Lovesong

{54 - KONEC}

ɛ Elias ɜ

Jakmile Elias exportoval před pár týdny onu písničku k ostatním z jeho alba, věděl, že je jeho nejlepší.

Možná byl vůči ní trochu zaujatý. Rád si ale říkal, že ne, protože s tím, jak se nad ní natrápil, jak dlouho mu trvala, až si myslel, že vydá album bez ní, ji mohl naopak nesnášet. 

Jmenovala se Lovesong. A byla celá pro Olivera.

On o tom nevěděl. Elias mu sice slíbil, že mu napíše někdy písničku, ale nikdy mu neřekl, že bude na jeho albu. Že k ní připraví i klip. Že ji zkrátka vypustí do celého světa, protože jak Elias zjistil od toho, co o jejich vztahu věděl celý svět, miloval se Oliverem chválit. Nestyděl se za to, co k němu cítil a byl pyšný na to, že zrovna člověk, jako je Oliver, je jeho přítelem. 

Termín mu bohužel nevyšel ani na jejich výročí, ani na Oliverovy narozeniny. Na druhou stranu to tak ale bylo mnohem větší překvapení. 

Udělal to mazaně. Rozhodl se písničku vydat ještě před celým albem, dalo by se říct i jako takovou malou ochutnávku. Byl pozván do jedné talk show, kde měl i prostor na vystoupení se dvěma písničkami. Oliver byl jediný, který nevěděl, že ten večer zazpívá první píseň z jeho nového alba.

Když si tak stoupl k mikrofonu s kytarou v ruce a čekal, až ho moderátor představí, vyhledal pohledem Olivera. Dřepěl na konci první řady diváků s velkým foťákem, aby nikomu nezavazel, ale zároveň mohl pořídit pár fotek. První píseň Elias odzpíval už předtím, teď byla řada na tu druhou.

Moderátor ho začal představovat a Elias se postupně podíval na Tobiase, Jamieho i Jacksona, jeho bubeníka, který nahradil Dylana. Všichni letmo přikývli.

Nebyl nervózní. Když měl kytaru v ruce, jistým způsobem ho uklidňovala. Jen doufal, že se písnička bude Oliverovi líbit. Že mu udělá radost. 

"...dámy a pánové, Elias!" zaznamenal moderátorův hlas a reflektory se všechny přemístily na něj. Nikdo ještě hrát nezačal; Elias se přiblížil k mikrofonu s pohledem upřeným na Olivera, i když lidé u obrazovek nemohli mít tušení, kam se dívá. "Takhle je pro tebe," řekl a začal hrát. 

Při samotné písni se na Olivera dívat nedokázal. Stejně měl půlku písně zavřené oči, protože mu to pomáhalo se soustředit a tohle bylo vystoupení, které určitě podělat nechtěl. Za jeho zády se promítal videoklip, který Elias sám udělal - sestříhal společné fotky a videa jako tehdy na Oliverovy narozeniny, ale miloval to klišé. I když věděl, že Oliver tam musel jen stát a červenat se, možná ho proklínat, bylo mu jasné, že i přes to to bude milovat. 

V moment kdy s písní začal, vpustil se samotný klip i písnička do světa. Tisíce fanoušků po celém světě ho teď sledovaly buď přímo v televizi nebo na Youtube. 

Až při posledním refrénu se podíval Oliverovým směrem. Už neklečel tam, jak předtím, stál a oči se mu leskly slzami. Elias se zasmál a jeho hlas se mu v tu chvíli na milisekundu zlomil, což zas vykouzlilo úsměv na Oliverově tváři. 

Ta písnička nebyla nijak pomalá, ale zase žádná rychlovka. Takový zlatý střed. A nezpíval v ní o Oliverovi, zpíval jemu. Takže pro lidi, co neznali kontext, to mohla být jen další zamilovaná písnička, pro Eliase byla ale Oliverova. Napsal ten text tak, aby mu řekl vše, co chtěl, protože přece jen to uměl přes hudbu nejlépe. Udělal menší narážky na společně strávené chvilky, ať už to byly procházky na turné nebo pečení koláčků s Oliverovou mámou. 

Když pak dozpíval, moderátor mu přišel poděkovat a studiem se rozezněl potlesk. Když stihl trhnout pohledem k Oliverovi, už tam nebyl.

To byl jeho poslední program toho dne. Ještě chvíli si mimo kameru popovídal s ostatními hosty talk show a pak se zdvořile omluvil, že musí jít. Čas najít Olivera.