Lovesong

{1}

ɛ Oliver ɜ

Oliver měl přítelkyni. Měl. To bylo to důležité slovo. 

Oliver také měl nejlepšího kamaráda. Také ale jen měl. Protože byl by nejspíš blázen, kdyby se nadále bavil s člověkem, se kterým ho jeho přítelkyně podvedla. 

Věc se měla takto. Oliver byl vždy převážně milý kluk, pokud jste ho vyloženě nenaštvali. Jenže od té doby, co se Andre a Pheobe spolu vyspali, byl k nepoznání. Nevěděl, jestli je to smutek, zlost nebo něco jiného, ale zkrátka by potřeboval zmizet nejlépe na druhou půlku planety a začít tam nový život. Tady byl pro něj moc ponižující. 

A tak když uviděl soutěž o možnost cestovat na turné se zpěvákem jménem Elias, zkusil to. Věděl, že nemá šanci vyhrát, protože byl to jeden z nejoblíbenějších zpěváků současnosti a fanoušků měl milion, ale přece jen doufal. Doufal, že vyhraje, aby mu dal přes hubu.

Proč? Protože Pheobe na něm byla závislá. Protože Andre ho měl taky rád. Protože když se o nich dozvěděl, první písnička, kterou pak uslyšel v rádiu svého auta, jakmile odjížděl od nich, byla od něj. Protože když se vrátil k sobě do pokoje, strhl na nástěnce ten malý plakát, který mu tam nedávno Pheobe pověsila.

A možná se do té soutěže zapojil dva dny předtím, než se o Pheobe dozvěděl, aby zvýšil její šanci na výhru. Kdyby totiž vyhrál, už by to nějak vymyslel, aby místo něj jela ona. Teď ale bylo všechno jinak.

Pokaždé, když Eliase viděl, připomnělo mu to vše, co se stalo.

Jeho důvody, proč by chtěl vyhrát, se tedy změnily. Chtěl vyhrát, aby s ním mohl cestovat, pak ho praštit někde v Thajsku, aby si ulevil, a zmizet v ulicích Bankoku, kde by už zůstal navždy.

Plán to byl dobrý.

"Představ si, že bys vyhrál," uchechtla se Tazia, neboli snad ten jediný člověk, kterého mohl Oliver považovat ještě za kamaráda. "Tolik lidí, co ho milují, a vyhrál bys to zrovna ty, protože chceš zadarmo cestovat."

To byla taky pravda. Oliver miloval cestování a s Andrem už toho viděli opravdu hodně. 

"Být ještě s Pheobe, mohl bych jí tu výhru darovat," zamumlal.

Anastasia protočila očima. "Nech tu krávu už být," povzdechla si. Nikdy moc Pheobe nemusela, ovšem teď se to ještě znásobilo. 

Oliver na ni koukl. "Tvůj názor je až moc zainteresovaný, ty totiž nesnášíš všechny."

"Tebe mám docela ráda."

"Ještě, aby ne."

Usrkl si kávy. Byli v kavárně, u které měli jistotu, že se tam Pheobe ani Andrew neobjeví. Byla to totiž kavárna, kde Tazia pracovala, což znamenalo, že byla tak trochu až moc emo. Tazia sama o sobě měla černé dlouhé vlasy, často nosila výrazné make-upy a její šatník byl z devadesáti procent černý. Zbylých deset procent zkrátka nenosila.

Zrovna když Ollie přelétl pohledem k televizi, objevil se tam on. Hlasitě zakňučel.

"Co je?" zeptala se ho Tazia. Otočila se, aby na televizi s hudebním programem viděla a ušklíbla se. "Promiň, platíme si jen tenhle jeden program a každý den ve tři dávají novinky ze světa."

"Nemůžeš to vypnout úplně?"

"Nejsi tady sám, Ollie."

"Vsadím se, že ostatním se to taky nelíbí."