Lovesong

{27}

ɛ Oliver ɜ

Jakmile otevřel dveře, stál za nimi Elias.

Oliver téměř ani nikoho jiného čekat nemohl, stejně ho to překvapilo. S Harper se totiž rozloučil asi před dvaceti minutami a stejně, kdyby něco potřebovala, už by mu jen napsala. Elias mohl být tím jediným, kdo mu tak vydatně ťukal na dveře.

Nasucho polkl. Elias chtěl očividně k němu na pokoj a Oliver byl nervózní, protože od toho incidentu v budce byli sami pouze v té prázdné šatně, kde je ale také zužoval čas. Tady byli v bezpečí Oliverova pokoje a nemuseli nic dělat do devíti ráno. 

"Můžu?" zeptal se Elias.

Oliver přikývl a uhnul mu z cesty. Pak za ním zavřel dveře. 

Byl očividně už osprchovaný, na sobě měl jen volnou bílou košili a černé džíny, z čehož Oliver usoudil, že se na svém pokoji ani neohřál, než přišel. 

Posadil se na kraj postele, protože v tomto pokoji neměl Oliver žádnou sedačku. "Líbil se ti dneska koncert?" zeptal se.

Oliver se téměř uchechtl. Už to bylo pár týdnů, co se ho Elias zeptal, jestli se mu líbil koncert, ale nedivil se. Sám nevěděl, co teď mezi nimi bylo, co mohli dělat, jak se mohli bavit. 

"Dneska byl fajn," odpověděl Oliver a popadl z komody balíček brambůrků, který si před chvíli rozbalil. Došel k Eliasovi a nabídl mu, ale ten zavrtěl hlavou.

"Okay," odpověděl Elias. "Dneska jsem měl z něj taky dobrý pocit."

Oliver odhodil pytlík na postel a tentokrát se uchechtnutí neubránil. Elias se na něj zmateně podíval. "Promiň, jen mi přijde vtipný, jak po tolika týdnech se bavíme, jako bychom se téměř neznali."

Elias pokrčil rameny. "Nic jsi neříkal, tak jsem začal konverzaci."

"Myslel jsem, že něco potřebuješ, když jsi přišel."

Elias se na něj podíval téměř ublíženě. Hned na to ale jeho výraz změknul. Zvedl jeden koutek úst do lehkého úsměvu a podíval se na zem před sebou. "Možná potřebuju."

Oliver jeho slova hned pochopil. "Tak proč s tím něco neuděláš?"

"Protože já nejsem ten v pozici, co by mohl rozhodnout, co mezi námi bude."

Oliver nakrčil obočí. "Jak to myslíš?"

"Myslím to tak," začal Elias, zatímco pohled opět upřel na zem, "že ať už bych chtěl s tebou mít cokoliv, do ničeho tě nutit nemůžu. Protože mé postavení, má kariéra, přináší jistá omezení, že jo. A chce nechat čistě na tobě, aby ses kdyžtak rozhodl s čistou hlavou, co ty chceš, aby mezi námi bylo. A budu to respektovat."

Oliver se pomalu posadil vedle něj. Aby byl upřímný, možná i čekal, že až se ocitnou sami na pokoji, zkrátka se něco stane. Nečekal, že Elias přijde se staženým ocasem, aby Olivera nijak neovlivňoval.

Už ale věděl, jaké to je cítit jeho rty na svých. Už docela ovlivněný byl. V první řadě by ho v té budce vůbec nepolíbil, kdyby ho k tomu něco netáhlo.

"Víš, je to i v můj prospěch, aby nikdo nic nevěděl," odpověděl Oliver po chvíli. "Kdyby to někdo zjistil, nejspíš letím prvním letadlem domů. Takže to není jen na mně." Vzhlédl k Eliasovi. "Myslím, že si oba uvědomujeme, že se mezi námi něco stalo. Takže jestli chceme pokračovat, je to na nás obou. Jestli to dokážeme utajit. Harper jen tak něco neuteče."

Elias nad ní mávnul rukou. "O Harper tady ani tolik nejde. Nikdy nešlo. Spíš o mou manažerku."

"Manažerku? Ty nějakou máš?" zeptal se zmateně Oliver. Vždy si myslel, že Elias žádnou manažerku nemá, protože vždy kolem něj skákal jen jeho tým v čele s Harper. A pokud Harper jeho manažerka nebyla, neměl tušení kdo.

Elias na něj vyčítavě zavrtěl hlavou. "Takže ty už mě líbáš, ale mou Wikipedii sis furt nepřečetl?"

