Lovesong

{19}

ɛ Oliver ɜ

"Jaké je Tokio?" zeptala se Tazia. Byla to její první otázka po tom, co jí Oliver zvedl telefon.

"V noci dobrý," odpověděl upřímně. "Tak se nemůžu vzpamatovat z časového posunu, že přes den spím a v noci vyrážím do ulic."

Tazia se odmlčela, nejspíš aby se podívala na hodiny. "Takže tě ruším od spánku?" zeptala se. V Japonsku bylo právě devět hodin ráno, což znamenalo, že Tazia musela mít tak čtyři hodiny odpoledne předešlého dne, ale jistý si nebyl.  

"Ne, měli jsme dva dny na to, abychom se vzpamatovali. Zítra je první koncert, dneska má Elias focení pro nějaký japonský časopis. Vogue? Mají v Japonsku Vogue?" zeptal se s nakrčeným obočím.

"Ptáš se mě?" uchechtla se Tazia. "Co já vím. Takže jdeš taky, jo?"

"Jo, Elias mi to nabídl. Jsem jeho fotograf, třeba se tam něco přiučím," zasmál se krátce. Byl stále na hotelovém pokoji, Taziu měl na reproduktor a rychle se balil. Už teď věděl, že bude mít zpoždění.

"Ou, to je ale dobrý. Tak já tě nebudu rušit. Napiš mi, kdy si budeme moct v klidu zavolat, chci vědět všechno! Co jsi třeba z Tokia už viděl?"

"Uhm," zadrhl se Oliver. "Viděli jsme císařské zahrady a palác. A dvě restaurace. Tím to tak trochu končí." Styděl se. Byl ve státě s tak bohatou kulturou a zatím stačil objevit jen jídlo.

"Stačili?" zeptala se zmateně Tazia. "Ty a kdo?"

"Elias," zamumlal.

"Cože?"

"Elias," odpověděl hlasitě. Tazia se rozesmála.

"Takže po nocích drandíš ulice Tokia se světoznámou hvězdou, kterou ani nemáš rád? Wow."

"Jsme kamarádi," pokrčil rameny Oliver. "Je dost v pohodě. Neříkám ti úplně vše, co se děje, ale věř mi, že ta nenávist je už pryč. Byla to blbost. Vždyť za nic nemohl."

"Ještě než tě nechám se v klidu připravovat, Pheobe přišla ke mně do kavárny. Snažila se mě vyptávat na Eliase. A na tebe s Eliasem. Málem nerozdýchala, když jsem jí řekla, že jsi jeho fotograf. První prohlásila, že bych si měla uvědomit, že život není fanfikce, že tohle mi opravdu neuvěří," uchechtla se Tazia. "Vážně jsem z ní nemohla."

Oliver se musel zasmát. "Asi to zní jak nějaká fanfikce, co?"

"Docela jo," uznala. "Ale myslím, že v tvém případě trochu nereálná."

"Protože jsem ho nenáviděl?"

"Protože je kluk, Olivere."

Oliver se jako první zasmál. Tazia byla jeho nejlepší kamarádka, ale v tomhle směru byl trochu jako Elias. Nevěděla, že se mu líbí i kluci, protože když si to už stoprocentně přiznal, začal chodit s Pheobe. Pheobe to samozřejmě taky neřekl, protože se bál, že by se s ním rozešla. A cítil by se blbě, kdyby to jeho kamarádka věděla a přítelkyně ne, proto se rozhodl to tajit. Měl šťastný vztah s holkou, tak co na tom záleželo? Nebyl ani ten typ, co by o sobě mluvil, dokud se ho někdo na něco nezeptal. Byl by klidně schopný si najít kluka a i s ním přijít k Tazii do kavárny bez toho, aby jí dříve nějak varoval. Nepřišlo mu důležité na to lidi připravovat.

Přešel k telefonu, který měl hozený na posteli, a dřepl si k němu. "Víš, je tady něco, co jsem ti neřekl, protože jsem byl šťastně zadaný s holkou, a tak mi na tom nezáleželo-"

"Chceš mi říct, že by ta fanfikce klidně mohla být reálná?" zeptala se. V jejím hlase neslyšel žádný šok nebo zděšení, což bylo jen dobře.