Lovesong

{24}

ɛ Elias ɜ

"Natočíme dokument."

Elias překvapeně vzhlédl od párátka, se kterým si v restauraci hrál. "Cože natočíme?"

"Dokument," odpověděla Harper spokojeně. 

Oliver vedle něj nasadil úplně stejný překvapený výraz.

"Bude to trvat," pokračovala Harper, jako by si jejich obličejů nevšimla, "ale jestli chceme, aby byl perfektní, musíme začít hned." Podívala se na Olivera. "Foť ho při oficiálních akcích jak můžeš, klidně i natáčej. A klidně i v osobním životě ve chvílích, kdy ti to Elias dovolí. To se bude hodit taky, ale samozřejmě nechceme, aby ti to nějak kazilo soukromí a tvůj volný čas," obrátila se zpět na Eliase. 

"Máme materiály skoro od počátku tvé kariéry, hodně se ale zaměříme na současnost. Tak se nediv, když se kolem tebe bude objevovat více objektivů," vysvětlila. Pak znovu ukázala na Olivera. "Ale hodně vsázím na tebe. Jsi s Eliasem hodně."

"Jo, ale v jeho volném čase," řekl Oliver. Vypadalo to, jako by toho hned zalitoval. Elias se uchechtl. 

Harper tím zaskočil. Povzdechla si. "Prostě ho foť," odbyla ho. 

Když pak z hotelové restaurace odcházeli a stoupli si do výtahu, Oliver vytáhl telefon, namířil ho na Eliase a ozval se zvuk toho, jak pořídil fotku. "Huh?"

Oliver se spokojeně na telefon usmál a pak si ho strčil zpátky do kapsy. "Mám tě fotit."

"Tohle je ale můj volný čas. Nemáš mé povolení," namítl.

Oliver se krátce zasmál. "Srazíš mi o cent plat? To už budeme na dvou centech."

Výtah zastavil v patře, kde měli oba pokoje. Společně vystoupili, ale Oliverův pokoj byl hned u výtahu, a tak se zastavil, aby našel kartu pro odemknutí. Elias pokračoval v chůzi ke svému pokoji, ale ještě se na Olivera otočil. "Večer si vezmi foťák. To budeš mít mé povolení."

Večerní procházky městy byly už takovou jejich tradicí. To už Elias totiž žádnou práci neměl, v ulicích nebylo tolik lidí a měli klid. Poprvé se tak byli projít v Paříži - bylo deset hodin večer a oni teprve vycházeli z hotelu. 

Dnes je čekala Vídeň. Za dva dny Praha a pak Varšava. 

Měli ještě pár hodin čas, a tak si dal Elias na pokoji sprchu a dal si hodinového šlofíka. Pak se převlékl do přijatelnějšího oblečení, na hlavu si dal kšiltovku a přehodil přes sebe bundu o tři velikosti větší a byl připravený vyrazit.

Měl ale ještě patnáct minut. Záměrně ale vyšel o čtvrt hodiny dřív. Prošel kolem Oliverových dveří, sjel výtahem dolů, vyšel z hotelu a přešel silnici - přímo do kavárny, která zavírala naštěstí až v jedenáct. .

Objednal si dvě kávy s sebou, dal obsluze velkorysé dýško a vydal se zase zpátky. Když vyšel z výtahu v jejich patře, Oliver právě vycházel ven ze svého pokoje. Překvapeně se na Eliase podíval. "Kdes byl?"

Elias k němu natáhl ruku s kávou. "Pro kafe. Ať neusneme."

Oliverovi se přímo rozzářily oči. "Ty jo a já se tě plánoval přímo zeptat, jestli se někam nestavíme. Mám chuť na kávu jak blázen, díky." Přebral si od něj kelímek, usrkl si a pak se zeptal: "Kolik ti dlužím?"

Elias se musel zasmát. "Nula nula nic." Otočil se na patě a opět se vydal k výtahu.

Vyšli z hotelu, vydali se do ulic a Oliver započal konverzaci. Pro Eliase však ne nijak příjemně. "Co Walter? Ozval se ti?"