Lovesong

{15}

ɛ Oliver ɜ

Oliver fotil zadarmo do konce turné po Spojených státech a ulehčil tak práci Harper. Dva dny před odletem do Asie mu přišel mail se smlouvou, že může být zaměstnán oficiálně jako fotograf po zbytek turné. 

"Situace se změnila," řekla mu Harper, když jí zavolal. "Od začátku nejsi úplně brán jako výherce soutěže, to sis asi všiml. Teď dokonce můžeš pro Eliase pracovat."

Nemohl to odmítnout. Neměl jiný příjem a poslední dva měsíce, které na turné strávil, financoval ze svých našetřených peněz. Hotely jídlo v nich měl zaplacené, ale cokoliv jiného si chtěl koupit, musel sáhnout do kapsy.

A tak na asijské turné odjížděl jako fotograf. S technikou, která nebyla jeho, ale Harper. Za Eliasovy peníze. Bylo to složité.

Zpátky ale v čase. Protože před koncem americké části turné se toho stalo ještě mnohem víc. 

Oliver fotil. Harper měla více času na své další povinnosti. Elias byl opět vyčerpaný, protože po nocích pracoval s tím Walterem na písničce. Tu dokončili pár dní před koncem.

Byl to předposlední koncert. Oliver běhal s fotoaparátem po aréně a na konci koncertu se vydal do zákulisí, aby si Elias vybral fotky, které se mu líbí nejvíc, aby je Oliver mohl upravit. Tak to přesně dělali posledních pár koncertů. 

"Tyhle čtyři," promluvil Elias po dlouhých minutách, co si fotky prohlížel. "Označil jsem je." Vrátil Oliverovi jeho telefon. Normálně se v tuhle chvíli Oliver sebral a odešel, ale Elias ho ještě zastavil.

"Pokoj dvacet čtyři. Až ti napíšu, že jsem dojel na hotel, přijď za mnou, chtěl bych ti něco pustit," řekl mu.

Oliver se na něj překvapeně podíval. "Mně?"

Překvapilo ho to. Od té doby, co se k nim přidal Walter, bylo všechno tak nějak jiné. Osobně se Oliver setkával s Eliasem jen tehdy, když mu šel právě po koncertě ukázat fotky. Navíc, několikrát viděl Eliase vyčerpaného, jednou ho viděl se složit úplně, a tak věděl, že tentokrát nebyl jen unavený. Když si vše spojil ještě s Eliasovou reakcí, když mu Walter zavolal, že se k nim na tunré přidá... něco tady nehrálo. Elias nebyl úplně svůj. 

Nebyla to ale jeho věc. A tak zkrátka na hotelu jen upravil fotky, poslal je Eliasovi a jako odpověď se mu dostalo, že už může přijít.

Nevěděl proč, ale znervózněl. Přesto se ale oblékl a vydal se o dvě patra výš k Eliasovu pokoji. Sám měl pokoj v šestém patře a když uviděl, že je výtah v přízemí, raději se vydal po schodech, než že by na něj čekal. 

Což byla chyba. Nevěděl, že tímto malým rozhodnutím uvidí něco, co by neměl.

Ten den totiž Walter i odjížděl. Písnička byla hotová a byl to známý producent, nespolupracoval jen s Eliasem. Harper mu říkala, že se od nich oddělí.

Oliver nechtěně, necíleně šel jako myš. Schody byly kryty kobercem, který tlumil jeho kroky. Eliasův pokoj byl hned první v chodbě od výtahu nebo schodů.

Takže sotva uviděl, ještě na schodech, do chody, uviděl také Waltera před Eliasovými dveřmi, jak na ně ťuká. 

Oliver se zastavil. Elias dveře otevřel. "Přišel jsem se rozloučit," uslyšel Walterův hlas. Neslyšel, co Elias řekl, slyšel jen Walterovu odpověď. "Nepůjdu dovnitř, čeká mě už dole taxi. Ale nemohl jsem odejít bez rozloučení."

Uviděl, jak se Elias opřel o rám dveří. Nevypadal vůbec rád, že Waltera vidí.

Oliver se otočil, připraven odejít. Nechtěl je rušit, nechtěl slyšet cizí konverzace, nechtěl se plížit. Jenže tentokrát uslyšel, co Elias řekl, i když už byl na odchodu. "Kamery, Waltere. Jedna zrovna nad námi. Když nechceš jít dovnitř, žádnou pusu na rozloučenou neočekávej. Ani objetí."