Lovesong

{48}

ɛ Elias ɜ

Slyšení u soudu, aby se rozhodlo o Dylanově vině, mělo proběhnout až za dva týdny, a tak nastal už ten čas, kdy se Elias musel s Oliverem rozloučit. 

Musel začít zase pracovat. Oliver se po tolika měsících na cestách taky potřeboval vrátit do svého života. Ne úplně, protože přece jen měl teď v LA přítele, ale aspoň částečně.

"Až se zase uvidíme, pomůžeš mi vybrat nějaké spolupráce," řekl mu Oliver pár minut před jeho odjezdem.

Elias se na něj zmateně podíval. "Spolupráce? Éra jakožto Olivera influencera začíná?"

Oliver se zasmál. "Až mě zase nevezmou na vysokou, budu si muset nějak vydělávat, abych si mohl dovolit za tebou jezdit. Prohrabeme se všemi těmi falešnými nabídkami o spolupráce se značkami erotických pomůcek a něco najdeme. Nemám totiž tušení, jak to funguje."

"Nepotřebuješ dělat reklamu na vibrátory pro ženy jen proto, abychom se viděli," protočil očima Elias, ale ta myšlenka ho pobavila. Od toho, co Oliver díky soutěži nasbíral na sociálních sítích sledující, přišlo mu nabídek na spolupráce hodně. A většina opravdu byla od neověřených pochybných značek. "Kdykoliv pro tebe můžu někoho poslat."

"Jo, těm vibrátorům se chci právě že vyhnout," namítl Oliver, jako by Eliasovu další větu neslyšel. 

"Jsi můj přítel. Ze dne na den můžeš mít spolupráce klidně s Armanim nebo co já vím."

Oliver se ošil. Vážně nebyl stavěný na tenhle život v září reflektorů, o to víc ho měl Elias ale raději. Už jen z důvodu, že přesně tento život přicházel do jejich vztahu ruku v ruce s Eliasem a Oliver byl přesto ochotný to přijmout.  

"Tady se někdo chová namyšleně," odfrkl si, ale jeho úsměv stále neopouštěl jeho tvář.

"Jen říkám fakta."

Kolem oken v obýváku projelo velké černé auto. Odvoz pro Olivera přijel. 

"Čas jít," povzdechl si Oliver a postavil se. Vedle sedačky měl nachystaný kufr, který stejně odvážel poloprázdný, protože si nechával pár věcí u Eliase, aby toho nemusel tolik táhnout, až přijede příště.

Elias se také postavil a za ruku si přitáhl Olivera do objetí. "Uvidíme se za dva týdny. U soudu," uchechtl se Oliver.

"Jo. A pak tady aspoň pár dní zůstaneš."

Oliver se odtáhl. "Uvidím, jak budu moct. Kvůli práci." 

Elias přikývl. O tomto se už bavili. Za měsíc čekaly Olivera přijímačky na vysokou tady v LA, které rok předtím neudělal, čtyři měsíce pak zbývaly do té dobry, než by potencionálně nastoupil. Proto si našel brigádu - aby se zaměstnal a aby si našetřil na vysokou. Nechtěl ani slyšet o tom, že by mohl bydlet u Eliase, že by mu finančně pomohl. "Bydlet třeba jo," řekl tehdy. "Ale jinak od tebe žádnou finanční pomoc nebudu potřebovat."

Oliver mu dal krátký polibek na rty, obešel ho a vzal si kufr. Elias ho doprovodil až k autu, kde ho ještě krátce objal. "Ať se ti daří s albem. Napiš o mně něco pěkného," ušklíbl se. Pak nasedl do auta a odjel. Elias auto sledoval do chvíle, než zmizelo za branou.

Když se vrátil domů, hned pocítil tu samotu. Byl v tom obřím domě po dlouhé době úplně sám. Neměl by si pořídit alespoň nějakého psa? 

Nepustil se hned do práce, to vůbec. Nemohl si jen tak sednout a začít psát písničky, potřeboval být inspirován a motivován. Kdyby měl teď něco napsat, byla by to pravděpodobně jen dramatická píseň o tom, že ho jeho láska opustila, i když Oliver odjel jen na dva týdny.