazyk.

Elias se ale ještě hlouběji zavrtal do svého místa z druhé strany Olivera, i když seděl o něco dál. "Jestli je to nakažlivý, stejně mě už nic nespasí."

Harper vydala ze sebe zvuk falešného breku. "Za tohle mě neplatí dostatečně."

"Já tě platím," odvětil Elias.

"No právě."

Oliver jen seděl a s lehkým úsměvem na rtech je poslouchal. Překvapilo ho, jak uvolněně se cítil. Jak už znal Eliase i Harper natolik, aby kolem nich nepociťoval ten divný pocit, že tam nepatří, i když opravdu nepatřil.

Autobus do deseti minut po tom, co Harper nastoupila, vyjel směr další město. Tentokrát Oliver ani nevěděl, kam jedou, protože se ani nepodíval, když mu bylo špatně. Jedině věděl, že za necelé tři týdny (po týdenní pauze) je čekala Asie. Tam se těšil neuvěřitelně.