Oba vybouchli smíchy. Když se uklidnili, Elias pokračoval. "Máma Harper je moje manažerka. Ale na turné místo ní jezdí Harper. Proto vypadá, jako by tady velela všemu. Plní rozkazy své mámy."

"Proč nejezdí ona?"

Elias opět pokrčil rameny. "Nerada cestuje. Je líná. Má pod sebou ještě další lidi, nejsem jediný. Nevím. Moc ji nemusím, cítím se mnohem lépe, když věci řeším s Harper, takže jsem rád."

Oliver chápavě přikývl. "Wow, to jsi mě překvapil." 

"Víš, ta WIkipedia někdy není úplně od věci."

"A proč bych ji četl, když tě mám vedle sebe?" odpověděl Oliver. "Nechci nějaká fakta. O tvém osobním životě tam nejspíš najdu jen pět a půl řádku, jenže to je to, co chci poznat. Tebe jako takového, ne toho slavného Eliase."

Elias si začal podupávat jednou nohou. "Děláš mi to tak moc těžký," zamumlal. Oliver se už málem zeptal, o čem mluví, ale pak to hned pochopil. Nechtěl, aby se Elias nějak omezoval jen kvůli tomu, že byl slavný a myslel si, že si něco normálního nemůže dovolit, a tak Oliver natáhl ruku do jeho klína a propletl si s ním prsty. Překvapilo ho, jak do sebe jejich ruce padly, zároveň ho to zarazilo. Doteď byl zvyklý držet za ruku jen Pheobe.

Zhluboka se nadechl a zase vydechl, protože se do jisté míry styděl. Sám nevěděl proč, ale trochu se bál, že se Elias prostě zvedne a odejde. Musel si ale připomenout, že právě Elias přišel za ním. Mohl se mu vyhýbat, ale nejspíš chtěl dořešit, co mezi nimi je.

A tak se Oliver rozhodl názorně ukázat svůj názor. Samozřejmě ho v hloubi mysli stále otravovala ta myšlenka, že Elias je slavný a on pouze obyčejný člověk, že se jejich cesty po turné určitě rozdělí, ale něco na něm ho přitahovalo takovým způsobem, že i přes to chtěl cítit jeho rty na svých. 

Zatím mu ale dal jen krátký polibek na rameno. "Já bych to asi risknul," řekl. Víc neudělal, přece jen on byl iniciátorem první pusy, tak ať se Elias taky snaží.

A ten opravdu nezaváhal. Pustil Oliverovu ruku, chytil ho za tváře a přitáhl si ho k sobě. Jejich rty do sebe narazily a Oliver se zasmál. Elias ho ale zase hodně rychle umlčel.

Tentokrát měli pro sebe všechen čas na světě. Za dveřmi je nečekala Harper, ani Eliasův celý tým. Ještě na začátku turné by před Oliverovými dveřmi stála Eliasova ochranka, která ho nepouštěla na krok, to ale Oliver doteď nevěděl, jak se Eliasovi povedlo je kompletně setřást. 

Po dlouhé době tak opět spali v jednom pokoji, teď ale bylo vše jinak. Nejdříve si opět pustili film a už v tu chvíli seděli k sobě mnohem blíž než dříve. Oliver vytuhnul jako první, což ho ale ani nepřekvapilo, když věděl jak málo Elias spal. Když mu začala klimbat hlava ze strany na stranu, Elias se k němu natlačil, aby mu hlava spadla na jeho rameno. V té pozici ale vydržel Oliver jen pár minut, nakonec zalezl pod peřinu a uvelebil se zády k Eliasovi.

Ještě než usnul, zaznamenal, že Elias televizi vypnul. Pak se vydal do koupelny a když se vrátil do postele, zezadu Olivera objal. 

"Mohl ses v klidu dodívat," zamumlal Oliver v polospánku.

"Nechtěl jsem. Jsem už taky unavený," odpověděl. "A něco mi říká, že dneska se vyspím nejlépe za hodně dlouhou dobu."

Oliver otevřel oči a zamžoural na hodiny na nočním stolku. "Nevyspíš. Za pět hodin nejpozději vstáváme, abychom na devět stíhali."

Elias se uchechtl. "Možná ne délkou, ale kvalitou."

"Dobrou noc, Eliasi."

"Dobrou, Ollie."

Oliverovi poskočilo srdce.

ɛ ɜ

hhhh, pár dnů a stejně mi ti dva chyběli