Lovesong

{10}

ɛ Elias ɜ

Eliasův volný den začal sklenkou vína.

A možná i druhou. Třetí.

Probudil se v deset hodin po devíti hodinovém spánku a byl spokojený. Zapomněl na včerejší nevydařený koncert i Dylanův výbuch.

Nezapomněl ale na příjemné setkání s Oliverem o půlnoci u bazénu. A trochu si nadával. Neměl by se s Oliverem tak kamarádíčkovat, už jen proto, za jakých podmínek s nimi Oliver cestoval. Měl by si zachovat ten profesionální postoj.

Ale nemohl si pomoct. Byl naštvaný na svého bratra a potřeboval někoho, s kým se může na turné pobavit o něčem jiném, než o práci. Potřeboval kamarád.

A ten kluk, který ho vlastně z počátku neměl rád (Elias doufal, že to už byla minulost), byl jeho obětí.

Takže po třech sklenkách vína vyšel na chodbu. U dveří stál jeden muž z ochranky, protože na internetu byla zveřejněna informace, na kterém hotelu je Elias ubytovaný. Takže jistota byla jistota.

"Nevíte, kde má pokoj Oliver?" zeptal se. "Ten výherce soutěže?"

"Pokud se nemýlím, je to číslo sto šedesát jedna," odpověděl stroze.

"Tak jdu tam," oznámil mu Elias. Málem v tu chvíli zakopnul o vlastní nohy, ale dobře to uhrál. Kdyby jeho ochranka viděla, že je opilejší, než by se jim zdálo za vhodné, nepustili by ho ani na metr.

U Oliverova pokoje se zastavil. Zaťukal na dveře. Ospalý Oliver otevřel celkem rychle. "Co je?" zeptal se zmateně, když uviděl Eliase s ochrankou za ním.

Strčil do něj a vetřel se mu do pokoje. Oliver se v tu chvíli pořádně probudil, protože musel klopýtat dozadu, aby se vůbec udržel na nohách. "Co je?" zeptal se podruhé.

Elias přešel k oknu a usmál se, když výhled uviděl. "Jdeme objevovat město."

"Máš na sobě doslova jen pyžamo," okomentoval Oliver jeho outfit.

Elias si odrfkl. "To není pyžamo. Jenom ten vrchní díl stál více než celý tenhle pobyt v tomhle hotelu."

"Jsi opilý," konstatoval Oliver.

"Nejsem," neváhal Elias. Jen se chci jít projít a nechci jít sám."

"Stejně nám bude dělat společnost tvá ochranka. Klidně můžeš jít beze mě."

Elias se ušklíbl. "Právě že nebude. Máš na půjčení nějakou mikinu s kapucí a sluneční brýle? To jsem tak trochu zapomněl."

Oliverovi pomalu docházelo, co tím myslel. A rozesmál se. "Tvá ochranka doslova stojí před dveřmi," zasyčel tiše. "Nikam tě bez nich nepustí."

Elias kývl k oknu. "Ještě, že máš okno v prvním patře, že?"

Oliver začal vrtět hlavou. "Ty ses zbláznil. Kolik jsi toho vypil?"

Elias přešel k Oliverově skříni a popadl první mikinu, kterou uviděl. Přetáhl si ji přes hlavu, kapuci si nesundával a ještě mu ze stolu sebral sluneční brýle. "Samozřejmě, že si dělám srandu," vydechl Elias. 

Oliver si viditelně oddechl.

"To je až plán B. Nejprve se pokusím týpka venku přesvědčit."

Oliver opět vytřeštil oči. 

Elias popadl kliku a opět se objevil tváří v tvář své ochrance. "Jde poznat, že jsem to já?" zeptal se ho a otočil se kolem dokola. "Co mám udělat proto, abychom mohli jít s Oliverem objevovat město bez ochranky?"