Lovesong

{16}

ɛ Elias ɜ

Když Elias seděl v autě, které ho vezlo z letiště domů, cítil se divně.

Oliver byl tím jediným člověkem, kromě jeho bratra a Waltera (a Dylana, ale na to Elias raději nemyslel), který věděl o jeho sexualitě. 

S Walterem to ten samý den nadobro ukončil, i když při jejich první konverzaci na turné se domluvili, že to nadobro ukončí už tehdy.

Nepovedlo se. Stačil jeden večer společné práce se skleničkami alkoholu a zbylé dva týdny Elias nalézal komfort ve Walterově náruči. Dokud mu neřekl, dva dny před dokončením písně, že po skončení hned odjede, protože má doma někoho, na kom mu záleží. Někoho, s kým to vypadá na vážný vztah.

Ten den se po jeho odchodu Elias rozbrečel. Přišel si jak loutka. Jako hadrová panenka, kterou ostatní využívali, jak chtěli. Walter přijel na turné s tím, že se mezi nimi už nesmí cokoliv stát, hlavně proto, že měl začínající vztah. I přes to ale dovolil, aby u něj Elias hledal klid a odreagování, jen aby mu na konci řekl pravdu a znovu ho odsekl.

Elias se na zadní skleničce předklonil a promluvil na svého řidiče. "Můžete to ještě otočit? Rád bych jel raději k bratrovi."

"Samozřejmě."

"Děkuji."

Sice spolu strávili poslední dva měsíce, přesto Eliasovi nepřišlo jako nejlepší nápad, aby právě teď byl sám, protože se cítil na dně. Neměl v plánu u bratra zůstávat celé dva týdny, než měli odletět do Japonska na začátek jejich asijského turné, ale jedna noc ve společnosti někoho jiného by mu neuškodila. 

Tobias bydlel sám v bytě v jedné z lepších částí města. Neodpovídal tomu, kolik měl peněz, ale to on stejně nikdy neřešil. Než Elias z auta vystoupil, hodil si přes hlavu kapuci a řidiči ještě jednou poděkoval. 

Až pak vytáhl telefon a vytočil Tobiasovo číslo. To už byl jeho řidič pryč a Eliase napadlo, že první mohl zavolat. Nevěděl ani, kdy se Tobias vydal na cestu domů nebo jestli se nestavoval ještě někde jinde. 

"Jsi doma?" zeptal se Elias, sotva Tobias hovor zvedl. Ani nestihl promluvit.

"Jo, asi pět minut. Proč?"

"Přijdeš mi otevřít?"

Elias vzhlédl. V okně, kde měl Tobias obývací pokoj, se rozsvítilo. Za chvíli už stál jeho bratr u něj a shlížel dvě patra dolů na Eliase.

"Děje se něco?" zeptal se. "Jdi ke dveřím."

Elias ho poslechl. Do pár sekund se ozvalo bzučení, které mu oznámilo, že může otevřít. "Možná. Hned jsem u tebe," odpověděl a hovor tipl.

Schody vyběhl po dvou a když se objevil v druhém patře, Tobias už stál ve dveřích svého bytu. "Ahoj," pozdravil ho zmateně.

Elias se kolem něj vetřel do bytu, pozdrav mu neopětoval. Počkal, až Tobias opět zavře dveře, dokud nepromluvil. "Můžu tady dneska zůstat?"

"Jasně, ale proč? Stalo se něco?"

Elias zavrtěl hlavou a posadil se na sedačku. Neměl zrovna chuť tady převyprávět vše, co se stalo, ale věděl, že se tomu nejspíš úplně nevyhne. "Byli jsme spolu dva měsíce teď a zas tak mě nemiluješ," prohlásil Tobias, "takže se něco stát muselo."

Elias k němu vzhlédl. Vzpomněl si, že on a Walter jsou stejně staří. Hned se cítil více mizerně.

A tak mu vše začal říkat. Poslední dva týdny jeho života, které sdílel jen s Walterem. Nejprve ale začal Oliverem.