Lovesong

{5}

ɛ Oliver ɜ

Turné se v poklidu rozjelo. Oliver většinu času trávil s Harper, která se už stala jeho dobrou kamarádkou, protože co jiného mu zbývalo? Nebyl extrémně společenský typ, ale to ani introvertní. Potřeboval parťáka.

A i kdyby k Eliasovi nechoval nenávist, on by to být nemohl. Oliver ho viděl jen každý druhý den na koncertě nebo když se potkali v hotelu, což se stávalo velmi málo. Elias měl většinou jeden z nejdražších pokojů někde v posledních patrech, zatímco Olivera ubytovali do jednoho z těch menších a levnějších. 

Elias lítal od zvukovky k rozhovorům a do studia, neměl čas málem ani na sebe, jak to tak vypadalo. Když už s ním Oliver mluvil, vypadal neuvěřitelně unaveně. 

A Oliver si to celé začínal i užívat. Dokud i mu nepřišla jeho první nabídka na rozhovor.

"Co je?" zeptala se ho Harper, když byli na cestě na další koncert a Oliver už několik sekund tupě zíral do telefonu.

Otočil k ní telefon. Harper si mail přečetla, zatímco se jí zvětšoval úsměv. "Jo, tam má myslím domluvený rozhovor i Elias! Ale o tobě mi vědět nedali, to se museli rozhodnout až později."

"Proč by chtěli mluvit se mnou?" zeptal se stále zmatený.

"Jsi výherce, upřímně, divím se, že se ozvali první až teď," podotkla Harper a znovu se zahleděla na svůj notebook v klíně. Momentálně vyřizovala nějaké maily.

Oliver se zpátky podíval na svůj telefon. 

Rozhovory, to opravdu nečekal. Napadlo ho, že by se mohl ozvat někdo kvůli spolupráci kvůli tomu, jak jeho sociální sítě narostly (a zatím mu přišly dvě nabídky - na vibrátory pro ženy a nějaký krém na vousy, i když se Oliver pravidelně holil), ale tohle byla opravdu novinka. 

"Nemusíš to přijmout," ozvala se po chvíli Harper. "A jsme tady, pojď."

Vystoupili z auta v podzemní garáži a Harper ho opět dovedla na jeho místo v aréně. Na začátek koncertu jako vždy zůstávala s ním, ale později se dala do pohybu, aby pořídila fotky koncertu i z jiných úhlů.

Elias ze sebe vydal opět úplně vše. I když ho stále neměl rád, jeho obdiv měl, protože s tím, jak unavený pořád vypadal, vydával ze sebe neuvěřitelné výkony. 

Ke konci koncertu se k němu Harper opět připojila a jak skončil, vedla ho opět k autu. 

Oliver ten režim chápal. Ať už to vyhrál on nebo kdyby někdo jiný, nemohl být neustále s Eliasem (což mu osobně ani nevadilo). Někdy si ale říkal, že pravého fanouška by možná výhra i zklamala. 

Už byli téměř u východu do garáží, když se Harper zastavila. "Cože?" vyhrkla. Měla v uchu sluchátko s mikrofonem, přes které byla vždy počas koncertu spojená s celým Eliasovým týmem. "Už běžím," dodala.

Podívala se na Olivera. Pak na prázdnou garáž. Většinou na auta ještě chvíli čekali, pak ho Harper do jednoho posadila a sám odjel na hotel, zatímco ona se vracela za Eliasem. "Elias prý zkolaboval," řekla klidněji, než by Oliver očekával. "Musím za ním hned."

"Já počkám na auto, to je dobrý," odpověděl Oliver s kamennou tváří.

Harper zavrtěla hlavou. Popadla ho za ruku a začala ho táhnout zpátky. "Nemůžeš takhle sám. Vím, co si teď myslíš, že nejsi malej, ale o to tady nejde. Kdyby tě někdo viděl o samotě, mohl by tě pěkně využít. Už taky nejsi neznámá tvář."

To stále nepřišlo Oliverovi jako dostatečný důvod, protože kdo, kromě lidí kolem turné, ho mohl v garáži vidět? Nic ale nenamítal a když se Harper rozběhla, rozběhl se taky. Za poslední dva týdny byl v tolika arénách, že by se v této klidně mohl ztratit.